Kvantitativní analýza textů politických stran vypovídá mnohé nejen o způsobu, jakým strany komunikují, ale též o jejich postojích a chování. Metoda analýzy jsem založil na předpokladu, že extrémista je zcela zaujat „vyšší“ hodnotou, jejím prosazováním, bojem za ni a odporem vůči jejím „nepřátelům“. Tomu odpovídá slovník, který používá, popř. vůči kterému je vnímavý.

K analýze jsem použil polemické (kritizující, varující či na kritiku reagující) texty publikované na oficiálních webech politických stran v období od 10. 7. do 24. 9. 2012.

Míru demagogie politických stran lze určit na základě výskytu výrazů z následujících sedmi kategorií:

1. Agresivita (nenávist k jiným názorovým skupinám): výrazy jako zmanipulovaný, odporný, přisluhovač, zlovolný atd.
2. Prodej iluzí (vzhlížení k „vyšším“ ideálům): svoboda, příroda, národ, spása atd.
3. Dogmatismus: výrazy jako naprosto, rozhodně, všichni, každý atd.
4. Zaštiťování se kolektivem: zájmeno my v 1. pádu.
5. Ideologické myšlení: slova končící na -ismus, -ista, -istka.
6. Dramatizace (přibarvování textu): boj, krev, smrt, strach atd.
7. Posedlost symboly: symbol, vlajka, přísaha atd.

Seznam vyhledávaných výrazů obsahuje téměř 1400 položek a je k dispozici na webu iracionalita.net a v příloze knihy Skrytá autorita: Iracionalita a dav v člověku (dybbuk, 2011).

Analýza jde za rámec tradičního pravo-levého politického třídění. Místo něj hledá, kde se daná politická strana nalézá na škále umírněná – radikální – extremistická. Radikální (a tím spíše extremistické) strany komunikují se svými případnými voliči jiným způsobem než strany umírněné. Předcházejí před ně s rétorikou, která danou skupinu voličů osloví, tedy s rétorikou bohatou na výrazy z uvedených sedmi kategorií.



Čísla v následující tabulce udávají počet nalezených výrazů na 10 000 slov textu. Celková hodnota je podílem počtu všech nalezených výrazů a počtu slov textu.



Nejčastější nalezené výrazy jednotlivých stran:

TOP 09 – účelový, rozvoj, životní prostředí;
Strana zelených – kmotři, lidská práva, životní prostředí, zdraví;
KDU-ČSL – směšný, trapný, spravedlnost;
ČSSD – alarmující, neschopnost, rozvoj, zdraví;
ODS – hysterický, populismus, zneužívání, komunisté, životní prostředí;
KSČM – asociální, kmotr, nekompetentní, bohatství, pravda, spravedlnost;
ČPS – hloupý, mafie, manipulace, svoboda;
SPOZ – skandál, účelový, svobodný, rozvoj;
SBB – fiasko, impotence, manipulace, zoufalství;
Svobodní – hlupák, naivní, nefér, nenávist, morální, právo, svobodný (slovo použito jinak než v názvu strany).

Jak je vidno z tabulky, jako nejméně demagogické strany vychází z této analýzy TOP 09, Strana zelených a ČSSD, zatímco na opačném pólu se ze zkoumaných deseti stran nacházejí Strana svobodných občanů a Suverenita – blok Jany Bobošíkové (SBB).

Z výsledku je zřejmé, že politické strany s nejvyšším skóre demagogie se odlišují i svým chováním: jsou méně ochotné ke spolupráci, mají větší averzi vůči mezinárodním společenstvím (v tomto případě EU, jindy to může být NATO či globalizace), sklon k nekritickému uctívání autority (méně často u nich také dochází ke změně na postu předsedy strany) a tendenci k puritánství (např. odmítání sexuální výuky na školách a registrovaného partnerství).

Není nutné analyzovat pouze strany, blíží se také volby prezidenta, takže ještě před ní bude zajímavé zjistit, jak v analýze obstojí jednotliví kandidáti.



Milan Petrák
Autor pracuje jako databázový specialista. Jeho publikační činnost zahrnuje kromě dalšího román Výrobce osudů (Triton, 2007) a zhruba padesát povídek publikovaných v novinách, časopisech a knižních antologiích. Jeho zájem o aspekty lidské skupinové iracionality vyústil do napsání knihy Skrytá autorita: Iracionalita a dav v člověku (dybbuk, 2011). Vystudoval elektrotechnickou fakultu ČVUT.