„Hlava mi klesá uprostřed boje, dech poslední patří jen vám, vy Čechy krásné, vy Čechy krásné, ty Praho moje! Budete žít, já umírám...“ Tak údajně zní poslední slova písničky milovaného písničkáře, spisovatele, scénáristy a herce Karla Hašlera.

Vrací nás do doby před 77 lety, kdy rodiny politických vězňů v koncentračních táborech dostávaly těsně před Vánocemi smutné zprávy o úmrtí svých drahých. Právě 22. prosince tehdy zemřel Karel Hašler v Mauthausenu na následky mučení, neléčeného zánětu a úplavice. Podobný osud stihl také i mého dědečka JUDr. Ladislava Prchala. I on byl stejně jako Karel Hašler odvezen do Mauthausenu pro svůj nekompromisní postoj k nacistické okupaci a odbojovou činnost. Oba byli součástí transportu v říjnu 1941, můj dědeček zemřel o pouhý den dříve, 21. prosince 1941. Vzpomínám si na krátké dopisy od dědečka s větami začerněnými cenzorem, které měl tatínek ukryté v sekretáři, i na Válečný kříž prezidenta Beneše, který dědeček po smrti obdržel.

Koncentrační tábor Mauthausen patřil k nejhorším nacistickým likvidačním koncentračním táborům. Celkový počet mauthausenských vězňů se odhaduje na 199 404, z nichž na 119 tisíc zemřelo. Stačí jen prolistovat knihu Mauthausen – konečná stanice od Vlastislava Janíka. Příběhy a fotografie plné hrůzy nás přesvědčí, proč nemůžeme zapomenout. Zvlášť působivý je popis práce vězňů v kamenolomu. Před pár lety jsem při osobní návštěvě Památníku Mauthausen prošla po „schodech smrti“, po kterých hladoví vězňové v mraze nosili obrovské kameny, a okamžitě jsem si uvědomila, v jak nelidských podmínkách žili, s minimální šancí na přežití.

Pobouřilo mě proto rozhodnutí nynějšího vedení Památníku Mauthausen (v současnosti je v čele Barbara Glück), které přistoupilo k zásadním úpravám památníků. Nesouhlasí s nimi pamětníci ani historici. Takzvané schody smrti byly uzavřeny a počítá se dokonce s vybudováním betonové výtahové šachty, která má údajně zajistit bezbariérový přístup do areálu tábora. Kvůli tomu byl odstraněn památník amerických osvoboditelů Mauthausenu. Charakter a pieta jedinečného místa jsou tím výrazně narušeny. Ředitelství památníku o úpravách rozhodlo samo bez toho, aby změny konzultovalo se správní radou a s Mezinárodním mauthausenským výborem (Comité International de Mauthausen - CIM), zcela ignorovalo i názor pozůstalých obětí. Velmi si proto vážím prohlášení CIM z října letošního roku, v němž zástupci 23 států protestují proti plánovaným změnám v areálu Památníku Mauthausen. Věřím, že památku obětí koncentračního tábora Mauthausen se podaří uchovat jako tolik potřebné varování.

Milena Vicenová
Bývalá velvyslankyně České republiky při Evropské unii, nyní působí v Technologické agentuře ČR