Tento příběh je smyšlený, děj ani postavy se nezakládají na skutečnosti. Omlouvám se Alexandru Isajeviči Solženicynovi.

Jedno zamračené čtvrteční ráno nezačalo pro Ivana Stalinoviče dobře. Partaj mu jasně dává najevo, že ztrácí kontrolu. Modrá ČEKA mu sice naslouchá a obdivuje ho, ale ostatní komisaři se bouří. Že by ho chtěli sejmout? Ví, že pokud jeho mise nedopadne na konci května dobře, bude to potupný konec. Nemá strach, jen je šíleně naštvaný. Musí něco udělat, musí zabránit demokracii. Demokracie je přece jen a jen modrá. Navždy! Oranžoví mu to všechno kazí. Je třeba je eliminovat. Za každou cenu.

Ivan Stalinovič se už spojil s americkým několikanásobným agentem s volebními výsledky. Ten pracuje vždy pro tu stranu, která ho platí. Není to nic osobního, je to byznys. Ivan Stalinovič pro partaj udělá cokoliv. Zaplatí mu velmi dobře. Ale špinavé praktiky najatého agenta nenesou ovoce. Jsou asi slabé. Nebo jsou na místní poměry jinak špinavé než by čekal. Modrá ČEKA má také horší výsledky než Ivan Stalinovič očekával. Ví, že by byl v případě neúspěchu propuštěn. Hroutí se mu pomalu svět. Musí brát víc a víc prášků, trávit víc a víc času na gauči svého oblíbeného psychoanalytika. Paranoia se zmenšující se šancí na konečné vítězství roste. Co když bude odeslán do gulagu? Převýchovné tábory pro nepřizpůsobivé oranžové už přece vybudoval. Co když bude dokonce … na to nechce ani pomyslet.

Čtvrteční dopoledne se pomalu přelévá v poledne. Ivanu Stalinovičovi volají další špatnou zprávu. Myslel si, že má televizi pevně v rukách. Alespoň to mu pravidelně hlásí řádně prověření stoupenci partaje, kteří vysílání udávají tón. A najednou si ten mladičký populární redaktor Václav Moravovič dovolí pozvat manželku vůdce oranžových do televizní debaty už tuto neděli. Tomu musí Ivan Stalinovič zabránit. Pomůžou mu jako v jiných případech jeho stoupenci, nemusí si špinit ruce. Václava Moravoviče nějak umlčí, oficiální verzi už mají dle jeho manuálu připravenou. Vlastně své lidi už nemusí ani instruovat, umí to po těch letech sami, jsou snaživí.

Ivan Stalinovič si dnes zapomněl prášky doma. Psychoanalytik mu nebere telefon. Za to ještě tvrdě zaplatí, to je drzost nechat Ivana Stalinoviče jeho chimérám. Ivan Stalinovič si tedy alespoň sám na chvíli lehne na gauč a zahledí se do očí Felixe Edmundoviče. „Dzeržinskij, proč já?“ Škoda, že Felix Edmundovič tady už není. Jeho portrét i tak Ivana Stalinoviče uklidňuje.

Ivan Stalinovič se rozhodne pro rázný krok. Věrný svému heslu Pomáhat a chránit se rozhodne pro rázný, ale neobvyklý krok. Bude chránit tu oranžovou manželku. Ochrání ji před svými i cizími chimérami a nápady. Pomůže jí! Ochrání ji i před televizí. Ivan Stalinovič pociťuje abstinenční příznaky, psychofarmaka chybí. Už neví, co je jeho nápad a co cizí. Snaží se zakrýt zmatenost a vystupuje s revolučním veřejným prohlášením. „Ochráním Petru Paroubkovnu. Odteď ji budu všude doprovázet až do našeho konečného vítězství. Nedám ji oranžovým!“ Publikum jásá. V partaji vzbudil rozpaky, jeho dny jsou už dávno sečteny. Někdo musí být za neodvratný nástup oranžových odpovědný. Ivan Stalinovič něco tuší, ale bez medikace mu to čím dál víc splývá. Sice si popletl oranžové s vlastní modrou ČEKOU, ale to v této chvíli nevnímá. Je spokojený. Pomáhat a chránit bude naplněno. A Petra Paroubkovna snad dohlédne na to, aby léky bral pravidelně. Nakonec možná ještě čeká Ivana Stalinoviče krásná modrá budoucnost.