Jsem rád, že po letech, kdy byl problém těžebních limitů neustále odsouván, se této vládě podařilo udělat zásadní krok a zajistit uhlí pro české teplárenství.

Byl to krok nesnadný, mnoha stranami kritizovaný, nicméně je bezpochyby krokem zodpovědným vzhledem k zájmu naší země a její energetické bezpečnosti v příštích desetiletích i zhruba k milionu šesti stům tisícům českých domácností, které jsou závislé na centrálních zdrojích vytápění z hnědého uhlí. Zdražení tepla až o jednu třetinu by hrozilo v případě nutnosti převést uhelné teplárny na plyn.

O jak složité rozhodnutí jde, to nejlépe ukazuje i pohled do naší nedávné historie: limity těžby zavedla v roce 1991 vláda Petra Pitharta, ovšem bez toho, aby rozsáhlé zásoby uhlí a tedy i národní bohatství nás všech odepsala. V podstatě tehdy pouze rozhodla, že těžbu uhlí sice dočasně omezíme, protože je ekologicky náročnější, možná ale uhlí přece jenom jednou vytěžíme, nastane-li energetická potřeba. Moment skutečného politického rozhodnutí o těžbě uhlí se nám proto znovu vrátil jako bumerang právě teď.

Využijme toho a dívejme se nyní do budoucnosti místo do minulosti. Těžba hnědého uhlí se u nás spojuje především s arogancí komunistického režimu a ničením přírody, přestože stát a soukromý sektor investoval miliardy korun do nových technologií, které omezily vypouštění zplodin při spalování hnědého uhlí, stejně tak současná vláda vede a vedla dialog jak s odpůrci, tak zastánci těžby. Posuzujme prosím dnes otázku limitů neideologicky, ale výhradně odborně a v zájmu všech občanů České republiky, protože se netýká pouze horníků nebo obyvatel dotčených obcí. Teplo získané z uhlí vyhřívá přes milion domácností. Pokud ho nechceme vytěžit, musíme všem dotčeným lidem říct, čím a taky za kolik peněz ho nahradíme.

Jako ministr průmyslu a obchodu zastávám stále stejný názor: měli bychom prolomit limity na dole Bílina a dotěžit tamní uhlí, což neznamená ani bourání obcí a stěhování lidí, ani devastující zásah do přilehlých Krušných hor. Pokud jde o důl ČSA, kde se rozšíření těžby bezprostředně týká osudu Horního Jiřetína a Černic, které se staly nešťastným terčem iracionálního a emotivního boje několika zájmových skupin, není důvod zdejší limity nyní prolamovat. Toto uhlí dnes nepotřebujeme, a jestli se naplní předpovědi Státní energetické koncepce, nebudeme ho potřebovat ani v budoucnu. Definitivní rozhodnutí o těžbě na dolu ČSA však můžeme odložit až do roku 2020, kdy bude jasnější, jak se nám daří zvyšovat podíl obnovitelné a jaderné energie v národním energetickém mixu.

Odložením tohoto rozhodnutí se Vláda České republiky vůbec nezříká zodpovědnosti ani nechce po vzoru předchozích vlád přehodit zodpovědnost na své ministerské nástupce. Důvodem je, že otázky energetiky přesahují funkční období jednotlivých vlád; ty odcházejí, zatímco energetické potřeby zůstávají. Mají-li tedy politici zodpovědně i finálně rozhodnout ve prospěch celé společnosti, je načasování stejně důležité jako samo rozhodnutí. Nejlépe vždy rozhodneme, když máme k dispozici maximum relevantních informací. Sám budu mít lepší spánek, pokud se ukáže, že uhlí z této lokality nebudeme vůbec potřebovat. Závisí to zejména na rozvoji jaderné energetiky, obnovitelných zdrojů, naplňování Státní energetické koncepce a v neposlední řadě i na tom, zda se do reality běžného života občanů naší země promítne decentralizace energetických zdrojů. V realitě dnešních dnů by bylo tedy krajně neodpovědné tvrdit, že se v budoucnu skutečně bez uhlí obejdeme.

Jan Mládek
(Autor je ministrem průmyslu a obchodu ČR)