„Bella gerant alii, tu, felix Austria, nube!“ (Války nechť vedou jiní, ty, šťastné Rakousko, snub se.) Takto byla kdysi ve zkratce popisována mocenská zahraniční politika Habsburků, usilující o zisk pozic prostřednictvím sňatků spíše než bojem. Sousední Německo se od konce druhé světové války a dále pak především po sjednocení řídí podobným přikázáním. Jen se ve světě místo válek nesnoubí, nýbrž obchoduje. V tomto smyslu se pak stalo vrcholným představitelem ekonomického liberalismu: jeho zahraniční politika byla pouhým vektorem obchodní diplomacie, to vše ve víře, že jde o způsob, jak svět kultivovat a přispívat ke snižování napětí.