GDPR aneb Co jsme zase jednou nepochopili?
Každý den se na internetu objevují nové vtipy ohledně nařízení EU zvané GDPR. Obyčejný člověk má zase pocit, že nám EU diktuje něco, co je naprosto proti zdravému rozumu a co jen přinese další náklady a zvýší byrokracii.
Stačí se ale jen podívat na to, co se třeba odehrálo v minulých letech na poli marketingové automatizace. Tato oblast nyní hýbe současným světem marketingu, v němž způsobila opravdovou revoluci. Až tak velkou, že mnoho zavedených evropských a světových marketingových agentur zrušilo nebo naprosto zmenšilo klasická oddělení a vrhlo se pouze na marketingovou automatizaci.
O co se tedy jedná? Asi jste si všimli, že když si třeba prohlížíte na internetu boty, za nějakou dobu na vás začnou ty samé boty vyskakovat jako reklama na různých ostatních stránkách. Tomu se říká v marketingu retargeting, tedy znovu zaměření cíle. To ale není vše. Pokročilé systémy marketingové automatizace jako třeba Hubspot nebo Salesmanago dokáží přesně sledovat chování návštěvníka na stránce a nabízet mu jen to, co si on sám přeje. Systém je tak propracovaný, že při sledování aktivity dotyčného na stránce přiděluje body a například při překročení určité bodové hranice zašle klientovi systém sám určitou slevu nebo výhodnou nabídku. Abych to shrnul, v posledních letech se nebývale rozrostlo sledování internetové aktivity jedinců za účelem udržet klienta za každou cenu. Takže například email z e-shopu dostanete v ten moment, kdy statisticky otvíráte nejvíce emailů atd.
Mnoho lidí si zde řekne, že jim podobné marketingové aktivity nevadí, ale pojďme si uvést příklady, které už tak jednoznačné nejsou. Představme si sociální sítě, seznamky, e-shopy s léky, pornostránky nebo různá diskusní fóra. Zde už si asi každý z nás dokáže představit oblast informací, kterou by rád zachoval v soukromí a díky které by se mohl celkem jednoduše stát třeba vydíratelným. Představme si, že nám třeba jednoho dne přijde e-mail, ve kterém po nás někdo bude chtít určitou sumu peněz za to, že se náš protějšek nedoví informaci x. Nebo budeme při pracovním pohovoru odmítnuti díky tomu, že jsme si na internetu nakoupili léky, prozrazující určitou chorobu. Stejně tak si můžeme představit vydírání dospívajících dětí, na které někdo vybalil data z jejich soukromých konverzací a další akce, kdy jedince bude konfrontován se svou „soukromou“ činností. Ale jak by se to mohlo reálně stát?
Jednoduše díky tomu, že v posledních letech se téměř exponenciálně rozšířilo sledování klientů za prodejními účely, ale také díky tomu, že tato citlivá data jsou často uschovávána firmami v naprosto nevyhovujících podmínkách, kdy je naprosto triviální je odcizit. Druhá věc je samozřejmě to, že pro velké firmy může být finančně zajímavé s daty kšeftovat. To by byl ale námět na jiný článek. Celá věc je poměrně čerstvá, ale přesto už jsme byli svědky prvních velkých kauz, ta největší se týkala právě Facebooku. Do budoucna se množství potenciálních nezákonných způsobů, jak využít data jednotlivců bude velmi pravděpodobně rozšiřovat a může jít o cokoliv, od osobního vydírání, zneužití platebních údajů nebo zneužívání velkého množství dat.
Nařízení EU zvané GDPR rozhodně není tím nejlepším možným zákonem, je ale alespoň prvním pokusem se s touto nově hrozící záležitostí vyrovnat. Další zákony budou určitě následovat podle toho, jak se celá oblast bude vyvíjet.
Je ostudou naší vlády, že nedokázala vůbec vysvětlit závažnost celé situace a ani to, co reálně díky sledování dat uživatelům internetu hrozí. Ba co více, celá situace se zase překlopila do tradiční situace, kdy ta „hloupá“ EU zase vyžaduje nějaké nesmyslné opatření. Realita je v tomto případě jiná. To, že EU prosadila zákon, který chrání občany a přistřihuje křídla možnému novému typu nezákonných aktivit, je jedině dobře.
Daniel Zeman
Digitální nomád, píše blog
Stačí se ale jen podívat na to, co se třeba odehrálo v minulých letech na poli marketingové automatizace. Tato oblast nyní hýbe současným světem marketingu, v němž způsobila opravdovou revoluci. Až tak velkou, že mnoho zavedených evropských a světových marketingových agentur zrušilo nebo naprosto zmenšilo klasická oddělení a vrhlo se pouze na marketingovou automatizaci.
O co se tedy jedná? Asi jste si všimli, že když si třeba prohlížíte na internetu boty, za nějakou dobu na vás začnou ty samé boty vyskakovat jako reklama na různých ostatních stránkách. Tomu se říká v marketingu retargeting, tedy znovu zaměření cíle. To ale není vše. Pokročilé systémy marketingové automatizace jako třeba Hubspot nebo Salesmanago dokáží přesně sledovat chování návštěvníka na stránce a nabízet mu jen to, co si on sám přeje. Systém je tak propracovaný, že při sledování aktivity dotyčného na stránce přiděluje body a například při překročení určité bodové hranice zašle klientovi systém sám určitou slevu nebo výhodnou nabídku. Abych to shrnul, v posledních letech se nebývale rozrostlo sledování internetové aktivity jedinců za účelem udržet klienta za každou cenu. Takže například email z e-shopu dostanete v ten moment, kdy statisticky otvíráte nejvíce emailů atd.
Mnoho lidí si zde řekne, že jim podobné marketingové aktivity nevadí, ale pojďme si uvést příklady, které už tak jednoznačné nejsou. Představme si sociální sítě, seznamky, e-shopy s léky, pornostránky nebo různá diskusní fóra. Zde už si asi každý z nás dokáže představit oblast informací, kterou by rád zachoval v soukromí a díky které by se mohl celkem jednoduše stát třeba vydíratelným. Představme si, že nám třeba jednoho dne přijde e-mail, ve kterém po nás někdo bude chtít určitou sumu peněz za to, že se náš protějšek nedoví informaci x. Nebo budeme při pracovním pohovoru odmítnuti díky tomu, že jsme si na internetu nakoupili léky, prozrazující určitou chorobu. Stejně tak si můžeme představit vydírání dospívajících dětí, na které někdo vybalil data z jejich soukromých konverzací a další akce, kdy jedince bude konfrontován se svou „soukromou“ činností. Ale jak by se to mohlo reálně stát?
Jednoduše díky tomu, že v posledních letech se téměř exponenciálně rozšířilo sledování klientů za prodejními účely, ale také díky tomu, že tato citlivá data jsou často uschovávána firmami v naprosto nevyhovujících podmínkách, kdy je naprosto triviální je odcizit. Druhá věc je samozřejmě to, že pro velké firmy může být finančně zajímavé s daty kšeftovat. To by byl ale námět na jiný článek. Celá věc je poměrně čerstvá, ale přesto už jsme byli svědky prvních velkých kauz, ta největší se týkala právě Facebooku. Do budoucna se množství potenciálních nezákonných způsobů, jak využít data jednotlivců bude velmi pravděpodobně rozšiřovat a může jít o cokoliv, od osobního vydírání, zneužití platebních údajů nebo zneužívání velkého množství dat.
Nařízení EU zvané GDPR rozhodně není tím nejlepším možným zákonem, je ale alespoň prvním pokusem se s touto nově hrozící záležitostí vyrovnat. Další zákony budou určitě následovat podle toho, jak se celá oblast bude vyvíjet.
Je ostudou naší vlády, že nedokázala vůbec vysvětlit závažnost celé situace a ani to, co reálně díky sledování dat uživatelům internetu hrozí. Ba co více, celá situace se zase překlopila do tradiční situace, kdy ta „hloupá“ EU zase vyžaduje nějaké nesmyslné opatření. Realita je v tomto případě jiná. To, že EU prosadila zákon, který chrání občany a přistřihuje křídla možnému novému typu nezákonných aktivit, je jedině dobře.
Daniel Zeman
Digitální nomád, píše blog