Jak se vtipně říká v jednom francouzském filmu jsem „toho času přítelkyní“ Jiřího Paroubka, to znamená osoby veřejně činné, politika, který si svou profesi vybral dobrovolně. Já jsem také dobrovolně stala partnerkou politika, chápu jistý zájem o mou osobu, můj život a o náš vztah.

Chápu dokonce i zájem v jistých detailech těchto věcí. Také vím, že budu v objektivu fotoaparátů. Proto jsem se hned po zveřejnění našeho vztahu rozhodla poskytnout několik rozhovorů, odpovědět na případné dotazy.

Ovšem poslední týdny a zvláště pak poslední dny zájem bulváru, a bohužel nejen bulváru, o mou osobu neustále překračuje meze slušného chování. Proto jsem se rozhodla reagovat. Dokonce i v takzvaném seriózním tisku se mé osobě hned na druhé straně věnuje dost bulvárním způsobem velká pozornost (MF Dnes 13.8.2007).

V případě Blesku jsem již podruhé zažádala o opravu nepravdivých informací, tentokrát v článku na titulní straně dne 15. 8. 2007. V případě MF Dnes jsem již také reagovala na nevybíravý článek pana Škrabala ze dne 1. 8. 2007. Nemám jiný způsob obrany než reagovat, proto si myslím, že reakce na internetu by byla rychlá a účinná.

O žádnou jinou soukromou osobu (tou jsem přesto, že jsem přítelkyní politika), dokonce o žádnou ženu v politice tisk neprojevil tak vysoký zájem. Nejsem popová hvězda, navíc si myslím, že máme v naší zemi mnohem důležitější témata, o kterých je nutné psát. Na druhou stranu musím přiznat jednu věc, a to je, že díky této neplacené a ze strany tisku zcela dobrovolné reklamě mám podstatně víc práce. Myslím ovšem, že normální lidé mají zdravý rozum. A tím pádem je nesmysly o mně už nezajímají. Takže efekt, který zřejmě některý tisk chce vyvolat, je úplně opačný.

A teď tedy fakta:

Článek Milenka Paroubka: Těžké dětství! dne 15.8. na titulní straně deníku Blesk obsahuje řadu lží, na které musím reagovat a uvést je na pravou míru, protože poškozují mne i mou rodinu a překročily rámec slušného chování.

Můj otec nás neopustil před mým narozením, rodiče se rozešli až v roce 1975. Gymnázium jsem neukončila 10. 5. 1991, ale 23. 5. 1991. Po ukončení gymnázia jsem nebyla nezaměstnaná, ale byla jsem přijata ke studiu na prestižní Karlovu Univerzitu v Praze. Můj nevlastní otec do manželství žádného syna nepřivedl, protože jediného syna, kterého má, je můj bratr Radim, a ten je o 7 let mladší než já.

Neměla jsem nemocná plíce, ale ani žaludek, ale v důsledku nezdařilé operace slepého střeva jsem musela podstoupit dvě další operace. Moje matka se v době, kdy se o ní v článku mluví, nejmenovala Kováčová. Také nebyla nezaměstnaná, ale škola, kde učila, byla uzavřena a matka dostala odstupné.

O dalších fabulacích typu jak jsme byli chudí apod. se zmiňovat ani nebudu, jelikož to opravdu smysl nemá. Můj nevlastní otec v té době pracoval u filmu, mimo jiné i s Jurajem Jakubiskem třeba na Sedím na konári a je mi dobre a podobně, takže je víc než jasné, že autor článku opravdu popustil uzdu své představivosti. Bránit se nesmyslem, že má špatné zdroje, je směšné, protože zdroje má každý takové, jaké si sám vybere. Informace je nutné si ověřit. Blesk se tentokrát ani neobtěžoval mi zavolat nebo napsat a zeptat se, zda to vůbec je pravda.