Reakce na blog Jiřího Peheho - ke kauze Rath
Miroslava Němcová, předsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR
Jiří Pehe mně vyčítá postup v kauze Davida Ratha. Na jeho otázku, proč se stejným způsobem nepostupovalo v případech ostatních politiků podezřelých z korupce, lze ale odpovědět velice snadno: u pana Ratha asi nejde jen o pouhé podezření. Postup, který použily orgány činné v trestním řízení v jeho případě, je vskutku ojedinělý a souvisí především s tím, že poslanec Rath nebyl zadržen kvůli podezření, ale byl dopaden při spáchání trestného činu nebo bezprostředně poté.
Důrazně odmítám nařčení, které pan Pehe na svém blogu květnatě rozvíjí ve svém komentáři 23.5., a sice že nepostupuji v kauze poslance Davida Ratha coby opozičního politika stejně jako v případech poslanců Víta Bárty, Jaroslava Škárky, Pavla Béma či Pavla Drobila. Každý z těchto případů je specifický a odlišný. V kauze poslanců Víta Bárty a Jaroslava Škárky nejprve požádala policie Sněmovnu o jejich vydání k trestnímu stíhání. Sněmovna po doporučení mandátovým a imunitním výborem oba poslance k trestnímu stíhání vydala a policie poté obvinila Bártu z podplácení a Škárku z přijetí úplatku. Oba byli následně v hodně medializovaném soudním procesu odsouzeni, i když ihned po vynesení rozsudku podali odvolání.
Mě samotnou velmi mrzí, že takové případy bez ohledu na to, jestli jejich aktéři patří k vládním nebo opozičním stranám, kazí dobré jméno Poslanecké sněmovny. Sama jsem na otázku novinářů v případu Bárta sdělila, že je na politické straně Věci veřejné (neboť to byla a je jeho domovská strana), aby se od něj distancovala a zřetelně ho vyzvala, aby se vzdal poslaneckého mandátu. Stejně tak si mohou občané pamatovat nebo zpětně zjistit, že na konci letošního dubna, když jsme se všichni dozvěděli o telefonátech bývalého pražského primátora Pavla Béma, které nasvědčovaly jeho ne zcela korektnímu působení v čele pražské radnice, jsem veřejně prohlásila, že Pavel Bém by udělal moc dobře, kdyby se vzdal poslaneckého mandátu. A že je především na něm, aby zvážil svou situaci, a rozhodl se vyřešit tak svou pozici, protože by to byl krok správným směrem.
Na druhou stranu je ovšem třeba uvést, že policie poslance Béma z ničeho neobvinila a ani se neobrátila na Poslaneckou sněmovnu se žádostí, která by se týkala jeho imunity. Tím se jeho případ – pokud nějaký vůbec je (a nejen jeho, ale i dalších osob, o nichž Jiří Pehe ve svém komentáři hovoří) - naprosto odlišuje od kauzy Davida Ratha.
S ohledem na všechny výše zmíněné okolnosti jsem předložila návrh novely Ústavy ČR, podle níž by mezi důvody pro zánik mandátu poslance a senátora přibylo i jejich pravomocné odsouzení k nepodmíněnému trestu. Tento návrh už vůbec nerozděluje poslance na vládní, koaliční nebo nezařazené a už sám o sobě znamená, že pan Pehe mi vyčítá něco, o čem nejspíš sám dobře ví, že není pravda.
24. 5. 2012
Jiří Pehe mně vyčítá postup v kauze Davida Ratha. Na jeho otázku, proč se stejným způsobem nepostupovalo v případech ostatních politiků podezřelých z korupce, lze ale odpovědět velice snadno: u pana Ratha asi nejde jen o pouhé podezření. Postup, který použily orgány činné v trestním řízení v jeho případě, je vskutku ojedinělý a souvisí především s tím, že poslanec Rath nebyl zadržen kvůli podezření, ale byl dopaden při spáchání trestného činu nebo bezprostředně poté.
Důrazně odmítám nařčení, které pan Pehe na svém blogu květnatě rozvíjí ve svém komentáři 23.5., a sice že nepostupuji v kauze poslance Davida Ratha coby opozičního politika stejně jako v případech poslanců Víta Bárty, Jaroslava Škárky, Pavla Béma či Pavla Drobila. Každý z těchto případů je specifický a odlišný. V kauze poslanců Víta Bárty a Jaroslava Škárky nejprve požádala policie Sněmovnu o jejich vydání k trestnímu stíhání. Sněmovna po doporučení mandátovým a imunitním výborem oba poslance k trestnímu stíhání vydala a policie poté obvinila Bártu z podplácení a Škárku z přijetí úplatku. Oba byli následně v hodně medializovaném soudním procesu odsouzeni, i když ihned po vynesení rozsudku podali odvolání.
Mě samotnou velmi mrzí, že takové případy bez ohledu na to, jestli jejich aktéři patří k vládním nebo opozičním stranám, kazí dobré jméno Poslanecké sněmovny. Sama jsem na otázku novinářů v případu Bárta sdělila, že je na politické straně Věci veřejné (neboť to byla a je jeho domovská strana), aby se od něj distancovala a zřetelně ho vyzvala, aby se vzdal poslaneckého mandátu. Stejně tak si mohou občané pamatovat nebo zpětně zjistit, že na konci letošního dubna, když jsme se všichni dozvěděli o telefonátech bývalého pražského primátora Pavla Béma, které nasvědčovaly jeho ne zcela korektnímu působení v čele pražské radnice, jsem veřejně prohlásila, že Pavel Bém by udělal moc dobře, kdyby se vzdal poslaneckého mandátu. A že je především na něm, aby zvážil svou situaci, a rozhodl se vyřešit tak svou pozici, protože by to byl krok správným směrem.
Na druhou stranu je ovšem třeba uvést, že policie poslance Béma z ničeho neobvinila a ani se neobrátila na Poslaneckou sněmovnu se žádostí, která by se týkala jeho imunity. Tím se jeho případ – pokud nějaký vůbec je (a nejen jeho, ale i dalších osob, o nichž Jiří Pehe ve svém komentáři hovoří) - naprosto odlišuje od kauzy Davida Ratha.
S ohledem na všechny výše zmíněné okolnosti jsem předložila návrh novely Ústavy ČR, podle níž by mezi důvody pro zánik mandátu poslance a senátora přibylo i jejich pravomocné odsouzení k nepodmíněnému trestu. Tento návrh už vůbec nerozděluje poslance na vládní, koaliční nebo nezařazené a už sám o sobě znamená, že pan Pehe mi vyčítá něco, o čem nejspíš sám dobře ví, že není pravda.
24. 5. 2012