Počet lidí v exekuci navzdory hospodářskému růstu a nízké nezaměstnanosti opět povyskočil na 863 tisíc. Polovina z tohoto počtu má čtyři a více exekucí, 151 tisíc lidí má dokonce více než 10 exekucí. Výtěžnost exekucí je někde okolo 20-30% z původního dluhu.

Lidé v dluhové pasti představují problém, nic je nemotivuje ani k práci ani k dodržování zákonů, natož aby ze svých nesplatitelných dluhů splatili alespoň co nejvíce. K problému je třeba přistupovat jednak tak, aby se tito lidé navrátili k normálnímu životu, ale zároveň i tak, aby byly závazky těchto lidí zaplaceny nejlépe v plné výši.

V prvotní fázi by mělo platit, že na jednoho dlužníka připadá jeden exekutor. Pokud následuje druhá a další exekuce, měla by být automaticky přidělena tomu exekutorovi, který již první exekuci vykonává. Při vícečetné exekuci by navíc měla být dlužníku nařízena návštěva finanční poradny a kurz finanční gramotnosti. Smyslem těchto opatření je nalézt vhodné refinancování dlužníkových závazků ještě dříve, než se nesplácené závazky promění v dluhovou past. Části lidí to pomůže, části nikoliv.

Pro ty neúspěšné je řešením osobní bankrot, trochu mylně nazývaný jako oddlužení. Bohužel dnešní pojetí osobního bankrotu i chystané novely je morálně extrémně problematické, neboť je prodáváno jako zbavení člověka jeho závazků poté, co si projde časově omezeným peklem na existenčním minimu.

Osobní bankrot je přípustný pouze, pokud dlužník na základě posouzení stávající situace uhradí v nějakém čase alespoň 30% svých závazků. Mnoho lidí na takový bankrot nedosáhne a ti co dosáhnou nemají žádnou motivaci snažit se po těch 5-7 let zvyšovat své příjmy.

V současné době jde na úhradu závazků člověka v osobním bankrotu vše, kromě nezabavitelného minima. Bankrotář nemá šanci zlepšit svoji životní situaci a tím pádem se spokojí s mizernou prací za minimální mzdu, aby splatil to minimum, co musí.

Když se podíváte na dlužné částky, tak jsou vlastně směšné. Polovina exekucí je do 10 tisíc korun. Průměrná jistina 65 tisíc korun. Pro významnou část dlužníků je to o částkách o několika měsíčných průměrných platech. Není tedy pravda, že řešením problému by bylo usnadnit odmazání dluhu. Řešením problému je vrátit předlužené lidi do života a motivovat je k vydělávání peněz.

Osobní bankrot, lépe ho nazývat ochrana před věřiteli, by měl být přístupný každému, kdo není schopen splácet své závazky více věřitelům. Namísto exekutora nastupuje insolvenční správce. Dluhy by měly být sníženy o sankce typu smluvních pokut, jsou-li zjevně nepřiměřené a v rozporu s dobrými mravy. Od dlužníka se bude očekávat, že tyto závazky uhradí do poslední koruny. Na jejich úhradu nebude z částky přesahující nezabavitelné minimum posílat 100% svých příjmů, ale jenom 50-90%. Insolvenční řízení je ukončeno plným uhrazením těchto závazků, přičemž dlužník je může uhradit jednorázově, pokud si sežene klasické financování a svoji bankrotovou epizodu rychle ukončit.

Není žádný důvod, aby byl osobní bankrot časově omezen, díky motivaci bude většina dlužníků schopna své závazky uhradit a prospěje to jak dlužníkům, tak věřitelům. Část dnes ze života vyloučených se může naplno vrátit. V této podobě by měl insolvenční zákon běžet alespoň pět let, aby bylo patrné, kolika lidem nahoru nepomáhá a zda je na místě bavit se o něčem jako odpuštění části závazků, které nejsou splatitelné ani v současné, ani jakékoliv lepší budoucí možné situaci dlužníka.

Současný návrh, který počítá s prominutím dluhů po pár letech ničím nemotivované snahy splácet, je výsměchem všem lidem, kteří mají hypotéky na desítky let a své závazky hradí vždy řádně a včas, přestože je to pro ně mnohdy nelehké.

Ing. Martin Procházka
finanční analytik v globální pojišťovně pohledávek