Tak zvědavě čekám, kdo ze zdejší vizuální scény, zvláště z řad, které se rády definují jako společenský angažované, vyjádří znechucení, či aspoň podiv, nad skutečností že prezident republiky odmítá jmenovat doc. Jiřího Fajta řádným profesorem, na základě sprostého anonymního udání.

Důvod k jeho nejmenování, ačkoliv splnil všechny zákonné podmínky a jednoznačně obhájil profesuru v červnu 2014., jednak před vědeckou radou Filozofické fakulty UK a také před velkou vědeckou radou University Karlovy, jsou tak opět typické (malo)české.

Anonymní udání, spočívalo v tom, že se Jiří Fajt údajně ucházel v Německu o profesuru s plagiátorským konceptem.

Ano, to v naší zemi stále stačí, anonym zastaví legitimní kroky, počínaje filozofickou fakultou, Karlovou universitou a zároveň uvede v omyl Ministerstvo školství a kancelář prezidenta republiky, která poté bezprecedentně toto křivé a opět zdůrazňuji anonymní udání, upřednostní (raději se stále domnívám, že jen ze své žalostně neprofesionální neinformovanosti a ne už z úmyslu vědomě poškodit) před výše zmíněnými, slovutnými akademickými institucemi!

Lokajové, udavači, křiváci, pokrytci a zbabělci mají v našem, pravděpodobně(?) právním státě, stále své místo, svou váhu.

Mám spekulovat odkud onen ubohý a účelově použitý pamflet pramení?

Z této otrávené studně totiž přijdou jistě další a další nepodepsané hanopisy, polopravdy, pomluvy i vyslovené lži.

Neměla by se tudíž především ozvat i Karlova universita a veřejně se hlasitě ohradit proti těmto odporným praktikám, jež jedovatě prosakují skrze shnilé vrstvy minulosti a nově infikují tuto stále nedospělou společnost?!

Kde jsou hlasy našich spravedlivých, rozhořčených umělců, teoretiků, kurátoru, historiků, co nejlépe vědí, koho, kdy a proč zrovna podpořit?! Kde jsou vysokoškolští pedagogové, docenti, profesoři, rektoři uměleckých škol? Kde ředitele státních, městských galerií? Kulturní komentátoři, kritici?

Za co se stydí, že nejsou právě teď slyšet? Za co se alibisticky schovávají, nemají snad právě v takových situacích smysluplně aktivovat, kultivovat zdejší veřejný prostor? Je snad nepatřičné se veřejně postavit za bezúhonnost napadeného jedince, ať už v jakémkoliv společenském postavení? A není to vše taky zároveň o nově se rodící Národní galerii?

Nebo snad uvěřili, jako prezidentská kancelář, těmto lživým anonymním „lustracím“? Pak je ovšem tato scéna už zcela ochromená, prožraná nejen zřejmou paranoidní rakovinou, ale už bohužel i předsmrtnou profesní agonií, jež ji paralyzuje do neodvratného kómatu.

Ano, míním Jiřího Fajta v této atmosféře podezírání a zlých úmyslu a zároveň slyšitelného mlčení, co by profesor na elitní umělecké škole, profesně i lidsky podpořit i přes očekávané reakce na všech blozích světa.

Profesor Jiří David
UMPRUM, Praha 2. 12. 2014