Velrybí muž - newyorský příběh Petra Síse.


Newyorské metro patří k nejstarším na světě. Dvacet čtyři hodin denně je v provozu více než čtyři sta stanic na téměř třiceti linkách. Je i jedno z nejvytíženějších. Každý den jej k přepravě využívá pět a půl milionu lidí. Prostory metra jsou stísněné, vagony malé, ošuntělé, s vydýchaným vzduchem.

Je konec září roku 2001 a Petr Sís sedí ve svém ateliéru v SOHO. Pozoruje žluté taxíky, které s pravidelností vteřinové ručičky popojíždí ulicí a postupně mizí za rohem. Okno do rušné ulice, u kterého má svůj pracovní stůl, je pro něj neustálým zdrojem inspirace. Stejně tak jako město za ním. Tady píše a kreslí jedinečné příběhy lidí, kteří jej nějakým způsobem ovlivnili. Byli silní či neústupní navzdory nepříznivým okolnostem. Jejich životy se sice mohly odehrávat na druhém konci světa, ale New York byl pro něj jakousi kulisou ke všem těm příběhům. Vznikly zde knihy o Darwinovi, Galileovi, Robinsonovi či Mozartovi.

Nyní, pár dní po útocích na Světové obchodní centrum, výtvarník cítí, že město trpí. Samotné by teď potřebovalo nějakou inspiraci. Přemýšlí, jak by svému městu mohl pomoci. Městu, které ho přijalo, kde našel druhý domov a které mu tolik dalo.

Po tragédii dvojčat jakoby se celý New York smrsknul do jednoho podzemního vagonu metra. Všichni lapají po vzduchu a hledají východ. Lidé, kteří se v ranní špičce mačkají ve vagonech jeden na druhého, si marně snaží ukradnout chvilku pro sebe. Všude je nervozita a podrážděnost. Teď cítí ještě beznaděj. V přeplněném metru cestujícím často nezbývá, než upřít pohled ke stropu vagonu. Jednoho dne se tam nad nimi objeví velryba. Zvíře je stejně šedivé a posmutnělé jako celé město a možná právě proto si hned získává jejich sympatie. Plakát na stropě zobrazuje podlouhlý Manhattan jako tělo obří velryby, která ve svém břiše skrývá mrakodrapy i široké avenues. Místo vodotrysku chrlí vagony metra. V samém srdci nechybí dvě ikonické věže Světového obchodního centra, které z panoramatu města před necelými dvěma měsíci nadobro zmizely.

Je třeba společně prožít nějakou tragédii, která pak lidi přivede zase blíž k sobě? Téměř každý den nyní Petrovi někdo volá nebo píše a velrybu zmiňuje. Jak dobře dokázal zachytit sentiment tohoto okamžiku. Město se najednou vynořuje z hlubin podzemní dráhy jako nesmrtelná velryba, která dokáže proplavat vším, a přežije. Bájný Moby Dick. Občas stačí i málo. Velryba se stává symbolem naděje a lidé si ji pamatují. Plakáty s ní dělají společnost Newyorčanům při jejich každodenní cestě do práce další dva roky.

Jedno z míst, kam se Petr v New Yorku vždy rád vrací, je Morgan Library. Do čtvrti Murray Hill, kde se knihovna nachází, to má ze svého ateliéru kousek. Chodí tam hledat inspiraci, i když si nikdy nepůjčil jedinou knihu. Povídá si s lidmi nebo chodí na tamní výstavy a přednášky.

Je jaro 2014 a od zářijových útoků již uplynulo několik let. Po delší době dnes opět míří do oblíbené knihovny. Má totiž v hlavě další příběh a pracuje na nové knížce. Tentokrát bude vyprávět o Saint-Exupérym, který stejně jako on opustil svou rodnou zemi a vydal se sám přes oceán do New Yorku, aby tam nalezl nový domov a začal tvořit. Morgan Library právě vystavuje rukopis a původní kresby Malého prince, což si Petr nemůže nechat ujít. Vrátný z knihovny se na něj už z dálky zeširoka usmívá a zdraví: „Ááá, tak už k nám zase jde Velrybí muž.“

Možná příští příběh, který zpracuje, bude jeho vlastní. Příběh Velrybího muže.

K 70. narozeninám Petra Síse.
Kateřina Hendrychová