Česká ekonomika roste, máme se lépe, blbá nálada mizí, pochvaloval si ve vánočním proslovu stav Česka Miloš Zeman. Čísla mu dávají za pravdu.

Platí to i pro Ústecký kraj, v mnoha ukazatelích nejzaostalejší část České republiky? Území bývalých Sudet se stále snaží rozdýchat následky odsunu původních obyvatel a ničivou poválečnou industrializaci. Komunistické plánování proměnilo kdysi vyhledávanou turistickou perlu v kraj zničených hor a uhelných dolů. Trpěla krajina, fauna, flóra a hlavně lidé. Ti sem přicházeli za prací a bez vztahu k místní krajině a vedeni normalizačním heslem držet hubu a krok nezabránili devastaci desítek historických měst a vesnic. Na zdraví dospělých i dětí se pak krutě podepsalo a dodnes podepisuje doslova toxické životní prostředí.

Miliardy v betonu
Střih. Sametová revoluce, útlum těžkého průmyslu, dýchatelný vzduch, vládou stanovené limity těžby hnědého uhlí a také nezaměstnanost, kriminalita, ghetta.
A pak miliardy korun na přeměnu strukturálně postiženého kraje.

Dalo se opisovat v saské Lužici, na severu Anglie, v Porúří – míst s podobnou historií a zkušeností s úspěšným přechodem z těžkého průmyslu do nových ekonomik je hned několik.

Jenže: peněz, které měly regionu pomoci se velmi rychle zhostil organizovaný zločin propojený s politikou. Výsledkem jsou dotace promrhané v předražených projektech s nedostatečnou přidanou hodnotou pro ekonomický nebo sociální rozvoj. Odpovědné korupčníky, kteří si dělili dotace z ROP Severozápad se nejspíš podaří dostat před soud, to ale ztracený čas a finance nevrátí. Jde o nejméně 20 miliard korun. Další dvě miliardy podobně zmizely z programu OPVK, který měl zvýšit vzdělanost a zlepšit situaci škol v kraji.

Je to drama
Expozici, kolizi a snad i krizi máme v dramatu přeměny severozápadních Čech za sebou. V očekávání jsou další a další peripetie, náhlé zvraty a nakonec cesta ke katarzi, v úspěšný happy end.

Jak na to?

Přes umění, kulturu a kreativitu.

„Příliš mnoho úsilí jsme věnovali fyzické obnově prostředí a příliš málo obnově komunit,“ praví se v britském vládním materiálu z 90. let 20. století. Řeč byla o severní Anglii, oblasti zatížené dědictvím těžkého průmyslu podobně jako kraj kolem hnědouhelných pánví.

Zdravě se rozvíjející města spojují 3T – podpora talentů, rozvoj moderních technologii a zvyšování vzájemné tolerance. To ve své rukověti mnoha západoevropských starostů The Rise of Creative Class („Vzestup tvůrčí třídy“) názorně popisuje americký sociolog Richard Florida.

Inspirativní příklady se ale najdou i v České republice. Areál Dolních Vítkovic dává Ostravě image živého progresivního města a oživuje místní ekonomiku. Příkladným je také přístup místní radnice, která před časem spustila padesátimilionový dotační program na tzv. Talent management, podporu místních talentů. Připočteme-li k tomu ještě nespoutanou Stodolní ulici, neotřelé divadelní inscenace a nakonec i místní největší popové hvězdy – je jasné, že z ostravského vývoje by měl Richard Florida radost – 3T jako vyšitá.

Umění se vyplatí
Na Moravskoslezský i Ústecký (a také Karlovarský) kraj se soustředí vládní program RE:Start regionu. Jde o koordinovaný přístup vlády, ministerstev, úřadu hejtmana a dalších místních hráčů při obnově strukturálně postižených lokalit. Způsob řízení programu dokonce dává naději, že jej nestihne nepěkný osud jako dříve dotace z ROP Severozápad a OPVK.

RE:Start stejně jako stávající krajské strategie ovšem s uměním a kulturou počítá jen jako s volnočasovou aktivitou. V nejlepším případě je umění nekonkrétně zmiňováno jako nástroj posilování lokálního patriotismu.

Je ovšem načase zřetelně a hlasitě říci, že umění a kultura nemají být jen tím, co si pár lidí dopřeje po práci nebo k víkendové pijatice. Je to ekonomické odvětví s obrovskou přidanou hodnotou a potenciálem pro pozitivní přeměnu kraje.

Je-li někde zapotřebí změna, musí být u toho tvůrčí lidé a umělci.

Data a čísla ze zahraničí hovoří jasně. Tzv. kreativní tvůrčí odvětví byla v devadesátých letech minulého století nejrychleji rostoucí ekonomikou v oblastech měnící se severní Anglie. V růstu HDP předčila tradiční obory. Sever Anglie povstával z popela díky práci místních talentů všeho druhu od uměleckých řemesel až po nahrávací a filmová studia.

Za ekonomickým přerodem i změnou image lokality stáli nejčastěji kreativní freelanceři, patrioti, kteří nezdrhli do Londýna, ale zůstali a zůstávají aktivními účastníky přeměny regionu, živí jej a dávají mu novu tvář.

Podívejme se na čísla, které na konci roku 2017 přinesla studie britského Arts Councilu o přínosu umění a kultury britské ekonomice (Contribution of the arts and culture industry to the UK economy). Studie sledovala činnost knižních a hudebních vydavatelství, nahrávacích studií, divadel, dalších kulturních center a produkčních společností. Muzea, knihovny nebo reklamní agentury v tomto přehledu nejsou.

Ze studie vyplývá, že 92% procent ekonomických subjektů v britské kultuře jsou živnostníci nebo firmy s jedním zaměstnancem. Průměr v jiných průmyslových odvětvích činí 76%. Ano, právě pro měnící se lokality jako zmiňovaný sever Anglie ale třeba i Porúří byla podpora podnikavosti tvůrčích talentů hnacím motorem přerodu do nových ekonomik.

A jsou tu ještě zajímavější čísla. Výše zmíněná odvětví v současnosti vytvářejí 0, 64% britského HDP a 9,5% z celkového ročního obratu ekonomiky. Každá libra vygenerovaná v kulturních odvětvích znamená další 1, 3 libry utracených jinde – ve službách, za módu, na realitním trhu atd.
Tzv. multiplikační efekt mají Britové spočítaný také v přepočtu na pracovní místa. Jedno místo v kultuře tak podle aktuální studie s sebou nese vznik průměrně 1, 77 dalšího pracovního místa v jiných oborech.
Takzvaná hrubá přidaná hodnota na jedno pracovní místo v kultuře činí ročně 66 000 tisíc liber, průměr za celou ekonomiku je přitom 46 800 liber.

Je jasné, že ve studii sledovaná odvětví jsou zčásti závislá na veřejné podpoře. Ta u sledovaných britských subjektů dosahuje v průměru 33% jejich ročních rozpočtů. A samozřejmě že výzkumníci mají odpověď i na efektivnost takto vynaložených veřejných financí - každá libra investovaná do veřejné podpory kultury a umění se Británii vrátí, a to dokonce pěti librami zaplacenými ve výsledku na daních.

Je čas na toleranci
Oproti západní Evropě máme až třicetileté zpoždění. Příkladem je regenerace starých opuštěných budov, často v industriálních komplexech. Už v osmdesátých letech minulého století byl na Západě jasný trend obsazování opuštěných staveb právě kreativními lidmi. Výsledkem jsou nejen levicové squaty, ale dnes již etablovaná kulturní a sociální centra. Oživení kulturním průmyslem se dočkala například bývalá elektrárna Bankside, které dnes známe jako Tate Modern Gallery.

Ostatně i Praha se vydává stejným směrem, nově v případě regenerace karlínských kasáren.

Když se na počátku tisíciletí pokoušeli západní vzor následovat kulturní aktivisté v severočeském Chomutově (kino Evropa) nebo Terezíně (přerod kasáren), skončilo to nepochopením a likvidačními zásahy lokálních politiků. Na mále měly později také ústecký Činoherák i nová scéna v místním Hraničáři.

Ve všech případech šlo přinejmenším o neznalost a neschopnost politiků a úředníku nahlédnout všechna pozitiva kulturního aktivismu a umění vůbec. Také právě proto Richard Florida mezi svými 3 T uvádí toleranci.

Ústecký kraj totiž nelze změnit bez tvůrčího myšlení přesahujícího běžné úřednické hranice. Nelze se spoléhat na to, že zachránci kraje a tvůrci jeho nové image budou těžaři a firmy vydělávající na rekultivacích důlní krajiny.

Fyzická regenerace prostředí započala, nyní je třeba soustředit se na obnovu kulturní a sociální. Proto lze vítat aktivity Inovačního centra Ústeckého kraje, které na severozápadě republiky vytváří půdu pro uplatnění nových technologií a podporuje startupovou scénu. Snaha krajského úřadu lákat do místních lokací filmové štáby je také chályhodná.

Poučení nejen ze zahraničí
Z veřejné prezentace kraje, z marketingových kampaní i z regeneračních projektů podporovaných v Ústeckém kraji z veřejných prostředků je ovšem zřejmé, že umění a kreativita nejsou integrální součástí rozvojových aktivit. Pokud je na ně vůbec pohlíženo, tak klasicky jako na nadstavbu a kratochvíli, která má pramalý význam vedle „vážných věcí“, kterými jsou třeba asfalt do silnic a beton do eurodotačních areálů.

Je to chyba, na kterou dříve či později místní politici a plánovači přijdou. Stejně jako se to stalo ve Velké Británii, když vláda uznala, že přílišné zaměření se jen na investice do betonu bylo nedomyšlené.

Další britská studie, kterou si v roce 2004 objednalo ministerstvo kultury, médií a sportu, shrnula pozitivní přínosy umění a kultury do několika bodů - oživení opuštěných budov a zlepšení prostředí v jejich okolí, častější využívání veřejného prostoru vedoucí k redukci vandalismu, nárůst lokálního patriotismu a občanské angažovanosti, zvýšení zaměstnanosti umělců a kreativců a jejich udržení „doma“, oživení turistického ruchu, nárůst kvality místních strategií rozvoje a jejich obohacení o inovativní nápady.

Kulturní organizátoři a umělci mohou být totiž hlavními hybateli nového života v měnících se lokalitách. „Je dost pravdy na tom, že umělci jsou lídry v procesu regenerace měst a cestu, kterou určí, následují módní i další komerční odvětví,“ lze se dočíst v publikaci Museum of London (Kit Wedd Creative Quarters 1700-2000, 2001).

Ano. Umění v měnících se lokalitách musí být angažované! A místní politici a plánovači k tomu mají být nejen tolerantní – jejich úkolem je aktivně vyhledávat spojenectví s místními talenty.

To lze už ve fázi příprav rozvojových strategií. V anglickém Heywoodu umělci pomohli řešit situaci, kdy radnice s obtížemi získávala od některých skupin občanů informace pro tvorbu městské strategie. Tradiční metody tazatelství odrazovaly mladé lidi, nezaměstnané a další skupiny. K potřebným datům nakonec pomohl program „Pub Art and NDC Programme“ – tandemy výtvarníků a spisovatelů se vydaly do místních hospod a klubů. Zatímco kreslíř portrétoval osloveného, tazatel od něj získával informace, názory a postoje. Potom bylo oboje přeneseno na pivní tácky, zpředu portrét a na zadní straně text. Radnice získala potřebné údaje a navíc zajistila nebývalou pozornost pro své aktivity.

Příkladů pozitivního propojení rozvoje turismu a umění nebo spojení kreativních aktivit s oživení zanedbaných lokalit jsou ve světě stovky.

Ukazuje se, že zapojení dětí a teenagerů z chudinských čtvrtí (u nás se tomu říká sociálně vyloučená lokalita) může mít pro jejich start do úspěšného života mnohem větší význam než klasická, standarty a předpisy svázaná, sociální práce. Ostatně myslím, že vládní Agentura pro sociální začleňování dělá chybu, když její úředníci pohlížejí na „léčení“ ghett téměř výhradně optikou standardizovaných sociálních služeb.

Při rozvoji turismu hraje jednu z hlavních rolí kvalita architektury turistické infrastruktury. Tady lze najít i domácí příklad – kadaňské Nábřeží Maxipsa Fíka je mixem neotřelé stavební části a kreativity při tvorbě detailů, jako třeba herních prvků, které lákají k návštěvě.

Na 30 uměleckých děl vytvořených lokálními umělci a umístěných na padesátikilometrovém turistickém okruhu kolem severoanglických měst Barnstable a Okehampton přitáhlo do oblasti tisíce nových návštěvníků. Projekt je zářným příkladem, jak se dá dělat rozvoj jinak. Kromě umělců se totiž do plánování stezky zapojili žáci tří škol – dostali příležitost navrhnout design laviček podél stezky. Praktický výsledek? Lavičky i další infrastruktura mnohem lépe odolávají vandalismu.

„No jo, ale to je v cizině, tam mají úplně jiné podmínky,“ zaznívá často z úst severočeských decision makerů. Tak co třeba bez ostychu opisovat a vytvořit podkrušnohorskou stezku prolínající se pásem nekonečných panelových sídlišť? Tu velkoformátová malba na domě, tu socha, jinde instalace vytvořená s místními.

Happy end
O potenciálním přínosu kreativních lidí do tvorby marketingových strategií kraje a schopnost umělců vytvářet pozitivní image míst snad obecně není příliš mnoho pochybností. Je velký rozdíl mezi reklamními kampaněmi vytvořenými pár kreativci v najaté reklamce a mezi tím, když se na tvorbě značky místa a jejím šíření podílí široké spektrum lokálních hráčů, kulturní instituce i jednotlivé umělce nevyjímaje. „Brána do Čech“ jako hlavní sdělení turistické kampaně Ústeckého kraje v tomto ohledu příliš neobstojí.

Nápadů více či méně uskutečnitelných a více či méně přínosných pro ekonomický, sociální a kulturní rozvoj kraje mohou místní tvůrčí mozky vyprodukovat stovky. Jen musí dostat příležitost.

Je chybou místních politiků, že přehlížejí obrovský regenerační potenciál umění a kultury. Ministerstvo kultury by severozápadním Sudetům také mohlo věnovat speciální péči. Zvyšující se náskok podobně se měnící Lužice, Porúří nebo severní Anglie před Ústeckým krajem mají ale nejvíce na svědomí samotní kulturní organizátoři a umělci, kteří si to svoje umění a zábavu zbytečně drží za bytelnou závorou.

Proto se těším na činnost právě vznikající krajské platformy nezávislých kulturních institucí a organizátorů, jejímž cílem je pustit se s plnou vervou do „kulturní regenerace“ kraje.

V dramatu o kraji hor a dolů bychom se tak mohli začít blížit rozuzlení a cestě k happy endu.

Mirek Koranda
Hotel Sudety a Kuprospěchu, z.s.