Ještě jsem se ani nestačila vzpamatovat z pocitu studu, který ve mně zanechala zpráva o nemístných rasistických pokřicích na úspěšného romského hokejistu Dominika Lakatoše při zápase Vítkovic a Prostějova, a už se s podobnou situací setkávám znovu. Tentokrát ovšem na osobní úrovni.

„Táhni odsud ty špíno ukrajinská! Nebo ti rozbiju držku!“ řve zarostlý český bodyguard na podnapilého „klienta“ vykřičeného domu (co si říká klub) u nás v ulici na Vinohradech. Urážku zopakuje ještě několikrát a vyhodí pána z Ukrajiny nevybíravě na ulici. „Špíno, špíno ukrajinská!!! Už sem nelez!“

Vracím se zrovna z příjemného posezení s kamarádkou u vína a bohužel musím chtě nechtě projít kolem. Bydlíme totiž hned vedle blikajícího nočního podniku. Nemohu uvěřit svým uším – skutečně si ten bodyguard z bordelu dovoluje řvát na někoho „ukrajinská špíno?“. Není to trochu paradoxní situace? Nevím, kdo z nich dvou totiž dělá špinavější job. Vyhazovače v „klubu“, kde se za peníze prodávají holky, tomu říkám čistá prácička.

Je to o to absurdnější, že před chvílí jsem byla svědkem souvisejícího zvláštního výjevu na křižovatce o sto metrů dál. Člověk v džínech a pěkné čisté vyžehlené košili klečel na chodníku. Když jsem přišla blíž, zjistila jsem, že na dlažbě vedle něj leží živý ježek, který právě přeběhl silnici, a trochu to s ním otřáslo. Muž ho hladil a drbal na břiše, ježek se převaloval, na chvíli se stočil do koule, pak se zase natáhl a byl v pořádku. Když muž zjistil, že na něj zírám, řekl mi s ukrajinským přízvukem, že ježci jsou moc milá zvířata, vzal ho a odnesl kousek dál od silnice do trávy, aby se mu nic nestalo. Milý člověk, říkám si…

To celé se odehrálo jen kousek od onoho druhého incidentu u „klubu“. Pochopila jsem až za chvíli, že pán zachraňující ježka je kamarád právě vyhozené „špíny ukrajinské“ a jen na něj venku na ulici čekal, protože původně přišli spolu. Za chvíli klub opouštějí další jejich parťáci. Všichni vypadají docela čistě a z urážlivého chování ochranky nemají radost. Naštěstí jsou někteří z nich posilněni alkoholem a sotva stojí, takže k dalšímu incidentu nedojde a po chvíli zmizí všichni v noční tmě.

Mně zůstane v ústech nepříjemná pachuť. I když nevím, co se přihodilo uvnitř, vůbec se mi nelíbí styl, jakým nadutý příslušník mojí země uráží někoho ze země jiné. Na co jsou ti „ bílý slušní Češi“ tak pyšní, že každý kolem je pro ně špína?

Nevím, jaké máte vy osobní zkušenosti s Ukrajinci, ale já veskrze velmi pozitivní. Potkala jsem jich na stavbách, kde se v posledních letech často pracovně pohybuji, mnoho a vždy to byli neskuteční pracanti a velmi milí lidé. Přesto se na ně někteří jejich čeští předáci koukali často skrz prsty. Přitom například při přestavbě našeho bytu se po dlouhých šichtách, kterých pohodlní čeští řemeslníci nebyli schopni, všichni Ukrajinci do jednoho u nás na zahradě umyli alespoň hadicí, když v bytě netekla voda, navoněli a oblékli do čistého civilního oblečení. Jako ukrajinská „špína“ rozhodně nevypadali.

Zato typického Čecháčka často potkávám umaštěného zpoceného, se špinavýma botama, děsným neudržovaným účesem a košilí či trikem používaným vícero dní. MHD by mohla vyprávět.

Nevím, na koho a jakým právem mají někteří z nás potřebu se vytahovat. Na pracovité Číňany a Vietnamce pracující v restauracích a ve večerkách, - všichni u nich nakupujme kvůli příjemně dlouhým otevíracím dobám - a mnozí z nás jim neomaleně tykají a častují je ponižujícími přezdívkami. Nebo máme tendenci se povyšovat nad Ukrajince, bez jejichž práce už se dnes absolutně neobejdeme, protože mezi „etnicky čistými Čechy“ takové obětavá pracanty spokojené s platem dělníka prostě nenajdeme? O vztahu většiny našich obyvatel k Romům nemá ani cenu mluvit. Seriál Most to nedávno zdokumentoval dosti přesně.

Kéž bychom skutečně byli v něčem tak dokonalí, aby k nám ostatní mohli s respektem vzhlížet a my mohli ohrnovat nos. Na co jsme tedy tak hrdí? Na trestně stíhaného premiéra, který opakovaně lže a je podezřelý z vážných trestných činů a 25 -30 procent z nás ho stále slepě volí? Na již téměř nesvéprávného prezidenta, který se baví zejména tím, že děla zemi čím dál větší ostudu a jeho cílem je jen někoho naštvat a vyprovokovat? Já se stydím!

Jistě, jsme zemí výborných skvělých trenérů a ještě lepších sportovců, kteří vlastní pílí ovládají světové žebříčky a medailové posty, máme krásnou přírodu plnou rybníků, hor, hradů, zámků, synagog a kostelů, máme vynikající vědce, lékaře, skladatele...

Ale průměrný obyčejný Čecháček není výjimečný vůbec ničím, kromě své nadutosti a trapné neopodstatněné povýšenosti. Vlastně… něčím ano! Budou to upatlané ruce od smažených řízků vytažených z pytlíku, které si vozíme všude s sebou na dovolenou a nyní si je dokonce můžeme objednat i jako speciální službu třeba na linkách Smartwings, abychom se i ve vzduchu mohli umastit stejně jako v autobuse. Čisťoušci.

A ano, tento text je plný nefér generalizací, ale záměrně – a to jen proto, aby poukázal na absurditu situací, kterých jsem byla svědkem.¨

Tereza Boehmová
Autorka je novinářka.