Na text Petra Klose „Ubývá zemědělská půda“, který jsme publikovali v tomto blogu 3. března 2017, zareagovali odborníci zabývající se ochranou půdy. Jejich text rovněž zveřejňujeme, protože jde o zajímavý příspěvek k tématu.

Všichni se shodneme, že máme krásnou zemi. Krásnou zemi, kterou jsme zdědili po předcích, po předcích, kteří věděli, že krásu a bohatství země musí chránit, aby zůstalo zachováno i dalším generacím. Věděli, že země je živí. Země, tzn. půda.

Český stát vznikl v 10. století. Kdyby naši předci zabírali zemědělskou půdu stejným tempem jako my, dnes už bychom neměli ani metr. Kdyby jí zabírali tempem úbytku orné půdy (ubývá 25 ha denně), stačilo by jim na likvidaci země 450 let. Je to málo dramatické?

Půda má jednu nepříjemnou vlastnost, nedá se vyrobit, namnožit ani naklonovat. Musíte ji „jenom“ vlastnit.

Díky moderním technologiím jsme ušetřeni práce na polích, potraviny kupujeme, aniž bychom se zamýšleli nad tím, co jejich podeji předchází, všeho máme dost, co nemáme, dovezeme.

Nicméně, pořád platí, že zemědělství a výroba potravin je strategické odvětví, a i když se to možná zdá některým nemoderní, měli bychom být v rámci možností co nejvíce soběstační. Můžeme v dnešním nestabilním světě dlouhodobě předpokládat potravinovou stabilitu ať už z důvodu politických či klimatických? Klimatické změny působí změny politické. O přírodní zdroje se vedou války.

A nyní k závěrům autora článku p. Klose.

Autor uvádí, že v roce 2015 byl evidován úbytek 7032 hektarů orné půdy, ale vlastně ubylo „jen“ 3637 ha, protože zbytek byl zatravněn. Pro představu, co znamená slovo“ jen“ Je to „jen“ jedno bývalé zemědělské družstvo. Průměrná výměra JZD byla 4000 ha.

Autor argumentuje vysokou výší zornění oproti průměru vyspělých zemí (pravděpodobně má na mysli původní 15) EU i neefektivitou pěstování plodin ve výše položených oblastech. Navrácení původní historické struktury využívání půdy se řeší již od 90. let a je dotováno. Hospodařící zemědělci v marginálních oblastech dobře vědí, co je pro ně či není efektivní, a za 20 let se jistě již tržním principům přizpůsobili (% zornění v marginálních oblastech činí 8 – 30 %, zdroj ÚZEI 2015). V roce 1997 byl zveřejněn údaj o % zornění, v ČR to bylo necelých 74%, podobná čísla ovšem vykazují Německo 68%, Švédsko 82 %, Dánsko 87%. Hornaté země mají % zornění samozřejmě nižší.

Rakousko (40%, Slovensko 60 %).

Důvod výše zornění nebude zřejmě v „zaostalosti“ naší země, důvodem můžou být i půdně klimatické podmínky.

S autorem lze souhlasit, že nejvíce půdy je zabíráno v bonitně nejcennějších oblastech. To souvisí s historií osídlení, kdy se osídlovaly klimaticky nejvlídnější oblasti, města se rozrůstala, velká města se rozšiřují nadále a budou, je to přirozený proces.

A nyní ke zmíněné statistice. Článek o úbytku zemědělské půdy založený na datech ČÚZK jsme publikovali v r. 2015 v Lidových novinách (Úbytek orné půdy – 40 hřišť denně, srpen 2015).

Změny výměry jednotlivých druhů pozemků za období 1966 -2013, před rokem 1990 a po roce 1990 uvádíme v tabulce.



Z těchto dat jednoznačně vyplývá značný úbytek zemědělské a zejména orné půdy.

Také je zde uveden roční přírůstek zastavěné plochy 195 ha a ostatních ploch 765 ha ročně, což poté může vyvolat povrchní dojem, tzv. „odhad“, že zastavené půdy ubývá pouze 200 až 300 ha ročně.

Problém úbytku zemědělské půdy je však daleko hlubší.

Stačí se jen podívat na výměry stávajících či plánovaných průmyslových zón, a vidíme, že tento odhad je silně podhodnocený.

Především zde existuje nesoulad evidence se skutečným stavem. V tomto ohledu můžeme jen opakovat již zmíněné argumenty článku zveřejněného v LN.

„O nesoulad v evidenci se jedná, i pokud porovnáme evidenci ČÚZK a ČSÚ (Český statistický úřad). Např. podle statistického úřadu v roce 2004 měla ČR 4 264 573 hektarů zemědělské půdy, zatímco ČÚZK uvádí 4 269 218 hektarů. Rozdíl ve statistikách obou institucí představuje pouze za tento rok 4 645 hektarů.

Dále ČSÚ uvádí, že zemědělské půdy od roku 2003 ubylo 113 457 hektarů, avšak v evidenci ČÚZK dosáhly ztráty jen 18 500 hektarů.

Expanze staveb tzv. „na zelené louce“ postupuje tak rychle, že se její důsledky nestačí promítnout do pozemkových map Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního (ČÚZK).

Tento nesoulad v evidenci má ovšem značné praktické dopady. Všechny státní instituce operují právě s čísly ČÚZK. Vycházejí z nich nejen stavební úřady, ale řídí se jimi také Ministerstvo životního prostředí, které zábory zemědělské půdy povoluje. Výměra půdy z ročenky ČÚZK je směrodatná i pro Ministerstvo zemědělství.

Důvodem rozdílu v evidenci je pravděpodobně zpoždění v katastrálních zápisech, a také fakt, že se ČÚZK nedozví, zda už byla půda orgány životního prostředí vyňata ze zemědělského fondu. Tato povinnost byla v 90. letech zrušena.

Za těchto okolností bude ČÚZK vždy evidovat větší rozlohu zemědělské půdy než ČSÚ, který sleduje změny v jejím využití průběžně. V Agrocenzu musejí zemědělci hlásit všechny změny přesně a pravdivě. l „zelená louka“, na které se má stavět, už z pohledu Agrocenzu zemědělskou půdou není.

Česká republika má tedy dvojí evidenci zemědělské půdy, jejíž výměra se propastně liší. Ministerstvo zemědělství se ve svých publikacích řídí statistikou ČÚZK a vykazuje nadsazené údaje o rozloze.

To znamená, že skutečný stav úbytku zemědělské, zvláště orné půdy, je daleko větší.

Ještě poznámku k využívání ploch evidovaných jako TTP. Ne všechny jsou jako TTP (louky a pastviny) skutečně využívány. Kromě jiných staveb na mnoha z nich stojí solární elektrárny, které se z velké části do ZPF již nevrátí a argumentem bude právě dlouhodobé nezemědělské využívání těchto ploch.

Je přirozené, že každý obhajuje svoje zájmy. Velký rozdíl mezi cenou zemědělského a stavebního pozemku svádí ke „zhodnoceni“. Je to pohled krátkozraký a je načase, aby byl regulován.

Ing. Jaroslava Janků, Česká zemědělská univerzita v Praze

(Na podkladech pro text spolupracovali prof. ing. Josef Kozák z České zemědělské univerzity v Praze a ing. Jaroslava Baráková z Českého úřadu zeměměřického a katastrálního)