Na samém začátku bych chtěl upozornit, že následující text není v rozporu s tím, co jsem psal v dřívější úvaze o kauze Home Credit a Karlova Univerzita (9.10.2019, Aktuálně – Pohled zblízka), na které bych ani teď nic neměnil. Poté, co Home Credit ze skupiny PPF vypověděl smlouvu, kterou několik dní předtím podepsal s Univerzitou Karlovou, domníval jsem se, že celá blamáž skončí řečmi na akademickém senátu naší alma mater. Až později mi došlo, co se díky nekompetenci vedení UK stalo.

Představme si, že nějaká jiná společnost z portfolia PPF či podobně velké a vlivné podnikatelské skupiny nyní oslovila veřejnou vysokou školu s nabídkou daru, řekněme, padesát miliónů ročně a bez jakýchkoli problematických klauzulí o vzájemném „neútočení“. Prostě filantropický dar naprosto běžný na západních vysokých školách. Vysoké škola by darem mohla financovat aktivity, na které normálně nemá. Pokud by dárce chtěl více než dobrý pocit, uznání a plaketu u vchodu, pak by měl s vysokou školou obchodovat, to lze také, ale neměl by tvrdit, že jde o filantropii.

Zaprvé, po blamáži s vedením UK to PPF v nejbližší době udělá jen stěží. Stejně tak neochotné budou i jiné firmy. Za druhé, pozice oslovené vysoké školy je podle mne nyní o mnoho komplikovanější, než v době, kdy rektor Zima ještě nepodepsal a neobhajoval špatnou smlouvu s Home Creditem. Navíc celá kauza také začíná sloužit jako příklad toho, že veřejné vysoké školy nemají být sponzorovány soukromými podnikateli a zejména ne těmi velkými.

Dalším příkladem neblahého dopadu kauzy na UK je text Davida Klimeše na Aktualne.cz, který komentuje snahu PPF koupit televizi Nova. Celým článek se jako červená nit vine nedávná kauza sponzoringu UK, ačkoli s akvizicí televize zde není zřejmá souvislost.

PPF lze legitimně kritizovat, ale nejsem si jistý, nakolik k tomu může sloužit sponzoring Univerzity Karlovy. V tomto případě je nepochopitelné jednání vedení UK, a jelikož se ukazuje, že o smlouvě nevěděl akademický senát, fakulty a ani někteří členové kolegia, pak je otřesné především jednání rektora Zimy. Na druhou stranu PPF není ani „normální firma“, jak tvrdí Martin Schmarcz na Info.cz. Normální firma nevozí prezidenty vlastním tryskáčem (PPF) a normální firma nevede – dle slov Daniela Hůleho – nelegální exekuce (Home Credit).

Co bylo jádrem problému smlouvy mezi Home Creditem a Univerzitou Karlovou, kterou vyjednal rektor Zima? Za prvé, pro smlouvu o hlavním (!) partnerství UK byla vybrána firma, která si za sebou vleče minulost obchodování s chudobou a dluhových pastí, ale má i problematickou přítomnost vzhledem k exekucím, které podle analýzy Člověka v tísni stále probíhají na základě starých, neetických pravidel. Kterákoli jiná firma z portfolia PPF by v tomto ohledu kontroverze asi nevzbudila.

Za druhé, smlouva obsahovala položku o „neútočení“: „strany se zavazují zdržet se všeho, co by mohlo poškodit dobré jméno a pověst stran, nebo co by mohlo negativně ovlivnit jejich spolupráci“. Tato doložka je u výzkumné akademické instituce nemyslitelná: nikdo nemůže dopředu zaručit, že výsledek výzkumu nepoškodí dobré jméno či zájmy jedné strany (v tomto případě například výzkum dluhových pastí či historická studie prorůstání podnikatelského prostředí a státní správy v devadesátých letech). Tato doložka dále nabyla na důležitosti, když PPF necelý měsíc před podepsáním smlouvy veřejně napadla jeden z projektů FF UK, který jí kazí byznys. Konečně, tato doložka je naprosto zbytečná: smlouvy uzavřené se soukromými sponzory ve výši stovek tisíc, které jsem měl možnost konzultovat, ji neobsahují, a nikoho v jiných případech ani nenapadlo ji do smlouvy dávat. Za třetí, smlouva o hlavním partnerství byla podepsána na tři roky za 500 tisíc ročně, což je tak směšně malá částka (méně než běžný, individuální badatelský projekt), že se nad tím v DVTV pozastavoval i Vladimír Mlynář z PPF.

PPF je jednou z nejsilnějších firem v českém prostředí a očividně má zájem o sponzorství společensky relevantních aktivit a institucí. Její ostrakizace a plošné odmítání soukromého sponzoringu podle mne není v ničím zájmu. Výsledkem ostrakizace je vždy radikalizace: PPF a jí podobní sponzoři zůstanou například u podpory Institutu Václava Klause a obdobných účelových zařízení, která nemají nic společného s rozvojem vědy a výzkumu, občanskou společností a dokonce ani s konzervativními hodnotami, kterými se zaštiťuje nadace PPF.

Blamáž Karlovy Univerzity ohledně sponzorské smlouvy s Home Creditem může otevřít diskusi ohledně podoby financování veřejných vysokých škol soukromými subjekty. Takový sponzoring se samozřejmě již běžně děje (na technikách v rozsahu, který je pro společenské vědy téměř nepředstavitelný). Diskuse by se měla týkat i připravenosti vysokých škol, aby se zamezilo excesu, který předvedlo vedení UK. Rektor Zima inicioval vznik pracovní skupiny, která má připravit etická pravidla pro sponzoring. Jak poznamenal jeden z kolegů, chceš-li něco pozdržet, ustanov pracovní skupinu, chceš-li něco zarazit, ustanov mezirezortní pracovní skupinu. Přitom pravidla jsou jednoduchá, mnozí se podle nich již řídí a v zahraničí můžeme navázat na existující diskusi a její výsledky. Bohužel kauza smlouvy mezi Home Creditem a Univerzitou Karlovou ukázala, že častou překážkou pro fungující spolupráci veřejných vysokých škol a soukromého sektoru jsou selhání a ambice jednotlivců ve vedení vysokých škol.

Filantropie je součástí univerzitního financování a má svá pravidla, o kterých je dobré opakovaně diskutovat. Kvůli vedení UK se blamáž se smlouvou o hlavním partnerství mezi Home Creditem a Univerzitou Karlovou může stát překážkou dalšího rozvoje filantropie na veřejných vysokých školách a může sloužit k plošné kritice soukromého sponzoringu. To je podle mne jeden z nejvíce nešťastných důsledků této kauzy.

Jakub Jirsa
Autor přednáší na FF UK.