Jak tak trávíme krásnou dovolenou, hned se svět zdá hezčí. Pod vlivem všech těch endorfinů si dovolím trochu se nechat unést a napsat pár vět o svém muži. O tom, jak ho vidí jeho žena, láska a přítel v jedné osobě. Jistěže nebudu objektivní, mám ho přece ráda. Jistěže budu infantilní, je to přece óda na manžela. Ale kdo jiný ho zná líp než já…

Můj muž má spoustu krásných a milých vlastností. Má i pár těch špatných, ale na ty si vlivem dovolené a společně strávených sladkých chvil jaksi teď nemohu vzpomenout. Možná mě něco napadne, jak si tady budu vylévat srdce.

Můj muž je nesmírně pozorný a galantní. Třeba dnes dopoledne byl zabrán do telefonního rozhovoru s jedním z evropských politiků, na dovolené se o práci odmítám bavit, takže ani přesně nevím s kterým. Já jsem se zatím snažila uhnízdit na lehátku a lebedit si s dizertační prací. Díky svému nemotornému a rostoucímu břichu jsem zápasila se slunečníkem. Můj muž najednou odhodil telefon, přeletěl asi deset metrů a přiskočil mi na pomoc. Této sladké pozornosti samozřejmě předchází ranní vstávání, kdy se naše každodenní rutina obrací naruby. První vstává on, jde hned plavat a cvičit. Pak mě něžně vzbudí a vyvenčí psa. Vlastně všechny denní povinnosti přebírá na dovolené on.

Také práce jde teď stranou. S telefonem tráví pár minut denně a vlastně vše mu jde jen tak mimochodem od ruky. Pořád se směje, vtipkuje a laškuje. A vypadá báječně. Dovolená mu prostě svědčí. Navíc mi neustále dává najevo, jak jsem mu drahá a milá. A má na to opravdu hodně času…

Z této idylky by mě měla vytrhnout realita návratu do každodenních povinností. Realita, ve které je podle některých chytrolínů můj muž úplně někdo jiný. Ale ujišťuju Vás, endorfiny-neendorfiny, můj muž je prostě báječný. Báječný muž, nejen manžel. Je to člověk, který má rád svoji práci a má rád ty, pro které ji dělá.

Zasílám pár endorfinů, ať je i ten Váš svět trochu krásnější.