Slabý kurz koruny už má jen jeden důvod, ješitnost bankéřů z ČNB
„Uměle udržovaný kurz 27 korun za euro se s každým dnem stává nesmyslnějším,“ píše ve svém sloupku na webu Ekonomu zástupce šéfredaktora tohoto týdeníku David Tramba. Jeho text přinášíme v plném znění.
Česká měna v minulých dnech a týdnech opatrně testovala hranici 27 korun za euro. Na chvilku se prý na monitoru měnových obchodníků objevila dokonce hodnota 26,997. Jenže dál už korunu neviditelná ruka trhu nevytáhla. Místo toho ji srazila dolů přeci jen viditelnější ruka České národní banky.
A jsme opět u "té" otázky, která rozděluje českou odbornou i laickou veřejnost. Má smysl v rámci boje za dosažení inflačního cíle uměle oslabovat kurz koruny? Z dnešního pohledu lze připustit, že v době zásahu v listopadu 2013 to jistý smysl mělo.
Dnes - s ohledem na růst ekonomiky, přebytkovou obchodní bilanci i slabé euro vůči dolaru - je vše jinak. Bankovní rada ČNB by v takové situaci neměla regulaci kurzu dále protahovat, ale naopak co možná nejrychleji opustit.
Zatím vedení centrální banky hovoří o polovině příštího roku, podle nedávného vyjádření ředitele měnové sekce ČNB Tomáše Holuba však může uměle snížený kurz vydržet až do počátku 2017. K jeho opuštění prý bude důvod až ve chvíli, kdy se inflace vrátí k hodnotě okolo dvou procent.
Jenže nízká inflace je teď celoevropský fenomén. K růstu cen totiž musí být nějaký důvod, typicky vysoký růst mezd, nadměrná emise peněz centrální bankou nebo zdražování komodit. Jenže nic z toho se dnes neděje. Není na čase si přiznat, že přirozená míra inflace je za takové situace blízká nule, nikoliv dvěma procentům ročně?
Kritické hlasy sílí. Například podle ankety portálu Aktuálně.cz mezi ekonomickými analytiky je přirozená hodnota české koruny někde mezi 24,50 až 25,50 za jedno euro. Takový kurz by neohrozil konkurenceschopnost českého exportu, spotřebitelé by z něj měli jednoznačný prospěch. Klesly by totiž ceny elektřiny a plynu, dovážené elektroniky, zahraničních zájezdů i řady dalších položek. Lidem by v peněžence či na účtu zbylo více peněz, dopad na celkovou spotřebu – tedy motor ekonomického růstu - by byl jednoznačně pozitivní.
Uměle udržovaný kurz 27 korun za euro se s každým dnem stává nesmyslnějším. Jenže vedení ČNB v čele s Miroslavem Singerem dnes hraje hlavně o vlastní prestiž. Nechce své intervence ukončit předčasně, protože by tím uznalo chybu a do budoucna by bylo tak trochu všem pro legraci. Tady už nejde o prospěch České republiky a jejích občanů, ale pouze o ješitnost centrálních bankéřů.
David Tramba
Autor je zástupcem šéfredaktora týdeníku Ekonom
Česká měna v minulých dnech a týdnech opatrně testovala hranici 27 korun za euro. Na chvilku se prý na monitoru měnových obchodníků objevila dokonce hodnota 26,997. Jenže dál už korunu neviditelná ruka trhu nevytáhla. Místo toho ji srazila dolů přeci jen viditelnější ruka České národní banky.
A jsme opět u "té" otázky, která rozděluje českou odbornou i laickou veřejnost. Má smysl v rámci boje za dosažení inflačního cíle uměle oslabovat kurz koruny? Z dnešního pohledu lze připustit, že v době zásahu v listopadu 2013 to jistý smysl mělo.
Dnes - s ohledem na růst ekonomiky, přebytkovou obchodní bilanci i slabé euro vůči dolaru - je vše jinak. Bankovní rada ČNB by v takové situaci neměla regulaci kurzu dále protahovat, ale naopak co možná nejrychleji opustit.
Zatím vedení centrální banky hovoří o polovině příštího roku, podle nedávného vyjádření ředitele měnové sekce ČNB Tomáše Holuba však může uměle snížený kurz vydržet až do počátku 2017. K jeho opuštění prý bude důvod až ve chvíli, kdy se inflace vrátí k hodnotě okolo dvou procent.
Jenže nízká inflace je teď celoevropský fenomén. K růstu cen totiž musí být nějaký důvod, typicky vysoký růst mezd, nadměrná emise peněz centrální bankou nebo zdražování komodit. Jenže nic z toho se dnes neděje. Není na čase si přiznat, že přirozená míra inflace je za takové situace blízká nule, nikoliv dvěma procentům ročně?
Kritické hlasy sílí. Například podle ankety portálu Aktuálně.cz mezi ekonomickými analytiky je přirozená hodnota české koruny někde mezi 24,50 až 25,50 za jedno euro. Takový kurz by neohrozil konkurenceschopnost českého exportu, spotřebitelé by z něj měli jednoznačný prospěch. Klesly by totiž ceny elektřiny a plynu, dovážené elektroniky, zahraničních zájezdů i řady dalších položek. Lidem by v peněžence či na účtu zbylo více peněz, dopad na celkovou spotřebu – tedy motor ekonomického růstu - by byl jednoznačně pozitivní.
Uměle udržovaný kurz 27 korun za euro se s každým dnem stává nesmyslnějším. Jenže vedení ČNB v čele s Miroslavem Singerem dnes hraje hlavně o vlastní prestiž. Nechce své intervence ukončit předčasně, protože by tím uznalo chybu a do budoucna by bylo tak trochu všem pro legraci. Tady už nejde o prospěch České republiky a jejích občanů, ale pouze o ješitnost centrálních bankéřů.
David Tramba
Autor je zástupcem šéfredaktora týdeníku Ekonom