Současná úprava práva na informace po věcné stránce neobsahuje zásadní problémy. Podstatným problémem je však schopnost jednotlivců prosadit svůj přístup k informacím tváří v tvář nezákonnému odmítání ze strany úřadů. Každý, kdo ve větším rozsahu žádal o informace, má zkušenosti s neopodstatněnými rozdíly v rozhodování úřadů, s četností nezákonných odmítnutí nebo s rozsahem nečinnosti, proti nimž se lze jen těžko bránit. V plném rozsahu tady platí poučka, že každé základní právo má fakticky jen takový obsah, kterého se můžeme efektivně domoci.

Pokud nám dnes úřad informace odmítne poskytnout, zákon nám umožňuje se proti tomu odvolat. O odvolání ale často rozhoduje jiná složka téhož povinného subjektu, která také nemá zájem na zveřejnění informace. Takže odvolání, třebaže v rozporu se zákonem, zamítne. Nezbývá pak než podstoupit dlouhý soudní spor, po jehož skončení už informace dávno nemusí být relevantní. Soudy totiž nezřídka rozhodují v řádu jednoho až dvou let. Navíc jsou soudy zbytečně zatěžovány řešením z právního hlediska jasných případů.

Zlepšení by mohl přinést takzvaný informační příkaz, jehož zavedení navrhuje poslanec Jakub Michálek (Piráti). Informační příkaz by nově mohl vydat Úřad pro ochranu osobních údajů, který bude odmítnuté žádosti přezkoumávat. Příkaz by situaci zásadně zlepšil, protože by zkrátil dobu potřebnou k získání informace, odlehčil soudům a umožnil prostřednictvím exekuce poskytnutí informace efektivně vymáhat. Obavy ze zneužití tohoto institutu nebo přílišné zátěže pro povinné subjekty řeší dva důležité aspekty návrhu: svěření rozhodování Úřadu pro ochranu osobních údajů, který je schopen rozhodovat nezaujatě a sjednotit rozdílné přístupy, a omezení uplatnění informačního příkazu na jasné případy.

Obavy ze zneužívání informačního příkazu nejsou na místě
Z lidskoprávního hlediska není třeba mít obavy, že by mohl informační příkaz být zneužit nebo představovat nepřípustný zásah do práv. Rozhodování je svěřeno úřadu, který je orgánem veřejné moci s dostatečným odborným zázemím. Kdo jiný než Úřad pro ochranu osobních údajů by měl být schopen zajistit, že nedojde k porušení práva na soukromí a ochrany osobních údajů? Co se týče nepřípustných zásahů do práva na samosprávu, přímo Listina základních práv a svobod výslovně zmiňuje samosprávné subjekty jako povinné subjekty k poskytování informací. I u samospráv je potřebná veřejná kontrola, k níž právo na informace mimo jiné slouží. Pokud jde o obavu z kverulantských nebo šikanózních žádostí o informace, informační příkaz má být použit jen tehdy, neexistují-li důvodné pochybnosti o skutkovém a právním stavu. Musí být tedy zjevné, že na poskytnutí informací je nárok a nejedná se o zneužití práva na informace.

Základní právo nemá být jen právem se soudit
Právo na informace je zaručeno v článku 17 Listiny základních práv a svobod. Je nezbytným předpokladem řady dalších práv, na prvním místě svobody projevu. Velmi důležité je právo na informace také pro zajištění práva občanů podílet se na správě věcí veřejných, včetně volebního práva. Nemůžeme svobodně vyjadřovat své názory a šířit informace, když k relevantním informacím z oficiálních zdrojů nemáme přístup. Demokratické diskuzi založené na faktech však zastírací taktika úřadů neprospívá, protože vede ke spekulacím.

Maxim Tomoszek, katedra ústavního práva Univerzity Palackého Olomouc