To byly ale křtiny! Jako ta nejlepší komedie. Samotný obřad ani náhodou neprobíhal v režii biskupa. Režie se chopili paparazziové. Byly jich desítky. Nejdřív se snažili převzít roli kněze a pobíhali z jedné strany na druhou za oltářem a ubohý biskup se je marně snažil napomínat. Přece jen roztrhané džíny a umolousané svetry a bundy nejsou tím vhodným obřadním oděvem. Ale paparazziové si s tím hlavu nedělali, byli „v práci“. A nějaký dress code je nezajímal, díra sem, flek tam – do kostela dobré...

Biskup byl vytrvalý a obřad i přes jejich snahu vedl sám. Tak se ho alespoň snažili při svých manévrech s fotoaparáty ušlapat. Zároveň se snažili ušlapat jeden druhého. Nejsmutnější byl osud čepice, která některému z nich upadla na zem. A oni po ni šlapali sem a tam. Manžel se je snažil na ni upozornit, ale vášeň je zcela ovládla a na nic nereagovali. Utvořili ragbyový mlýn a mleli se navzájem, šlapali po sobě, mířili na kněze a pak jsme se jejich cílem stali my. Co na tom, že nikdo z pozvaných nic neviděl. Ragbyový hráč se taky snaží podat co nejlepší výkon a o publikum se nestará.

Výkon podali opravdu výborný. Chápu, že úlohou novinářů je investigovat. Bohužel v tomto případě spíš trefili kozla a to hned několikrát. Odhalili rozmařilost mého muže srovnatelnou jen s toskánskou aférou. Dopustil se totiž strašného alotria, když dovolil, aby naše dcera měla na sobě botičky Dior – prý za 1700 Kč. Přiznám se, cenu neznám a ani mě nezajímá. Oblečení a botičky dostala od své kmotry Margarity z Řecka. Tam je křest velkolepou událostí. Margarita (ta větší) jela nakoupit oblečení pro sebe i pro malou do Milána. Je sice dcerou starého a zasloužilého socialisty (dlouhá desetiletí člena Panhelénského socialistického hnutí, kterého je také členkou), ale v Řecku neznamená, že by levicově smýšlející člověk měl chodit v teplákách. Vrcholně komické číslo však přišlo v momentě, kdy ji označili za herečku. Ještě, že má smysl pro humor. My jsme totiž obě herečky. Já jsem hostovala v Řecku několikrát, když jsem Margaritiným dětem hrála loutkové divadlo, které jsem jim dovezla z Prahy. A herečka Margarita jim ho pravidelně hraje sama. Na Oscara to zatím není, ale dětem to stačí.

Teď jen čekám, až bude pokračovat vyšetřování „řecké“ aféry mého muže. V tom přece něco musí být, když někdo daruje něco rodině politika. Asi v tom bude nějaká pěkná státní zakázka anebo zrada českých národních zájmů. Této zrady se ostatně dopouštějí desetitisíce českých turistů, když rozmařile opouštějí svoji vlast a dovolenou tráví v Řecku. Pravda, oni nejsou politici. Ani jejich manželky.

Naše komedie pomalu končí. Vzala jsem si z ní ponaučení. Margaritku budu oblékat do pytle od brambor, na nožičky jí dám laptě nebo omotám starý kapesník. Zahraniční herečky k nám už také zvát nebudu, ať zůstanou sedět doma. Dárky, které naše holčička dostala, rozdám aniž by je nosila nebo si s nimi pohrála. Dovolit jí to by bylo opravdové alotrium. Ona sama sice nosí také nějaké oblečení po své malé kamarádce a dětem, kterým bychom její několikrát nošené oblečení dali, by to jistě nevadilo, ale ať dcera našeho předního socialisty trpí. A ať se hosté, kteří ji chtěli potěšit, urazí. Co bychom neudělali, abychom náš ragbyový tým potěšili.

P.S.: Chtěla jsem také okamžitě darovat kočárek, ve kterém dceru vozím. Tak jsem si vyzkoušela zánovní kolečka, ale padala z nich. Nicméně poslanci v tajném hlasování odsouhlasili, že od teď pro jejich děti stačí náš hluboký kočárek a sportovní kočárek Topolánkových. Budeme si je pak i s ostatními maminkami poslaneckých dětí půjčovat. Už zbývá jen odhlasovat rozpis vycházek pro letošní rok.