Česko 2020 - Vzpoura měřítek

06. 09. 2012 | 07:22
Přečteno 8999 krát
Michal Komárek: Vzpoura měřítek

V roce 2020 budeme schopni ještě lépe měřit svoje vlastní selhávání. A pravděpodobně to budeme považovat za úspěch, pokrok. Budeme obecně ještě více posedlí a ovládaní měřitelností a nebudeme si dělat nijak velké starosti s tím, zda se nepřipravujeme o velkou část našeho vlastního světa. „Jen my sami musíme rozmotat ten strašlivý uzel, paradox pokroku světa, kdy jsme na tom tím hůř, čím víc se věci vylepšují,“ napsal před více než dvaceti lety americký filosof Theodore Roszak. Během příštích osmi let ten uzel nerozmotáme.

Kohoutková výška cílů

Vypadá to s cíli někdy jako na výstavě psů. Je třeba měřit jejich výšku v kohoutku a především mít předem stanoveno, jaká kohoutková výška je ta správná. Defilují před námi měřitelné cíle, tváří se mile a my si z nich vybíráme.

Guru teorie řízení Peter Drucker říkal: „Když něco nemůžete změřit, nemůžete to ani řídit.“ A naše společnost se chová tak, jako by to byla svatá slova nejenom pro úzký výsek aktivit v určitém oboru, ale pro veškerou naši činnost. Jakoby to naopak nebyl velice znepokojující výrok, inspirující k otázkám, zda by tedy nebylo lepší s tím měřením to nepřehánět, protože přeci nežijeme v armádě a nepotřebujeme všechno zase tak striktně řídit.


Úvaha je součástí seriálu o budoucnosti této země. Informace o projektu naleznete zde, texty dalších autorů zde.

Jenže se zdá, že bez stanovení kohoutkové výšky cílů jsme bezradní. Domýšlíme Druckera a chápeme tedy, že abychom mohli něco řídit, musíme stanovit cíl, kam to směřuje či má směřovat. A abychom věděli, zda jsme uspěli, či nikoli, prostě jak to celé dopadlo, musí být ten cíl měřitelný. A už jsme jen krůček od závěru, že cíl je definován tím, že je měřitelný. Nejsou cíle dobré a špatné, realistické a ulítlé ap., jsou především cíle měřitelné a ten zbytek, tedy v podstatě ne-cíle.

Jak mohu vědět, zda jsem dosáhl cíle, pokud to nemohu změřit?

Nepochybně jsme momentálně až po uši zanořeni ve sledování měřitelných cílů. Sledujeme až v jakési kolektivní hypnóze, zda HDP roste, či nikoli a jaké hodnocení udělí té které ekonomice ratingová agentura. Přemýšlíme o tom, kolik kilometrů nových dálnic nutně potřebujeme, jaké má být procento vysokoškoláků, ale samozřejmě i o tom, jak vysoký máme mít krevní tlak nebo cholesterol, či o tom, kolikrát mít týdně sex, abychom nezaostávali za normou. Něco z toho je velmi praktické, něčemu z toho většinou vůbec nerozumíme…

Nechceme se tím nějak týrat, ani to neděláme proto, abychom si trénovali matematické myšlení. Domníváme se, že díky vší té měřitelnosti a porovnatelnosti máme své životy pevněji v rukou. Že je můžeme řídit.

A odvykáme otázkám, co s těmi neměřitelnými ne-cíli, jako je třeba dobrý život nebo spravedlnost…

Moc měřítek

Ten mezititulek můžeme chápat v obou smyslech: měřítek je mnoho, a přestože původně byla jen nástrojem, chopila se moci. Prožíváme vzpouru měřítek.

A klasickým příkladem vzpoury měřítek je současná politika. Ta se podle slavného britského intelektuála, historika Tonyho Judta, proměnila v aplikované účetnictví a ztratila schopnost zabývat se podstatnými společenskými otázkami.

Dnes celá Evropa a s ní pomalu celý svět řeší otázky, zda dosahovat budoucího růstu tím, že budeme škrtat, nebo tím, že zavedeme „prorůstová opatření“. Máme snižovat mzdy a veřejné výdaje, nebo naopak podporovat spotřebu a zaměstnanost? Neshodnou se ekonomové, neshodnou se politici a naprostá většina lidí těm sporům nerozumí a tu a tam se ve volbách přiklání na tu či onu stranu.

Úplně stranou jde přitom otázka, zda opravdu nějaký růst potřebujeme, zda ho chceme? O čem ta kategorie vypovídá a jestli by nebylo na čase nahradit toto měřítko nějakým jiným? Když ekonomika poroste, bude se nám dařit dobře? Bude se dařit dobře celé společnosti? Budeme spokojeni, nebo dokonce šťastni?

To nevíme. Přihlížíme hře čísel a statistikám. Tony Judt napsal, že do politiky bychom měli vrátit její skutečný obsah, její etický rámec, neptat se jako účetní, ale jako lidé, kterým jde o dobrý život, o společné cíle, a tedy klást otázky po spravedlnosti, dobru, důvěře…

Co nás přimělo k tomu, abychom se identifikovali s nesrozumitelnými abstraktními kategoriemi, respektive s politiky a experty, kteří s nimi operují? Opravdu si myslíme, že například růst HDP o 2 % přinese do našeho života něco podstatného? Proč jsme tomu uvěřili?

Podlehli jsme vzpouře měřítek. Neměřitelné cíle se nám zdají abstraktnější a méně uchopitelné než superabstraktní matematická konstrukce ekonomického růstu, na niž mají navíc různí ekonomové různý názor a jež má k nenapadnutelné exaktnosti, byť i jen v rámci ekonomie, velice daleko.

Co je „dobrý život“ nebo „spravedlnost“ ve srovnání s dvouprocentním růstem? Jak bychom si mohli troufnout definovat „dobrý život“ sami za sebe? Kde jsou kritéria? Kde jsou měřítka? Jak ho poznat?

Pomůže úder blesku?

Je už celkem banální připomínat, že na začátku „vzpoury měřítek“ stojí doba, v níž se člověk stal „pánem a vládcem přírody“, respektive kdy si myslel, že se jím stává, protože přírodu převyprávěl pomocí matematických konstrukcí. Doba Reného Descarta a vzniku moderní vědy na přelomu šestnáctého a sedmnáctého století.

Tehdy právě začalo vítězné tažení toho myšlenkového triku, který rozmanitost, neuchopitelnost, jedinečnost jednotlivých věcí, z nichž se skládá svět, převedl na společné matematické jmenovatele a zákony. Vše se stalo mnohem přehlednějším, využitelnějším, manipulovatelnějším.

Nebylo to ovšem zadarmo: vítězný způsob myšlení vytlačil předchozí vnímání světa - bezprostřednost, fantazii, sen… Takto shrnuje výslednou podobu našeho vnímání Theodore Roszak: „Všichni jsme se naučili okrádat se o sny a snášet to s automatickou odevzdaností a důsledností. Budík zazvoní a okamžitě padá sekera, jež přetne kontinuitu našeho vědomí a ostře nás odřízne od světa spánku… Odpovědnost, ambice, rozhodování, to všecko na nás čeká a ihned poutá naši pozornost, snaží se ji monopolizovat pro sebe. A svět snů schoulený tam někde vzadu, s dohořívajícími uhlíky snových obrazů, se zatím rychle stává pustinou, kde lze stěží najít něco, co by připomínalo hlubší poznání.“

Ale máme si být opravdu tak jisti, že jediné skutečné poznání reálného světa přináší věda?

Od samotného vzniku moderní vědy tu byli disidenti, kteří tuto tezi zpochybňovali. A to dokonce z řad samotných „otců zakladatelů“. Nejznámější je zřejmě Blaise Pascal – geniální matematik a spolutvůrce moderní vědy.

Podle legendy se jeho život radikálně změnil poté, co na mostě, po němž projížděl v kočáře, udeřil přímo pod kopyta koní blesk. Pascal, do té doby vědec a světa si užívající mladý muž, se proměnil v duchovní bytost, moralistu, zdůrazňoval cit a omezenost vědy jako nástroje pro poznání světa.

Dříve psal vědecká pojednání o vzduchoprázdnu, nyní začal cítit, že vědecký obraz světa je vyprázdněný. Že člověk je mezi všemi těmi matematickými konstrukcemi a zákony osamělý a opuštěný.

Pascal je první velký vědec a filosof, který zpochybňuje monopolní nárok moderní vědy na poznávání světa. Podle Roszaka ovšem západní myšlení připravovalo triumf racionálního přístupu ke světu už mnohem dřív, protože do „středu světa“ stavělo člověka a vydělovalo ho z přírody. Zvítězilo, ale nikoli definitivně: „Pod našimi městy jsou pohřbeni draci. Jsou to prapůvodní energie, jež disponují větší energií než atomové bomby. Dva tisíce let trvající židovsko-křesťanské modelování duše a tři staletí křižáckého tažení vědeckého intelektu se sešly na jejich pohřbu. Považovali jsme tyto draky za mrtvé, zapomněli jsme na jejich skrytou přítomnost a konstruovali společenský řád na jejich hrobech. Nyní se však probouzejí a reagují…“

Draci a šedesátá léta

Energie draků se měří jinak než energie atomové bomby, respektive se pravděpodobně neměří vůbec, alespoň s tím nemáme žádné aktuální zkušenosti. Je otázka, zda je důvod k přesvědčení, že se draci začínají probouzet.

Theodore Roszak, ostatně autor jedné z „biblí“ hippies Making of a Counter Culture, viděl příznaky tohoto průlomu do vyprázdněného západního racionalismu v kultuře šedesátých let minulého století: v protestech proti konzumnímu životu, obracení se k východní filosofii a ekologii, v připuštění existence globálních problémů, které můžeme vyřešit spíše než novými technologiemi změnou způsobu života.

Hodnocení protestů šedesátých let ovšem není jednoznačné. Podle Tonyho Judta nás šedesátá léta naopak přivedla do éry politiky jako aplikovaného účetnictví a privatizace veřejného prostoru, pro niž je typická právě „vzpoura“ statistik a obsahová vyprázdněnost.

Judtova interpretace šedesátých let a jejich důsledků se dá shrnout následovně: protagonisty této „revoluční“ vlny jsou mladí lidé, kteří jsou už dostatečně bohatí a dostatečně vzdálení od válečných let na to, aby se soustředili na svoje individuální práva, svoje osobní potřeby a odmítali poválečnou společnost jako příliš byrokraticky svázanou, příliš regulovanou, šedivou a nudnou, nesvobodnou.

Generační propast mezi lidmi, kteří prožili válku a budovali sociální stát, a mezi jejich dětmi narozenými během poválečného baby boomu se rozevřela s nebývalou intenzitou. Pro ty první byl sociální stát nástrojem řešení základních společenských problémů, pro ty druhé samozřejmou součástí života, nad níž bylo nyní potřeba vystavět mnohem širší prostor pro osobní svobodu.

Odkaz šedesátých let tak Judt nazývá „ironickým“ či „paradoxním“. „Politika šedesátých let zdegenerovala v pouhé hromadění jednotlivých požadavků vůči společnosti a státu… Bez ohledu na legitimitu nároků jednotlivců a důležitost jejich práv zůstává skutečností, že nevyhnutelnou cenou za jejich vyzdvihování je pokles vědomí společného cíle.“ Poválečný konsensus se rozpadl do střepů estetického a morálního relativismu

Podle obou interpretací se ale něco podstatného stalo. Roszak vidí snahu uniknout z mantinelů západního světa jako signál „probuzení draků“, Judt spíše jako destrukci. Roszak by mohl zahlédnout přímý protest proti „vzpouře měřítek“, Judt spíše prohloubení této vzpoury, její stvrzení. Nicméně oba se shodnou v tom, že tato společnost potřebuje podstatnou změnu: potřebujeme se znovu otevřít něčemu, co jsme se naučili nevnímat, na co jsme zapomněli, potřebujeme se naučit znovu to vidět a mluvit o tom.

Ať už jsou to sny, nebo morální kritéria politiky a veřejného života. Potřebujeme se naučit znovu docenit věci, které nelze jednoduše změřit a porovnat.

Zlatý věk nebyl…

Teze o tom, že bychom se měli něco znovu naučit, či na něco se rozpomenout, jakoby naznačují, že tu kdysi, nebo prostě dříve bylo něco jako „zlatý věk“, něco, k čemu je třeba se navracet. Tak to nepochybně není a ani autoři jako Roszak nebo Judt si to nemyslí.

Nejde o nějaký jednoduchý návrat, o pokus nalézt něco, co se někde cestou vytratilo. Je to složitější, jak píše Roszak: jde o to, že „jsme na tom tím hůř, čím se věci vylepšují.“

A že se věci vylepšují, je mimo diskusi. Žijeme déle, jsme v mnoha ohledech svobodnější než kdykoli v minulosti, v mnoha ohledech i nesrovnatelně bohatší… Jednoduchá měřítka mohou pomoci i ve snaze bránit se fanatismu a ideologiím, být raději střízliví a uměření než fundamentalističtí a iracionální.

Je ale otázka, jakou za to v kultuře „vzpoury měřítek“ platíme cenu. Zda nepřicházíme o důležité složky vnímání světa, o silné city a dojmy, o porozumění základním hodnotám, o schopnost rozhodovat o podstatných otázkách vlastního života, zda nepřicházíme o sny a jasná morální kritéria. A jestli jsme schopni a ochotni zvažovat, zda nám veškerý „pokrok“ a „růst“ za tuto ztrátu stojí.

… a nebude

Jisté je, že během příštích osmi let naše společnost neprojde žádným tak dramatickým otřesem, který by „vzpouru měřítek“ zastavil nebo stál u začátku zásadní proměny kultury. Je možné, že žádným takovým otřesem neprojde vůbec nikdy.

Nicméně některé úplně zásadní a převratné změny se stanou. V Česku se v posledních letech každoročně v průměru rodí i umírá kolem sta tisíc lidí. Během příštích osmi let se tak pravděpodobně narodí přibližně osm set tisíc lidí a přibližně osm set tisíc lidí zemře. Pro tyto dvě skupiny přinese blízká budoucnost jedinečný zvrat.

Jinak se nic zásadního konat nebude. Budeme možná trochu nervóznější, možná trochu chudší a pravděpodobně nebudeme víc nakloněni přemýšlení o tom, zda nás neohrožuje „vzpoura měřítek“. A budeme mít další nové generace komunikačních a měřicích nástrojů, jimiž budeme moci zaznamenávat, nakolik jsme „pány a vládci přírody“.

A nakolik jsme osamělí a opuštění.

Michal Komárek,
Novinář, filosof, historik, do nedávna programový ředitel Greenpeace

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

muromec napsal(a):

Jak je možné, když je všude tolik vysoce inteligentních lidí, co dovedou přesně rozanalyzovat situaci, její důvody i dopady, mnohdy i načrtnout budoucí vývoj, a taky přesně vědí co "by se mělo, jak by se mělo", a "co by se naopak nemělo, jak by se naopak nemělo", a hlavně "jak by lidé měli změnit své myšlení a své postoje, a jak by se měli začít chovat" - že nakonec celý vývoj společnosti kolem nás směřuje neustále do zadní části.
Ono to asi bude tím, jak říkal jeden zednický mistr na stavbě domu kde jsem coby příbuzný budoucího majitele v rodinné výpomoci míchal beton a podával cihly: "Nejtěžší je to udělat!"
Ale na to už lidi nejsou.
06. 09. 2012 | 08:40

stejskal napsal(a):

Dobrý den,

smazal jsem jeden hrubě urážlivý a nadávky obsahující příspěvek, neboť ty jsou v rozporu se záměrem našich stránek, tedy poskytovat prostor pro věcnou a korektní debatu.

Děkuji za pochopení.

Libor Stejskal, editor blogů
06. 09. 2012 | 08:42

Anna napsal(a):

Jak už jsem zde napsala: Smutno je mi, protože si myslím, že máte pravdu. Asi cestou z tohoto marasmu by bylo zavést na ZŠ výuku o světových náboženstvích. Možná, že by řadu mladých inspiroval taoismus.
Toto čínské učení hlásá návrat k přirozenosti prostřednictvím ne-zasahování (Moudrý muž dělá, ale neužívá toho co je uděláno. Tvoří, ale nevládne tomu co je stvořeno. Dokončuje díla, ale nevychloubá se).

Taoisté ve své filozofii rozvinuli jednu z významných myšlenek čínské filosofické spekulace – myšlenku o vzájemném propojení přírodního řádu a lidského života.

Naturalismus, jenž je základem taoistického umění, nachází svůj výraz rovněž ve způsobu života. Formalismus, okázalost a obřadnost jej nechává chladným a pompu a výstřednost považuje za pošetilé. Prostota, ba privitivnost jsou lepší, neboť mnohé na civilizaci je umělé. Taoisté nechápali, co by mohli získat z korektnosti a přesného dodržování náležitého chování (dle konfucionismu). Jejich výsledkem může být leda tak vnější nátěr na povrchu společnosti - záludná a křehká slupka. Především je směšné představovat si, že život může být vědomě uspořádán, neboť veškeré sociální programy nedosáhnou ničeho lepšího než tzv. "Tři ráno" - kdysi donutila nouze chovatele opic, aby jim omezil příděly potravy. "Ode dneška to budou tři ráno a čtyři večer", oznámil. Ozvaly se hlasité protesty, chovatel přistoupil na vyjednávání a nakonec přivolil přání opic, aby dostávaly čtyři porce ráno a tři večer.
(Z knihy Světová náboženství, Huston Smith)
06. 09. 2012 | 09:03

wbgarden napsal(a):

Budu neustále opakovat, některým ekopošukovitým vývoj světa k lepšímu dělá fakt vážné problémy.
Ne a ne se dorvat k moci ....
Veselé krizování ...
http://www.dailyhaha.com/_pics/watermelon_head.jpg
06. 09. 2012 | 09:35

Jana Pechová napsal(a):

V červenci 2011 prosadil Bhútán (s nímž má ČR od stejného roku diplomatické styky), aby se na půdě OSN projednával koncept Hrubého národního štěstí. Tento ukazatel pro vytváření takové ekonomiky země, která je v souladu s její kulturou, užívají v tomto jihoasijském vysokohorském státě už 40 let.
Členské státy OSN byly v nezávazné rezoluci vyzvány k návrhům vlastních kritérií.
Mě by se to moc líbilo. Nejsem si ale jistá, jaká kritéria Češi pro své štěstí mají - či zda by byli schopni se na něčem takovém dohodnout.
06. 09. 2012 | 09:53

Anna napsal(a):

Jana Pechová
"Nejsem si ale jistá, jaká kritéria Češi pro své štěstí mají - či zda by byli schopni se na něčem takovém dohodnout."

Na definici asi ano - Co je štěstí? Muška jenom zlatá..

Takový ukazatel pro vytváření takové ekonomiky země, která je v souladu s její kulturou, však by těžko u nás něco změnil. Vždyť kardinál katolické církve, hlásící se k odkazu Ježíše Krista, označil demonstraci odborářů za vládu lůzy. Máme-li dát potřebnému svůj šat i plášť, lze těžko vyložit tak, že křesťanské církve přijmou kromě navráceného majetku i paušální finanční náhradu, kterou ostatní restituenti nedostali, navíc z peněz daňových poplatníků, kteří církvím nic nevzali, když vláda hospodaří s deficitem a už nyní se museli uskrovnit důchodci, rodiny s dětmi, zdravotně postižení a sociálně slabí.

Jsme zemí Jana Husa, který mj. napsal "O církvi" (latinsky, De ecclesia) – Hus pojímá církev jako společenství předurčených ke spáse, předzvědění k zavržení k církvi patří jen vnějškově. Za příslušníka církve považuje toho, kdo žije podle Kristových přikázání, a tím dokazuje opravdovou lásku k Bohu. Kdo svými skutky jedná proti Písmu, není pravým křesťanem, a Boha nemiluje. Hlavou církve není papež, ale Kristus, který ji svrchovaně řídí. Pokud papež jedná v rozporu s Božím slovem, pak nemá oprávnění nazývat se zástupcem Kristovým. Věřící pak nejsou povinni jej uznávat. Křesťan nemá poslouchat příkazy, které jsou v rozporu s biblí, každý křesťan má právo kontroly náboženského učení. Měřítkem pravosti učení je Bible.

Jsme zemí J.Á.Komenského, přitom Česká republika společně s Německem či Švýcarskem patří v oblasti vzdělávání mezi průměrné až podprůměrné státy. Na špici se už několik let tradičně drží Finsko, Japonsko, Singapur či Jižní Korea.
06. 09. 2012 | 10:17

Al Jouda napsal(a):

Je pravda, že ke štěstí potřebuje většina lidí 2 věci : mít kde slušně bydlet a levně se najíst. Tyto 2 věci by měli mít státní prioritu. Proto by měla vláda stavět za vybrané daně přednostně sociální byty a podporovat zemědělce, kteří by zase dodávali do státních neziskových velkoobchodů potraviny za regulované ceny (bez bank !). Všechno ostatní je nepodstatné a mohlo by se nechat vlčákům-podnikatelům a bankám, ať to zařídí za tržní ceny:))))
06. 09. 2012 | 10:33

Jana Pechová napsal(a):

Anna
V případě HNŠ nejde o definici, ale o jasná kritéria. Ten pojem je skutečným měřítkem, nejde o subjektivní pocit jedince. V bhútánské praxi stojí na čtyřech základních pilířích a více než sedmi desítkách ukazatelů z nich vyplývajících.
Pozoruhodné přitom je, že Bhútán patří k nechudším zemím na světě - lidé jsou tam ovšem šťastní.
Nejspíš je totiž zajímá nikoli co kdo řekl, ale proč to řekl či co kdo dělá ve prospěch druhých a ne co kdo vlastní.
06. 09. 2012 | 10:39

Anna napsal(a):

Al Jouda

Souhlasím, jen bych to doplnila o naprostou nezbytnost, tedy pitnou vodu. A i pro velmi chudé dostupné zdravotnictví a školství.
06. 09. 2012 | 10:42

Anna napsal(a):

Jana Pechová

Díky, dosud jsem o tom nevěděla. Opravdu bych to vítala.

"Pozoruhodné přitom je, že Bhútán patří k nechudším zemím na světě - lidé jsou tam ovšem šťastní. "

Pozoruhodné je to díky tomu, že konkrétně západní země mají již hodně, hodně dlouho majetek postavený na špici hodnot. Zisk je cílem.
Je vidět, že štěstí není založeno na penězích. A že: „Blaze člověku, jenž našel moudrost, člověku, jenž došel rozumnosti. Nabýt jí je lepší nežli nabýt stříbra, její výnos je nad ryzí zlato“ (Ž 135,13–14).
06. 09. 2012 | 11:20

Jana Pechová napsal(a):

Anna
Mě je ten Bhútán tak nějak osudový :-)
Sympatickým se mi stal už na prvním stupni základní školy, kdy jsem si v nějaké knížce prohlížela vlajky států. Bhútánci totiž mají na vlajce parádního draka, a ten tak vybočoval z nejrůznějších kombinací barevných pruhů, že jsem si jméno země okamžitě a navždy vryla do paměti.
O zmiňovaném bhútánském měřítku, resp. o podmínkách země, kde něco takového vzniklo, jsem viděla i nějaký dokument, a moje sympatie to ještě prohloubilo.
06. 09. 2012 | 11:55

Anna napsal(a):

Jana Pechová

Díky Vám jsem si pročetla některé informace o Bhútánu. Předpokládám, že jste to asi četla, ale přikládám dost podrobný článek o Bhútánu
http://life.ihned.cz/c1-54184070-bhutan-ojedinela-reportaz-ze-zeme-ktera-meri-narodni-stesti

Díky, rozšířily se mi obzory.
06. 09. 2012 | 12:18

Rokurota_Makabe napsal(a):

Skvělý :) Nic novýho pod sluncem, ale půvabně shrnuto.
I když, teda, s tou zásadní ne-změnou v příštích osmi letech bych si tak jistý nebyl.
07. 09. 2012 | 12:02

důchodkyně napsal(a):

V jednom z příspěvků se vyskytla zmínka o pitné vodě.Poslyšte tedy příběh o vodě, stáří a bezmoci nad hrobem bez pomoci.Je to příběh, který vyprávěl řidič autobusu dvěma starým kecalkám,ještě chodícím po vlastních,ale také ohroženým hyenismem našich vladařů.V obci Lopeník v podhůří Bílých Karpat nebývala nouze o vodu,u každého z domů bývala studna.Letos poprve od 47.r. minulého století došla i dvaadevadesátileté stařence z části Vyškovec a tak se vydala na obecní úřad s 5l. kanystříkem na zádech,postavička jak ze Zakarpatské Rusi a knihy I. Olbrachta o Nikolu Šuhajovi.Pak seděla s tím možná ani nenaplněným množstvím vody na zastávce a přemýšlela kudy nejlépe a pokud možno naživu do cíle domova uvařit si trochu polévky z vody nabrané v obecním vodovodu a na vlastních zádech naložené.Pan starosta byl laskav a tu vodu dostala, nevím,zda-li ji nezkásl v hotovosti,neb ani Kalousek ani Gazdík na obecní úřady v malých obcích neposlali dost financí na to, co bývalo dobrým zvykem.Pomoc přestárlým občanům v nouzi.Pana starostu jako dobrého křesťana nenapadlo přiblížit alespoň 50 l vzácné tekutiny této stařence k domu na vlastní náklady.Proč by to dělal?Každý má myslet na stáří a včas zemřít,aby nebyl na obtíž rozhodnutím být prostě doma tam, kde je zvyklý a spoléhat na bližní,neb asi nikoho jiného tato paní možná nemá. Proč by jinak chodila pro 5l vody na Obecní úřad v obci Lopeník k p. starostovi Ing.Antonínu Dulínkovi.Tednto příběh je pravdivý a byl vyprávěn z doslechu.Jak pomoci?
07. 09. 2012 | 20:56

Olda napsal(a):

Jak pomoci? Kdo odpoví autorce s přezdívkou "důchodkyně"?
Milá paní, v této zemi se pěstuje tanec kolem zlatého telete - všechny sporty a vůbec všechny činnosti se změnily v tento. Laskavá srdce se nevedou, soucit se nepěstuje. Tupost a slepota, s níž pan starosta nevidí ve shrbených zádech té paní vlastní blízkou budoucnost, není jenom jeho tupostí a slepotou. Generace vychovaná a vzdělaná v pohodlí a zajištěnosti tzv. "reálného socialismu" se tak velice děsí podezření, že se jí to snad líbilo a že snad by chtěla to pohodlí a zajištěnost zpátky, tak velice se obává, že statky nabyté díky vztahům, informacím a poznání tehdy získaným, mohl by jí snad někdo upřít, že dupe a plive po všem, co zavání hodnotami tehdy - mezi jiným - vyzdvihovanými, někdy pravda i vynucovanými: čestností, oddaností práci, skutečným vzděláním, poctivou prací, šikovnýma rukama, úctou ke stáří, k rodičům, k životu naplněnému dřinou, k rukám plným mozolů a ohnutým zádům... to vše je šmahem smeteno v lepším případě jako kýčovité klišé, v horším jako bolševická propaganda a falešný čítankový portrét z dob komunistického temna...
Tito lidé zamořili všechno. Perou se o moc, o majetky, o zakázky, o špinavý korupční zisk... Tito lidé nám vládli a vládnou. Bohužel je jich většina. Bohužel ovlivňují i generaci mladší. Obávám se, že vaší stařence nepomůže nikdo ... pomáhat chtějí většinou jen ti lidé, kteří nemají ani sílu, ani moc, ani prostředky...
07. 09. 2012 | 22:02

koko napsal(a):

v každé době bylo nějak dobře na penězích nezáleží jen na tom jaký si to uděláme !!já mám prosperující firmu ale se společníkem nejvíc vzpomínáme jak jsme jako študáci chodily nba magický voko do 4 cenový a bylo to superfajn :D
08. 09. 2012 | 00:03

stejskal napsal(a):

Dobrý den,

smazal jsem dva texty obsahující hrubé nadávkyt, neboť ty jsou v rozporu se záměrem našich stránek, tedy poskytovat prostor pro věcnou a korektní debatu.

Děkuji za pochopení.

Libor Stejskal, editor blogů
08. 09. 2012 | 20:19

modrý edvard napsal(a):

captcha je stejně kráva, mažte si jak chcete.
08. 09. 2012 | 20:35

mb napsal(a):

ten blog se mi líbí ...

akorát bych autorovi vytknul používání plurálu my, mykování ...

potřebujeme se znovu otevřít něčemu, co jsme se naučili nevnímat, na co jsme zapomněli, potřebujeme se naučit znovu to vidět a mluvit o tom.

ono totiž někteří ano, někteří ne ...

někteří asi již tak, jak by autor chtěl, žijí ...

a některým vyhovuje status quo ...

ale pěkné postřehy v textu, myslím ...

hezký den ...
09. 09. 2012 | 11:52

mb napsal(a):

wbgarden, připisujete komarkovi motivy a které nemá ...

a ( navíc ) jste antienvironmentalistický zabedněnec ...

... njn, stane se ...
09. 09. 2012 | 11:56

mb napsal(a):

líbí se mi příspěvek anny ( 10 17) i Joudy ,

k myšlenkám Oldy ( Tito lidé zamořili všechno. Perou se o moc, o majetky, o zakázky, o špinavý korupční zisk... Tito lidé nám vládli a vládnou. )

ale to tak bylo vždycky ... ať už to byly v anglii zábory obecných pastvin ... nebo kafkovská dystopie o podnikání s vodou, nebo ať si ti lidé říkali fašisté či komunisté nebo neokapitalisté ...

kulisy se mění ... hráči a mechanismy ( utkávání ) zůstávají podobné ...
09. 09. 2012 | 12:07

mb napsal(a):

pomáhat chtějí většinou jen ti lidé, kteří nemají ani sílu, ani moc, ani prostředky...

... jako ta ježíšov(sk)a´ chudá vdova ...
09. 09. 2012 | 12:09

janhnizdil napsal(a):

Vážený pane Komárku,

děkuji za skvělý text.

Srdečně. Jan Hnízdil
09. 09. 2012 | 12:59

stejskal napsal(a):

Víte, pane modrý edvarde,

problém ani tak není, že si myslíte, že captcha je "kráva". Ale že Vás v následném příspěvku kdosi nazval "volem" ("jestli je někdo kráva, pak vy jste vůl"). Vzhledem k tomu, že vím, jak taková "debata" dokáže strhnout i další a většinou zničit každé diskusní prostředí, smazal jsme Vás oba. Popravdě řečeno by mi ani moc nevadilo, kdybyste si podobné postřehy šli vyměňovat jinam (mimochodem kdyby zde nebyla reCAPTCHA, nepovídal by si zde VŮBEC nikdo, jen spamoví roboti, už jsem to zažil).

Hezký den.

Libor Stejskal
09. 09. 2012 | 13:37

Stařeček napsal(a):

před týdnem jsem seděl v jedné velké obci, v hospodě na Jižní Moravě, přímo u hranic se Slovenskem a zaujal mne jeden návštěvník hospody, který nám vyprávěl, jak zdejší starosta nechává denně v obecním rozhlase hlásit, že vyzývá občany šetřit vodou z obecního vodovodu, nebot tu už měsíce nezapršelo. Klidně ale nechá jednoho podnikatele vyvézt snad 50 kubíků vody z tohoto vodovodu do soukromého podnikatelského bazénu. Jelikož to bylo z hydrantu, pochyboval tento človíček, že vodu pan podnikatel, přítel pana starosty, alespon zaplatil. Jak by řekl Josif-K, nejspíš byl ten človíček z hospody, zavistivý levičák.
09. 09. 2012 | 13:59

Michal Komarek napsal(a):

Dobry den! Dekuju mockrat vsem, ktery ten na blog extremne dlouhy text precetli. A samozrejme, ze zvlast me potesili ti, kteri ho i pochvalili :-). Aniz bych chtel nejak podlezat prostredi, v nemz se to cele odehrava :-), tak myslim, ze stoji zato ocenit Aktualne, ze slo do podobneho projektu - Cesko 2020 - a ukazuje, ze jeho ctenari jsou ochotni, a to dokonce masove cist dlouhe relativne narocne texty. V dobe, kdy se casto tvrdi, ze zvlast na webu se ctou jen kratke, zabavne, peclive formatovane, pokud mozno obrazky vybavene texty..., je to velmi prijemne zjisteni. Diky! Hezky den. Michal P.S. S tim "mykanim" mate mb pravdu.
09. 09. 2012 | 14:10

Michal Komarek napsal(a):

Omlouvam se: "kteri". Hezky den. Michal
09. 09. 2012 | 17:27

klacek napsal(a):

Řešení je snadné. Přestaňme pracovat nucenýh 40h týdně a zvolme si sami, kolik chceme kdo mít odbouchaných hodin. Za pár let vymyzí alkoholismus, cigaretismus, turismus a asi i závist. Dříve to nebylo možné. Lidi, přestože robili celý den, neměli pořádně ani na výživu. Dnes, díky pokroku stačí na jídlo a teplo třeba jen 2h denně pracovat.

Lidi prostě nebudou robit na zbytečnosti(pro každého něco jiného). Zmizí i závist, protože každý se bude mít tak, jak chce a nikdo nebude moci říct, že ten se má lepe a ten je chudák.

A když budou mít lidi více času na sebe a rodinu, začnou i více přemýšlet(né všichni a ne hned). A začne se žít v harmonii

Pak je tu ještě druhá možnost. Zbavit současné vlastníky jejich médií a přestat degenorovat lidem hlavy tzv.kulturou....
Kdo chce, ten se přidá a začne žít jako ČLOVĚK a ne jako stroj na práci/peníze, kdo nechce, bude žít podle měřítek a mít vyprázdněný život

Děkuji za prostor
09. 09. 2012 | 17:29

evix napsal(a):

Dobrý blok. Dobré příspěvky Anny, Jany i Olsy.
Pane Klacek, obávám se, že to není možné, sice by to bylo fajn, pracovat jen co potřebuji. Jenže to by museli chtít všichni, pár jedinců by se potrestalo vyhazovem a co by dělali pak? Alkoholismus byl i za první republiky a turismus? Zlikvidujete jedno odvětví, na kterém jsou závislí další lidé....
09. 09. 2012 | 19:11

evix napsal(a):

Oprava: Oldy...
09. 09. 2012 | 19:12

klacek napsal(a):

ok, řeknu to jinak pane exiv. Proč tedy nepracujeme třeba 80h týdně? Mohl by vzniknout třeba další druh zbytečné práce,nemyslíte?

Alkoholismus za 1.republiky byl především proto, že lidi neuměli zacházet s akoholem a nadbytečnými penězi(typicky kozel zahradníkem). Je si třeba uvědomit, že tehdá když mladý otec utrácel za zbytečný chlast, a pak se stal závislým na něm, ta jeho tata, nebo děda určitě dřeli bídu s nouzí tak, že neměli ani na základní potraviny v míře, aby nebyli podviživeni. Ale vnouček za první rep.(nepočítám krizy) už se měl tak dobře, že hlad neměl, měl skromné vybavení, měl na nájem, měl boty,teplo... věci, co jeho tata či děda nikoliv. Protože musel furt robit, tak se měl lépe a už neměl za co utratit, tak začal chlastat. Alkoholismus u dělnické třídy je až od průmyslové revoluce(přibližně). Před tím si se stát alkoholiky nemmmohli ti dole dovolit.

A jak se postupně zkracovala prac.doba a rostl blahobyt, tak lidi na poč.20.stol. začali se sportem a po 2.sv.válce i s turismem. Sport moc nestojí(ten starší), ale turismus dnes je to samé hýření s vykonanou práci, jako před 100léty alkoholismus. Dělníci dole dnes neví co s penězi, tak jedou do Chorvatska(a také i chlastají).

JInak to že by turistický sektor vyhynul ale není vaše starost(bez urážky). Je přece na každém jedinci, za co si své peníze utratí. Nemůžete přece někoho nutit za co má utrácet,ne? A ti co příjdou o práci v turismu, tak ji najdou v továrně opět. Protože i tam lidi budou chtít pracovat méně, ale vyrobit se přece bude muset stále stejně(pračky, roboty,pc,přenosy...). V řecku si začnou lidi vyrábět auta sami, také počítače atp.... už nebudou žít z turismu.

Jasné, že by to muselo příjít v zákoně takové zkrácení doby v práci. Do té doby to můžete dělat tak, že si najdete práci a až příjde léto, tak se necháte vyhodit a jste na dávkách. A napodzim zase si něco najít. Dnešní krize je důsledek otrocky stanovené délky prac.doby. Není to ideální,protože to nese jistá rizika. Nicméně je třeba takovou dobrou práci hledat, kde vás nechají dělat jen pár hodin(dá se najít).

Jenže! politici to nebudou chtít, bo by měli lidi čas jim čumět a kecat do té jejich práce...

Malý kalkul. Pokud vyhodíte 200 000úředníků a necháte jen 6000(do každé obce jednoho), tak se nic moc nestane. Je cca 58k cajtů, stačil by do každé obce jeden či dva. Dále politicy rozkrádají asi 100mld ročně. to je 10K kč/osobu. Na rodinu 20-40k ročně. To je doba 3měsíců v práci... Za ty cajty a úředníky dalších 10k ročně na osobu. Veškerá humanitární pomoc do afriky či asie zastavit(jen při hladommorech pomáhat). Hned můžete zůstat 4měsíce doma a máte se furt stejně.

Další blbost soc.státu je, že dělník pracuje a dá peníze nezaměstnanému, který si kupuje výrobky dělníka. Proč dělník neodstoupí od svěráku na 2h denně a nenechá robit nezaměstnaného??? Aha, asi by pak nešlo udržovat politiku napětí ve společnosti....
09. 09. 2012 | 20:32

klacek napsal(a):

a podívejme se na ruce těm, co tuto Planetu Zemi vedou. Myslíte si, že oni pijou? Nebo že se dívají na fotbal, popř. na TV vůbec? Jim se hodí tací, kteří se budou bít za to, že si máme užívat života, pařit, chlastat, nechraněně sex.žít, drogy užívat, nespat do rána, nevěrný být a být na to hrdý, jezdit na zaslouženou dovolenou k moři, a podívat se ve 20.00 na dobrou kriminalku :))) už po sté tu samou. ROzhádat se s rodiči, mít své tzv.práva(a stejně nevědět co znamenají, kdo je prosadil, a proč)...
09. 09. 2012 | 20:37

Lumir napsal(a):

Pan autor rika - bacily nejsou a knihy matou !
Podle nej je spatny i jizdni rad !
09. 09. 2012 | 22:09

honolulu napsal(a):

A proto nebudme otroky predepsanych hodnot a norem. Budme svobodni v mysleni a jednani.
Stastni jsou ti, kteri obahacuji svoji dusi tim, co je zajimama a dokazi jit za svymi sny.
Neklanme se "autoritam", umele vytvorenym, ale tem co jsou prinosem lidstvu.
13. 09. 2012 | 20:35

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Mittner Jiří · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít O Obluk Karel · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy