Česko 2020 - Budoucnost českých psychiatrů aneb Od chemie k filozofii a zase zpět

04. 09. 2012 | 07:15
Přečteno 2455 krát
Max Kašparů: Budoucnost českých psychiatrů aneb Od chemie k filozofii a zase zpět

Věnuji se psychiatrii skoro čtyřicet roků a sleduji její stále rychlejší vývoj. Nejen v paletě moderních psychofarmak, ale také v šíři jejího společenského záběru. Pokud před desetiletími bylo její náplní jen studovat a léčit duševní nemoci a poruchy, jak hlásala prostá definice, dnes se na psychiatry obrací stále více dětí, mladistvých i dospělých, kteří netrpí žádnou duševní chorobou v pravém slova smyslu, ale jsou ze svého života nešťastní a unavení. Jednoduše řečeno – nenalezli smysl své existence, nedovedou žít přirozeně lidským životním stylem a hledají tedy někoho, kdo by ony často dvacetileté starce nasměroval. Pokud jejich cesta nepovede do drogového opojení či náboženské sekty, budou klepat na dveře psychologa nebo psychiatra. Otázkou je, zda na to budou oni profesionálové za pár roků adekvátně připraveni.


Úvaha je součástí seriálu o budoucnosti této země. Informace o projektu naleznete zde, texty dalších autorů zde.

Dovolím si na tomto místě lehké, ale přesto kontinuální odbočení a požádám čtenáře, aby si představili flotilu, skupinu zaoceánských lodí, která právě vyplula z přístavu.

Pokud má plavba každé lodi ve flotile skončit dobře, musí znát kapitáni všech lodí odpovědi na tři otázky. Jak se na moři chovat vůči ostatním plavidlům, aby nedošlo ke vzájemné srážce, jak se chovat na vlastní lodi, aby nedošlo k jejímu potopení, a ve třetím případě, což osobně považuji za nadmíru důležité, je nutné vědět, proč loď vyplula, proč je na moři, kam pluje a s jakým cílem. Pokud nemá kapitán třetí otázku zodpovězenu, tak na hladině oceánu jen bezcílně bloudí.

Na flotilu si vzpomenu pokaždé, když do mé ordinace přijde mladý, nešťastný člověk, který sice ví, jak se chovat vůči svému sousedovi, aby nenarazil – má určité právní povědomí, ví, jak se stravovat, aby neonemocněl, zná zásady správné výživy -, ale je „nemocný chybějící informací o smyslu svého života“.

Nemá-li lidské bytí na této planetě trpět právě karencí v obsahu a podvýživou ve formě vlastní existence, musí znát její smysl. Musí vědět, kým je a proč je. Pokud to neví, tak v porovnání s lodí, začne trpět frustrací.

Pravdu má rakouský psycholog Viktor Frankl, který se v této souvislosti zamýšlí právě nad změnami obsahu frustrací v době Freudově a v době naší a říká, že ve Freudově době žil člověk v sexuální frustraci, ale dnes žije v existenciální frustraci. Zvláště mladý člověk, jehož vůle ke smyslu bývá ochromena.

Tyto otazníky, které visí nad každým z nás a v každé dějinné epoše, formuloval velmi srozumitelně německý filozof Imanuel Kant, který klade čtyři základní otázky: „Co mohu vědět? Co mám konat? V co smím doufat? Co je člověk?“ A současně připojuje: „Na první otázku odpovídá metafyzika, na druhou etika, na třetí náboženství a na čtvrtou antropologie“.

Nabízí se tu řada otázek. V první řadě ta, zda na všechny čtyři výše uvedené Kantovy otázky bude umět pacientovi smysluplně odpovědět moderní lékař, psychiatr především. A zda mu k tomuto složitému úkolu bude stačit dosavadní objem pouze lékařského vzdělání. Nehrozí psychiatrii během krátké doby to, co potkalo stomatologii, které byla během studia zredukována část somatických disciplín a byla posílena oblast vlastní jejímu lékařskému zaměření? Nedojde i v tomto případě na lékařských fakultách k redukci anatomie nebo histologie za účelem posílení filozofie, religionistiky nebo etiky?

Zastavme se u první otázky. Odpověď nám zde může dát americký profesor Farnsworth z Harvardské univerzity. Jeho slova, která věnoval lékařské veřejnosti, jsou platná pro každého člověka a zde si je dovolím přeložit v parafrázi do lékařského prostředí: „Moderní člověk není dnes konfrontován, jako často dříve, jen s otázkou holého přežití, ale právě dnes před ním stojí úkol rozšířit své existenční funkce, a je proto nezbytné, aby si v době krize hodnot – provázené bezcílností, nudou a ztrátou smyslu – oblíbil právě filozofii. Sami si musíme klást otázky přesahující každodenní životní rutinu a netrpět tak vlastním existenčním vakuem.“

Samozřejmě, je možné být lékařem i bez filozofických otázek a netrápit se obsahem a smyslem života. I tak se dá pobyt v rutinní ordinační praxi přežít. Mimoto i každá zdravotní pojišťovna vyžaduje pouze evidovaný výkon, nikoli úvahy o smyslu života.

Lidé přicházejí do psychiatrických ordinací a nedovedou často své potíže slovně dešifrovat. Nic je nebolí, nepíchá, nepálí. Ukazuje se ale z jejich situace, že trpí právě pocity vnitřní prázdnoty, pocity nesmyslnosti vlastního bytí. Jde u nich o „existenční vakuum“. Pregnantněji to vyjádřil Ernst Bloch, který řekl, že „… lidé dostali už v mládí darem takové starosti, jaké by měli mít až ve chvíli smrti.“ Naši pacienti nemívají slovník ani vyjadřování filozofů, ale svojí bezradností a ztrátou „přístavu” vyslovují to, o čem mlčí jejich ústa.

Příčiny, které mohou vést k existenčnímu vakuu, jsou dvě. Ztráta instinktu a ztráta tradice. Současnému člověku už instinkty neříkají všechno, co musí dělat, a ani tradice mu neříká, co by dělat měl – a tím pádem neví, co vlastně chce. Buď tedy dělá to, co dělají druzí, a potom máme co do činění s životním konformismem, nebo dělá to, co po něm druzí chtějí, a pak jde o různé druhy menších či větších totalitarismů. Ani v jednom ovšem nejde o lidské štěstí.

Současný člověk trpí více než somatickými nebo duševními nemocemi situací vlastní nezakotvenosti. Německý jezuita Emerich Coreth uvádí, že výše nastíněné otázky vyvstávají v naší době s novou naléhavostí. Dodává, že moderní, technický svět se svým pokrokem a blahobytem nemůže dát životu nosný smysl. Člověk pociťuje, že život při všech vědecko-technických výkonech není v podstatě lidsky zvládnut a že základní problémy vlastní člověku neřeší, nýbrž nově vyhrocuje, že vlastní lidské hodnoty nepodporuje, nýbrž je ohrožuje, a že věda a technika nejsou schopny odpovědět na lidskou otázku týkající se smyslu. Kdo nemá žádné platné hodnoty a cíle, jež jeho životu dávají smysl a směr, ten uprostřed toho všeho už neví, k čemu žije a kam se všechno ubírá. Pociťuje vnitřní prázdnotu, hlubokou stísněnost a vzpírá se proti ní. V bouřlivém neklidu naší doby se všemi hlasitými protesty a revoltami, v nichž většinou zůstává skryto, proti čemu se stavějí a zejména oč usilují, se otevírá propast vnitřní prázdnoty, chaos bezradnosti a nesmyslnosti, v níž je člověk uvězněn. O východiscích by nám mohla vyprávět psychosomatická medicína. Tolik od psychiatrické chemie k filozofii života.

Kyvadlo se ovšem začne brzy vracet zpět. Člověk budoucího času začne, více než dnešní lidé, trpět novými moderními iluzemi. Především iluzí o právu na štěstí a dnes už patrnou představou, že je možné absolutně všechno korigovat chemií. Otylého zeštíhlet, hubeného vytučnit, starého omladit. Napsat léky proti pláči na pohřbu, eventuálně jiné, abychom se smáli tam, kde se nudíme. Z hloupého žáka udělat Einsteina. Jinou moderní iluzí o štěstí je a bude ještě více vágní představa, že vše je možné koupit. Pacienti už nebudou přicházet do psychiatrické ordinace jen s těžkou depresí, ale i se žádostí o lehkou kosmetickou úpravu psychiky při různých životních událostech, jako je tomu dnes v módních salonech. O léčení už nebude rozhodovat prevalence nebo incidence nemocí, ale diktát farmaceutických firem, který na jedné straně vypustí fámu o objevu nové duševní nemoci a na druhé straně už bude mít ve skladech předem vyrobenou léčebnou pilulku. Podle jejich návodu se nebude jen léčit, ale přímo i marodit. Psychiatr přestane být služebníkem chudého pacienta, ale stane se lokajem bohaté farmaceutické firmy.

Další skutečností, kterou lze očekávat právě v oboru psychiatrie, bude posun v obsahu slova normalita. Již v současnosti se ukazuje, že na jedné straně se diagnózou stává to, co bylo dříve chápáno jako přirozené, a na druhé straně se patologické jevy stávají širší společenskou normou.

V rámci této logiky nebude sexuálně promiskuitní manžel v budoucnosti diagnostikován jako nevěrník či záletník, ale jeho promiskuita se prohlásí za diagnózu. Manželka tedy nebude mít doma nevěrného smilníka a sukničkáře, ale psychicky nemocného chudáka. A farmakofirmy začnou horečně vyvíjet lék. V těchto případech bude mít budoucí psychiatr trochu práce navíc.

Na druhé straně mu odlehčí skutečnost, že psychotropní látky se prohlásí za drogy kulturní a zařadí se vedle čaje, kakaa a tabáku. Dnes ještě diagnostikované sexuální deviace budou prohlášeny za širší sexuální normu. Uleví se také soudním znalcům z oboru psychiatrie a sexuologie, protože psychopatické a deviantní jednání se dostane pod ochranu bruselské diktatury a ze řetězu utržená lidská práva a občanské svobody budou garantovat nadvládu antipsychiatrických aktivit nad psychiatrií.

Bude pokračovat eroze všeobecné slušnosti, ztratí se cit pro rozlišení dobra a zla, krásy a ošklivosti, pravdy a lži. Jedenadvacáté století se na svém konci nebude nazývat stoletím kosmickým nebo atomovým, ale stoletím depresí a plastů.

Pokud jde o psychiatry, dělí se dnes zhruba na „práškaře” a „duchaře”. Ti první upřednostňují pilulky, druzí preferují psychoterapii. V budoucnu se budou dělit pouze na ty, kteří to při zdravém rozumu dotáhnou k hrobu ještě před odchodem do důchodu, a na ty, kteří už mít tolik štěstí nebudou.

Max Kašparů,
forenzní psychiatr, vysokoškolský učitel, premonstrátský diákon, spisovatel a esperantista

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

Mirka napsal(a):

Pane autore, velkou naději jste nám nedal, to už snad raději tu světovou revoluci a návrat někam zpět, odkud jsme tak bezhlavě utíkali a nevěděli vlastně za čím, je to smutné
04. 09. 2012 | 07:32

Anna napsal(a):

Smutno je mi, protože si myslím, že máte pravdu. Asi cestou z tohoto marasmu by bylo zavést na ZŠ výuku o světových náboženstvích. Možná, že by řadu mladých inspiroval taoismus.
Toto čínské učení hlásá návrat k přirozenosti prostřednictvím ne-zasahování (Moudrý muž dělá, ale neužívá toho co je uděláno. Tvoří, ale nevládne tomu co je stvořeno. Dokončuje díla, ale nevychloubá se).

Taoisté ve své filozofii rozvinuli jednu z významných myšlenek čínské filosofické spekulace – myšlenku o vzájemném propojení přírodního řádu a lidského života.
04. 09. 2012 | 07:49

antipacoš napsal(a):

doktorům se vyhýbám, nemám na to nervy ani peníze ani čas.

A taky to jde. Osatně tak to šlo po celou existenci lidstva, mimo posledních asi 50 let.
04. 09. 2012 | 07:59

Lindt napsal(a):

Máme v rodině taky jednu mladou psychiatrini,práškařku, ráda by taky duchařkou, ale je zhnusena tím, že by ve svém osobnínm volnu a za své peníze musela absolvovat výcviky, tak jde velmi snadnou cestou, jezdí po kongresech a vesele práškuje
04. 09. 2012 | 08:11

Maximus napsal(a):

Psychiatr je na tom co se týče možné opravy poškozeného software človíčka, asi tak podobně jako "žárovkový" elektrikář s vadaskou či ten lepší s avometem a nářadím, který stojí před posledním modelem barevné televize firmy SONY či třeba PANASONIC a má ho opravit! (-:

Ano, práškaři a duchaři, jak řekl pan autor..... faktem ovšem je, že určité možnosti oni mají. Třeba ten kdo nemá v těle dostatečnou hladinu lithia apod. prvků může mít sebevražedné sklony popř. mu nefunguje potřebný orgán, který abstrahuje tyto prvky a látky potřebné pro psychickou stabilitu nebo pokud se chová beze strachu o svůj život, může být prostě a obyčejně nakažen toxoplasmózou, která mění chování hostitele, no a ti duchaři pokud "umí" hypnózu, mohou také leccos zjistit, dostanou se totiž do černého nitra dotyčného člověka.
04. 09. 2012 | 08:14

Mirka napsal(a):

Lidem chybí víra, naděje a láska. Ani jedno jim model tzv. moderní, přetechnizované a sobecké společnosti, kde se hodnoty měří penězi, nenabízí. Jen škvár.
04. 09. 2012 | 08:16

Drzá zrzka napsal(a):

Lidem chybí vrbičky. Mít komu pošeptat svá tajemství, obavy. Stavy duše.
Lidem chybí důvěra, že pošeptané zůstane ve vrbičce, že nebude vykřičeno do světa jako slabost šeptajícího (případně použito proti němu), proto se lidé začínají obracet na psychiatry a psychology víc než na své blízké.

Chemické ovlivnění mozku (duše) řeší následky, nikoli příčinu. Dělá z lidí závisláky na chemii.
04. 09. 2012 | 09:02

Rudolf Mařík napsal(a):

Možná nám chybí trocha pokory. Chceme čím dál víc, a když to nedostaneme, jsme frustrovaní. Neumíme se těšit z toho, co máme. Ale tak to bylo vždycky a vždycky i bude.
04. 09. 2012 | 09:19

VFISCHER napsal(a):

BUDOUCNOST NÁVRATU DO DŽUNGLE ! ! ! !

Schopnost psychicky zvládnout svůj vlastní život a vidět sama sebe ve spleti sociálních vztahů byl základní problém lidského indiviua od pradávného dávna ! ! Při tom masám nevolníků a jiným plebejcům pomáhala víra v různé pánybohy a jiné lži, hlásané vládnoucími mocipány, jako například ta o předurčeném rozdělení společnosti na vrchnost a poddané ! !

V dnešní době masy nevěří na pánybohy a módou těch, kteří na to mají čas a peníze, je chodit na psychoanalýzy k vybraným psychiatrům, kteří z toho mají lukrativní veget !
Větší část populace pak olizuje tisíce zářivých obrazovek a žere titulní strany zaručeně nejvyhlášenějšího a nejpravdivějšího plátku Blesk, kde se dozvídá jen ty nejsprávnější návody na život, jak zhubnout, jaký bude horoskop, jak si koupit co nejvíce štěstí a radosti, a zejména pak kdo koho zabil, okrad, a kdo komu právě kde zahýbá a kdo s kým právě šoustá ! ! ! K tomu si - podle svých možností - lze pořídit menší nebo větší alkoholické bezvědomí, nebo si nakonec něčeho šňupnout, něco si zahulit nebo si něco píchnout ! ! !

A tisíce zářivých obrazovek nám dává návody na přežití - - - ty, které jsme znali již z dob před desítkami tisíc let - zabij, nebo budeš zabit ! ! ! Kruh se uzavírá, návrat do džungle přichází !
04. 09. 2012 | 09:26

VFISCHER napsal(a):

OPRAVA : ... lidského individua ...

DODATEK: Pánové Orwell a Huxley mají radost, vývoj postupuje přesně podle jejich plánů !
04. 09. 2012 | 09:31

Vysedlina napsal(a):

"Člověk budoucího času začne trpět novými moderními iluzemi?"
Když myslíte...
04. 09. 2012 | 10:07

Gustáv Kočí napsal(a):

Pánové Orwell a Huxley by asi neměli radost, že vývoj postupuje přesně podle jejich plánů.
04. 09. 2012 | 11:09

Petr z Tábora napsal(a):

Mne hlavně fascinují pro nás anonymní psychiatři, na základě jejichž posudků jsou recidivisté předčasně propuštěni z vězení. Když pak někoho opět zamordují, tak se justice vymluví na toho anonymního psychiatra, ale co obět a její příbuzní ?
04. 09. 2012 | 11:15

Aleš Vyhnal napsal(a):

"Premonstrátský diákon" mělo být na začátku a nemusel jsem to číst. "When one person suffers from a delusion it is called insanity. When many people suffer from a delusion it is called religion."
--Robert Pirsig

V minulosti by tento šašek či kašpar brojil proti používání chemie k odstranění bolesti fyzické, ostatně je známo, jak urputně katolíci bojovali proti používání anestezie při porodu-prý to není v souladu s nějakou idiotskou báchorkou o nějaké Evě, která musí při porodu trpět, protože si tak přeje tzv. "Bůh" v nějaké idiotské knize z doby bronzové.

Dnes tento pámbičkářský šašek či kašpar brojí proti používání chemie k odstranění bolesti duševní-je to stále stejná tragikomedie.
04. 09. 2012 | 17:23

santawizard napsal(a):

Pane psychiatře:
Duškaři a práškaři v psychiatrii,mají svou teologickou podobu v primitivním náboženství na drogách a moderním náboženstvím bez drog.
04. 09. 2012 | 18:09

Al Jouda napsal(a):

Dnešní doba dává každému spoustu možností, jak se realizovat. Rodiče musí vést své děti k práci a k plnění jednoduchých povinností. K tomu by měli mít povolenu i rákosku, protože někteří mladí mají až příliš sebevědomí a nerozumějí ničemu jinému než ráně. Stále platí staré přísloví : Škoda každé rány, která padne vedle:))))
04. 09. 2012 | 18:39

Janher napsal(a):

Patříme ke špici ateistických národů - nakonec mnoho příspěvků tomu odpovídá a odpovídá tomu i směr kam se řítíme
04. 09. 2012 | 21:48

santawizard napsal(a):

Ježíš Kristus nebyl žádný psychiatr.On byl více jako lidový léčitel.On léčil nemocné,odpouštěl hříchy,vymetal ďábla ,kříšil mrtvé,kázal království boží a modlil se otčenáš.Za naše hříchy však z léčitele udělali mučedníka v tělě a válečníka duchem .Nejprve Bůh miloval svět víc než svého syna ,jako že kovářová kobyla nebyla okovaná ,ale nakonec si toho koně okoval a ještě nám dal chleba a vino liturgie abychom nemuseli jíst jeho maso a pít jeho krav jako opravdoví upíři a lidožrouti.Všechno je napsáno v bibli. Bůh ho obětoval lidem a lidé ho obětovali Bohu.Nejprve Bůh miloval svět více než svého syna ,ale nakonec mu dal celý svět pod jeho nohy!!!!
05. 09. 2012 | 01:20

santawizard napsal(a):

Práškaři a duchaři:
Přelet nad Kukačím hnízdem od českého režisera Miloše Formana veškerou takovou kritiku diktatůry psychiatrie (kde vládnou jenom práškaři)odstartoval.To pokračuje až do dnes.Dr Hnízdil a dr.Jarolímek nejsou skalní zastánci takové diktatůry psychiatrie. Originálně se injekce dávali jedině místo svěracích kazajek.To jenom dneska se to rozšířilo hlavně na všechny schizofreniky,pod hrozbou ,že když si pacient nebude brát svoji denní dávku léků ,tak za trest dostane jednu velkou injekci na celý týden dopředu.Pacient prý není schopen rozpoznat benefits takové terapie a proto se mu ze samotné lásky a péče o něho musí změnit názor násilně.Proto se říká ,že je to diktatůra psychiatrie. 97% bláznů si musí brát léky ať už jsou doma a nebo v blázinci.Ideálně (práškaři=duchaři)by v ústavech mohlo být 50% pod léky a 50% bez léků hospitalizováno.Podobně v domácí léčbě by nemusel existovat takový přísný režim a 50% -50% by stačilo Tato změna však nejde zařídit paušálně.Jedině pozvolna mezi jednotlivýma doktorama a pacientama. Není možné ,aby najednou pharmaceutické společnosti měli o 50% menší zisky a zdravotní pojišťovny by měli 50% větší zisky.Nejde jenom o to.Moderní psychiatrie je na úrovni středověké stomatologie.Zázračná pilulka na léčbu duševní a mentální choroby neexistuje.Nasadit či vysadit léky v otázce jestli zaberou či nezaberou je velká otázka.Pacient si musí na ně nejprve zvyknout(návyk je často složitý)Potom, když už je pacient navyknutý ,tak pochopitelně má zase problémy ,když se léky vysadí a on si musí odvykat. Tady leží ten celosvětový spor mezi duškařama a práškařama v psychiatrii.Práškaři však vítězí nad duchařama 90:10.V opačném případě by psychiatři měli posílat všechny duchaře k lidovým léčitelům.I když lidoví léčitelé v psychologii a v psychiatrii nemohou býti nikdy takoví šarlatáni jako ve všeobecném zdravotnictví,jakékoliv takové léčitelství v populární psychologii je však více méně pořád zakázané a nepopulární.

Primitivní náboženství na drogách a moderní náboženství bez drog:
Co se týče spotřeby legálních a ilegálních drog v české republice,tak i když všechno může být podle vzoru křesťanského vína jako pomazání a nebo podle vzoru alkoholu,který je tou drogou ve víně,tak všechny drogy se chcou rehabilitovat na úroveň křesťanského chlastu.Na jedné straně máte drogy sex a rockenroll nebo chlast sex a rockenroll dohromady nebo zvlášť,ale na druhé straně máte pouliční válku mezi mladýma somrákama na pivě a mladýma feťákam na marijuáně,v podobě anarchistů a holých lebek.
Čajové ceremonie,kávové rituály,opiový farář,tabákový mági,marijuána guru a hospodský kaplan ,co to je?Je to majetek církve a nebo Lucifera?Nebo co je to taková bible a joga nejenom pro marijuána gury či hospodské kaplany?Je křesťanská marijuána více pohostinná,léčivá a spirituální než křesťanské víno?Kdo nám odpoví na takové otázky, církev a nebo Lucifer?Nakonec církev se zřekla zodpovědnosti.I když v bibli není nic napsáno ani nic o vojenských kaplanech ani nic o hospodských kaplanech ,křesťanské církve nikdy v životě nesměli seminovat ani svoje vlastní hospodské kaplany ,ale vždycky museli seminovat jenom a jenom vojenské kaplany.Proto dodnes je v každé hospodě jenom samá k++va a samý žoldnéř ,ale žádný tabákový mági či hospodský kaplan neexistuje!!Holt člověk by musel umět páchat kouzla a konat zázraky jako boží zákon a ďáblův advokát křížem krážem s božskou erotikou a čertovou pornografii.
05. 09. 2012 | 13:07

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Mittner Jiří · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít O Obluk Karel · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy