Znáte ten pocit, když zabloudíte v lese. Po hodinách chození se začínáte vracet na místa, o kterých máte pocit, že už je znáte a že už jste jimi určitě šli. Zjišťujete, že jste vlastně chodili v kruhu a světlo na okraji lesa stále nikde. V podobném kruhu se, zdá se, nachází informování veřejnosti o integrační politice v České republice.

Po několika letech hledání se vracíme na místa, která už jsme dobře znali, a co je ještě horší, objevují se stále častěji výroky, které už se zdály překonané. Jak jinak si vysvětlit pondělní komentář Vladimíra Kučery v nejčtenějším nebulvárním deníku, který se vracel k výsledkům výzkumu agentury STEM?

Autor se v něm snaží hledat příčiny toho, proč přes osmdesát procent dotázaných považuje Romy za nepřizpůsobivé a téměř polovina z nich by je v republice nejraději nepotkávala. V závěru tvrdí, že jedním z důvodů je jistá dávka české xenofobie („Nejspíš v sobě, my Češi, jistou latentní nechuť k „jiným“ přece jen neseme. Rozum velí nezveřejňovat ji. Ovšem když získáme jistotu, že máme oprávnění xenofobii ventilovat, vybuchne.“). V první části textu, kde získání této jistoty odůvodňuje osobními zkušenostmi, které podle něj mají Češi s Romy, můžeme číst výrazy, které jsou zjednodušením toho nejhrubšího zrna. Jsou v něm věty o rozeřvaných cikánských výrostcích, o kriminálních sklonech přistěhovávajících se příbuzných, o zneužívaném vemínku solidárnosti. Vše vrcholí otázkou, zda má „druhá strana“ upřímný zájem se začlenit nebo spíše sklon programy na podporu tohoto začleňování „projíst“.

Nešťastné dělení na „my“ a „oni“

Dlouhá léta se v ČR vedly polemiky, které vyústily ve všeobecný konsensus profesionálů, že situace části českých Romů ze sociálně vyloučených lokalit má povahu sociálně-ekonomického či chudinského problému, a etnicita je pouze jedním z klíčových faktorů jejich úplného vyloučení ze struktur společnosti. Komentátor Kučera se svým textem ocitá opět na začátku diskuse. Na situaci těchto lidí je nutné se podívat i kauzálně: tento člověk má nízké vzdělání, protože se z praktické školy nedostal na žádnou střední, těžko se mu hledá práce, protože v kraji jí je obecně málo, navíc bydlí na špatné adrese, která je pro řadu zaměstnavatelů problém. Podmínky bydlení hraničí s civilizačními normami, v domě plesniví zdi, lezou švábi a jeho rodina se třemi, pěti dětmi žije pohromadě v jednom pokoji a kuchyni. To jsou ty příčiny, které vedou k tomu, že se chová, jak se chová – volí jistotu sociálních dávek, které zajistí jemu i rodině alespoň nějaký stálý příjem, hledá náhradní možnosti zisků na brigádách nebo při práci na černo (v horším případě v hernách). Nic z toho nemá nic společného s jeho romstvím (o kterém dosud nepadla řeč). To se stává přítěží až při zápisu do školy nebo při hledání práce. Příčiny problémů, které má a které je třeba řešit, jsou ale, jak je vidět, jinde.

Dělením na dvě skupiny „my“ a „oni“, z nichž „my“ jsme ti, kteří pravidla dodržují a „oni“ (všichni), kdo pravidla nedodržují Vladimír Kučera úzce navazuje na starostu Nového Bydžova. Ten po útoku na mladou dívku vytáhl do boje proti všem Romům v jeho městě a chce kriminalitu sociálně slabých řešit represí namířenou na celou skupinu – viz návrhy na zastavení vydávání prostředků na všechny integrační programy.

Vykročme z kruhu

Uvedený komentář úplně přehlíží kontext – popisuje důsledky příčin, které jsem zjednodušeně načrtl. Sociologové přitom již dávno popsali jednání lidí, kteří se dlouhodobě ocitají v chudobě a na kraji společnosti – a to je nápadně podobné jednání obyvatel vyloučených lokalit při českých městech.

Vzorce jednání těchto lidí se změní, pokud se zároveň budou měnit podmínky, na které reagují.

Podtrženo a sečteno: pokud se chceme vrátit na cestu vedoucí směrem z bludného kruhu, je třeba dívat se na problémy řady českých Romů (tedy těch žijících v sociálně vyloučených lokalitách – podle odhadů jich je zhruba 80 tisíc z přibližně 165 tisíc Romů žijících v České republice) jako na jednotlivé životní příběhy se spoustou sociálních příčin, na jejichž řešení známe řadu nástrojů a máme i dostatek peněz. Doba označování celé skupiny a hledání podstaty problému v etnicitě už je snad za námi, respektive pokud se jí vydáme, najdeme brzy naše vlastní stopy.

Václav Zeman
Autor pracuje v Agentuře pro sociální začleňování v romských lokalitách při Úřadu vlády ČR.