I novinář je jen člověk. A jako každý člověk má i on své svědomí a morální hranice, které nepřekročí. Francouzské zákony svědomí svých novinářů chrání, ty české bohužel nikoliv. I proto se odchod čtyř reportérů TV NOVA z českého pohledu může zdát jako hysterická reakce hodná rozmazleného dítěte (více na Aktuálně.cz Novu hromadně opouštějí reportéři. Vadí jím nový šéf). Francouzskou optikou ale odcházející čtyřka ukázala, že má morální kredit a ctí profesní žurnalistické hodnoty.

Navzdory tomu, co psala některá média, nejde na Nově o koordinovanou akci, ale o rozhodnutí čtyř jednotlivců a jejich svědomí. Rychlé podání výpovědí je tedy více než afektem, logickým krokem k nejrychlejšímu odchodu z redakce. Výpovědi se zpravidla podávají k poslednímu dni v měsíci, po nich následuje výpovědní lhůta. Přestupný rok hrál redaktorům do karet.

O klauzuli svědomí, nástroji, který od roku 1935 upravuje francouzský zákoník práce, Code du travail, se toho u nás moc neví. I odborná literatura mlčí. Přesto je případ výměny ředitele zpravodajství TV NOVA do očí bijící ukázkou, kdy by se klauzule svědomí dala uplatnit. Jen kdybychom měli zákon podobný tomu francouzskému.

Stručně řečeno, klauzule svědomí chrání francouzského novináře před změnou směřování média, pro které pracuje. Jinými slovy, pokud dojde ke změně editorské linie, má novinář právo svůj pracovní poměr ukončit a od zaměstnavatele požadovat jeden měsíční plat za každý odpracovaný rok pro dané medium. Zákon 761 – 7 francouzského Code du travail ve třetím bodě doslova uvádí: „Výrazná změna charakteru nebo směřování novin nebo daného periodika, pokud tato změna způsobuje zaměstnanci situaci poškozující jeho čest, pověst, nebo celkovým způsobem poškozuje jeho morální zájmy.“ Podobně zákon pamatuje i na změnu většinového vlastníka (klauzule odkoupení), na kterou se vztahují stejné podmínky o výši odstupného.

Vágní definice zákona dává prostor pro argumentaci a dokazování změny editorské linie může být složité. Zvlášť v případě TV Nova, kdy je hranice mezi infotainmentem a bulvárem často velmi tenká. Přesto historicky nejznámější případ uplatnění klauzule svědomí, kdy se tři asistentky redakce, které se ani nepodílely na tvorbě článků, soudily s vedením časopisu Voici kvůli odklonu od editorské linie, skončil vítězstvím řad novinářů a dodnes slouží jako precedens. Soudci nejvyššího francouzského soudu (Cour de cassation) tak dali jasně najevo, že dle nich novinář k výkonu své profese svědomí jednoznačně potřebuje.

Teoreticky, tedy pokud bychom televizi Nova přenesli o tisíc kilometrů na západ, mohl by po nástupu Vladimíra Mužíka a jeho změn ve výběru a zpracování zpráv každý z redakce zažádat o podobné odstupné. Redaktoři, moderátoři ale i editoři, kameramani, střihači, korektoři, archiváři a snad možná i maskérky. Každý by mohl dostat jeden plat za každý odpracovaný rok a odejít ve vší slušnosti. Místo toho jsou teď reportéři označováni za rebely, hysterky a dokonce i amatéry, když odcházejí bez domluvené jiné práce. Člověk by od kolegů z ostatních médií čekal spíše zastání, místo toho ale někteří (například server DigiZone) odcházející čtyřce házejí klacky pod nohy články o tom, jak o ně jiné televize nestojí.

Před osmdesáti lety, při předkládání zmiňovaného zákona, argumentoval francouzský poslanec Émil Brachard slovy, která jsou v dnešní situaci více než aktuální: „…Je také možné, že tato postupná změna nebude na první pohled zřejmá, nebo bude vedením zapíraná. Novinář, který pro dané noviny pracoval patnáct let, může tedy mít velmi závažné morální důvody, pro které nebude akceptovat nové vedení. (…) bude pro něho nemožné přijmout dogma nebo podporovat taktiku, se kterými nesouhlasí.“ Brachard v té souvislosti mluvil o tom, že novinář má v takové situaci na výběr mezi rezignací na své svědomí, nebo obrovským rizikem, které vyplývá z podání výpovědi, proto navrhoval svědomí novinářů chránit.

Francouzi jsou národem demonstrantů a jsou si dobře vědomi síly davu. Francouzská revoluce nebo hromadný odchod novinářů listu Les Echos v roce 2007 po nástupu nového vlastníka jsou toho důkazem. Pět reportéru domácího zpravodajství Novy by tedy nemělo být za své rozhodnutí trestáno, nýbrž ceněno. Nerezignovali totiž na své svědomí, nehodlali přijmout dogma a taktiku, se kterou morálně nesouhlasí, a tyto obavy jsou pro ně závažnější než to, jestli najdou jinou práci.

Stále máme snahu hledat inspiraci na západě, tak ať teď TV NOVA ukáže, jak slušný je zaměstnavatel, jak si váží svých dlouholetých zaměstnanců. Ať se se čtveřicí reportérů rozloučí, poděkuje jim za jejich přínos pro firmu, finančně je ocení a nechá je jít. Mám pocit, že tohle je ale spíš scénář na sci-fi než na dokument, jsme totiž (bohužel) stále v Česku a ne ve Francii.

Veronika Pitrová

Studentka Erasmus Mundus Master: Journalism, Media & Globalization, Universiteit van Amsterdam

Reference:
PITROVÁ, Veronika. Klauzule svědomí a odkoupení jako ochrana morálních hodnot francouzských novinářů. Praha, 2010. 79 str., LXXXIX. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut komunikačních studií a žurnalistiky.