V souvislosti s výhradami, které členové Rady Ústavu pro studium totalitních režimů vznášejí k práci ÚSTR, se množí případy kádrování radních. Od počátku mého zvolení do Rady Ústavu pro studium totalitních režimů se objevuje názor, že jsem v nějakém střetu zájmů.

Ve střetu zájmů - s čím, prosím? Střetem zájmu má snad být to, že pracuji v Národním archivu? Ano Národní archiv je můj zaměstnavatel, avšak s mým působením v Radě nemá absolutně nic společného – snad jen mé pracovní zkušenosti. Do Rady ÚSTR jsem totiž byla nominována profesní Českou archivní společností a dobře si pamatuji, že pro mou nominaci zdvihlo ruku na valné hromadě ČAS asi 200 přítomných archivářů. Proti mé nominaci byla právě jen ředitelka Národního archivu a odhadla to přesně – Národní archiv bude v případě tvého zvolení zatahován do nechutných sporů. Ale takovou důvěru kolegů přece nelze odmítnout.

V Radě v žádném případě nezastupuji zájmy Národního archivu. Proč by vlastně mělo být v zájmu Národního archivu převzít neuspořádané a nezpracované archiválie ABS ještě před digitalizací? To je zcela nesmyslné tvrzení. Podle zákona č. 181/2007 Sb. § 17: „Dnem 1. ledna 2030 se Archiv stává součástí Národního archivu.“ A snad pro to k uvedenému datu nastanou vhodné podmínky.

Mým záměrem při působení v Radě ÚSTR je mimo jiné to, aby digitalizace probíhala systémově, aby se postupovalo podle předem nastavených pravidel, která by akcentovala potřeby - tj. především fyzický stav archiválií a četnost jejich badatelského využití, aby o tom co se bude digitalizovat nerozhodovali prominentní badatelé a především, aby k digitálním reprodukcím archiválií měla veřejnost přístup (samozřejmě s ohledem na příslušnou legislativu). Ke všem digitálním reprodukcím archiválií musejí mít přístup archiváři, aby je mohli opatřit potřebnými metadaty, což je základním předpokladem pro jejich zpřístupnění veřejnosti. V procesu digitalizace nesmějí být archiválie poškozovány.

Pokud Ústav není schopen výše uvedené zajistit, pak by bylo lépe převést digitalizaci pod Archiv. To však v žádném případě neznamená přerušení digitalizace, a pokud bude Archiv disponovat stejným rozpočtem a personálním stavem, který má pro tuto činnost k dispozici Ústav, nebude to problém. Řešení by ovšem mohlo být i jiné - např. změna organizační struktury (digitalizace je v současnosti zařazena do odboru ekonomického!) a zajištění kvalitního odborného vedení tohoto procesu. Ředitel Ústavu byl Radou požádán o návrh vhodného řešení, avšak marně.

Otázka Archivu bezpečnostních složek je pro mě prioritní. Tvoří totiž základní infrastrukturu nejen Ústavu, ale i ostatních vědeckých institucí, přesto je omezován jeho rozpočet a jeho zaměstnanci jsou placeni hůře než zaměstnanci Ústavu. V zásadě plní pouze funkci jakéhosi servisu pro Ústav. Přesto se domnívám, že archiválie tam uložené je třeba zachovat, a to i v případě pořízení jejich digitálních reprodukcí (které postrádají právní průkaznost) pro budoucí generace.

Ve svém důsledku se tedy podle mého názoru nejedná vlastně o Ústav, ale především o Archiv, který je zdrojem většiny informací.

Emilie Benešová,
členka Rady ÚSTR