Znáte ten pocit, když zabloudíte v lese. Po hodinách chození se začínáte vracet na místa, o kterých máte pocit, že už je znáte a že už jste jimi určitě šli. Zjišťujete, že jste vlastně chodili v kruhu a světlo na okraji lesa stále nikde. V podobném kruhu se, zdá se, nachází informování veřejnosti o integrační politice v České republice.
S přírodou nelze bojovat, nebo to neumíme, a tak se můžeme nanejvýš snažit přizpůsobit nezvratným změnám – takový je stále častěji tón, jímž média, poltici i část odborníků mluví o změně klimatu. Zjednodušeně řečeno: tání ledovců a stoupání hladin moří nezabráníme, tak stavme alespoň hráze s dostatečným předstihem.
neboli: co se člověk (o sobě) dozví, když vystrčí nos