To je zase ráno! Neměl jsem včera tolik pít, moje hlava… Dnes je uzávěrka, musím hnout kostrou. A mozkovými závity, ale na to si musím nejdřív dát kafe. A hurá do práce! (Pokud to s tou kocovinou vůbec půjde…) Je mi fakt blbě, tak si na někom zchladím žáhu. Komu to dnes nandám? To nebude tak těžké. Pravice už není, co bývala, zelená se ztrácí v propadlišti dějin, šéfredaktor zbožně mluví o těch „nových“. Těm bych to přece neudělal. Takže to bude zas můj „levý“ oblíbenec. Je mi z duše protivný, ale prý bych o něm neměl psát pořád. Taky jsem o něm už dva dny nepsal, tedy jen jsem ho trošičku zmínil.

Zato můj kámoš mu to pěkně nandal, tak pěkně ho nakreslil. Včera jsme si na to mocně připili. Doufám, že kámoše bolí hlava alespoň jako mě. Takže ten včerejší devátý panák (ten, co jsem už neměl pít) mě pěkně inspiruje. Já tomu předsedovi ukážu! Hnusák, nechtěl radar. Takto nám zhoršovat vztahy s přáteli. Sám sice nevím, proč by tady měl nějaký radar být, ale z principu to jistě byla dobrá myšlenka, když můj „oblíbenec“ byl proti. Holt, zahraniční politika opravdu není jeho silná stránka.

Musím si pro další aspirin. Taky mě bolí v krku, asi se tam včera dost hulilo. Nějak si to nevybavuju. Zato si vybavuju tu mladou kost, co šla se mnou domů. Po devíti panácích je kost každá. Už tady teď není, nemůžu to zkontrolovat. Ale jistě to byla roštěnka, s jinou bych nešel. No, ale já jsem si trochu udělal ostudu. Nemohla po tolika panácích čekat kdovíjaký výkon. Vlastně nemohla čekat nic, vždyť toho třetího jointa jsem měl od ní. A zase se mi zjevuje můj kámoš předseda. Hnusák, má mladou ženu a důkazem jeho mužnosti je ten jejich svišť. Mně se vlastně ta jeho ženuška vůbec nelíbí, je moc hubená a hraje si na chytrou. Taky jsem jí to minule pěkně vytmavil. Jó a s kámošem jsme na net dali takovou pěknou fotomontáž, byla tam s mlaďochem na pláži. Vždyť to děcko jistě také není předsedovo. Nebo možná je, ale to je fuk. Kámoš to včera večer kreslil a strašně jsme se u toho nasmáli. Nebo že by to bylo tím čtvrtým jointem? To je taky fuk, hlavně, že byla psina. Vlastně nemusíme nic předstírat a hledat nějaký jiný „objekt“. Za většinu toho může můj milý předseda. A jak se vzteká, že tu a tam poblinkávám tu jeho povedenou rodinu. Dobře jim tak, stejně to je všechno jen marketingový tah, ta jeho podařená rodinka. Naštěstí naše kámoška soudkyně se tomu včera s námi u pátého jointu taky strašně chechtala. A kdyby to bylo u soudu u její kolegyně, stejně zase vyhrajeme. Je to baba v přechodu, ta to hubendíře u soudu pěkně vytmaví.

Sloupek už mám hotový, hlava už nebolí. Pěkně jsem se propláchl. Hurá na předvánoční večírek k předsedovi! Bude to zadara, a jak ho tam uvidím, kopne mne zase múza.