Až teatrální divadlo rozehrál spor o propuštění plukovníka Eduarda Stehlíka, ředitele odboru pro veterány ministerstva obrany. V konci tohoto představení změnil dlouho chystané stanovisko o plukovníkově odchodu z armády i ministr obrany. Stehlíka se totiž zastal, prezident, premiér i poslanci sněmovního výboru pro obranu. Napovrch ale vyplulo tolik intrik a podrazů, že ve finále prohráli všichni.

Talentovaný řečník, vojenský historik i spisovatel, který jako málokdo formuje názor veřejnosti na armádu, což uznávají i jeho kritici - to je v kostce plukovník Eduard Stehlík.

Proto ho také televize zvou do většiny diskusí o armádě - zejména pokud jde o její historii. Když se připomíná výročí vyvraždění Lidic (Stehlík o nich napsal dvě reprezentativní knihy), držela si ho ČT jako průvodce touto tragédií čtyři hodiny na obrazovce. Stejně tak tomu bylo i v ceněném mnohadílném seriálu této televize "Heydrich - konečné řešení" či před nedávnem v hodinu a půl trvajícím pořadu ČT 24 o novodobých válečných veteránech.

V očích veřejnosti se tak Stehlík stal jedním z nejznámějších vojáků české armády.

Na různých ceremoniích, vzpomínkových akcích či pietních aktech pak Stehlík přirozeně navázal kontakty s nejvlivnějšími českými politiky. Například už před léty v historickém legiovlaku s rezidentem Milošem Zemanem, kde vlastně jen on odpovídal na prezidentovy detailní otázky, zatímco ostatní jen přihlíželi.

A stejně tak tomu bylo při návštěvě německého prezidenta Joachima Gaucka v Lidicích v roce 1012. Na druhé koleji se tehdy ocitl i tehdejší prezident Václav Klaus, když Stehlík Gauckovi na příbězích vesničanů vysvětloval hloubku lidického masakru.

Zalekl se tedy snad ministr obrany Lubomír Metnar plukovníkových přímluvců (prezident, premiér, vlivní poslanci a senátoři) a zařadil raději zpátečku? Anebo uznal chybu v dlouho připravovaném plukovníkově propuštění? Těžko říct, co je lepší či horší. "Přehodnotil jsem své stanovisko," říká k tomu lakonicky ministr. Dodejme, že takřka ze dne na den.

K tragikomickému divadlu nemá tato kauza daleko i proto, že se o osud jednoho z desítek ředitelů odborů ministerstva obrany zajímají - pravda, mnohdy kvůli politickým bodům - nejvyšší ústavní činitelé.

Plukovník Stehlík se v rozhovoru pro DVTV (ještě před Metnarovou "zpátečkou") pustil v předtuše svého takřka jistého odchodu do ostré kritiky poměrů na ministerstvu obrany. Stručně řečeno: poslední roky líčí ze strany nadřízených jako období šikany, pomluv a bossingu. Natvrdo dokonce říká, že za jeho připravovaným odchodem z armády stojí rejdy bývalých spolupracovníků StB (čímž určitě nemyslel premiéra Babiše), kteří zmanipulovali druhoválečného veterána a pilota RAF Emila Bočka. On měl Stehlíka u ministra Metnara pomluvit, že prý se nestará o válečné veterány. Rozhodlo tedy o plukovníkově plánovaném propuštění právě tahle zákulisní hra?

Proč byl zfackován blízký spolupracovník prezidenta?
Stehlík má zastání také u vlivné šéfky výboru pro obranu Poslanecké sněmovny Jany Černochové (ODS), která je přesvědčena, že ministr Metnar uvěřil skupině lidí, kteří mu o Stehlíkovi vědomě lhali. A jmenuje - jak říká šedou eminenci - Jaroslava Syrového, předsedu Čs. obce legionářské na Praze 2, evidovaného spolupracovníka StB, jehož svazek uložený v Archivu bezpečnostních složek obsahoval před "vyčištěním" 157 stránek.

Paradoxní ovšem v tomto případě je, že Eduarda Stehlíka seznámil s Milošem Zemanem ve zmíněném legiovlaku právě prezidentovi blízký Jaroslav Syrový (v době Zemanova premiérství pracoval mj. na úřadu vlády). Dnes ho ovšem plukovník považuje za hlavní strůjce intrik a pomluv, kvůli nimž měl ministerstvo opustit.

Jaroslav Syrový se postupně vypracoval ve vlivného člena Čs. obce legionářské (ČSOL). Před časem například zorganizoval setkání prezidenta Miloše Zemana s druhoválečnými veterány. Nebyl pro něj také problém zařídit pro obci legionářskou vládní letadlo k přepravě stárnoucích veteránů na pietní akce. "Ať už je Sýrový jakýkoliv, ať už spolupracoval či ne s StB, tak svým vlivem dokázal vždy u politiků zařídit i nemožné," přitakává jeden z vysoce postavených úředníků ministerstva obrany.

Jménem ČSOL získal například od sponzorů značné částky na poslední ročníky reprezentativních koncertů pro veterány v pražském Rudolfinu, jichž se zúčastňují i politické špičky. "Jenomže on si pak stáhl ty koncerty šikovně pod sebe, takže ty peníze do naší pokladny ani nedoputovaly," konstatuje člen vedení ČSOL. Nepopírá ale, že právě Syrový zařídil ještě jako pracovník úřadu vlády první finanční dotace na rozjezd prestižního projektu Legie 100. I tím získal mezi politiky značnou prestiž a vliv.

Stehlík označuje právě Syrového v rozhovoru pro DVTV jako jednoho z těch, kteří parazitují na válečných veteránech, aby je jako kašpárky zneužívali ke svým cílům: dostat se přes ně k vysoce postaveným politikům, anebo na veteránech jednoduše vydělat.

"Například Jaroslava Klemeše, posledního západního parašutistu, který už neměl tu vůli se Syrovém vzepřít, tahal ten člověk kvůli svému zviditelnění tak dlouho po různých akcích až ho doslova utahal. Jinak tu možná Jarda Klemeš ještě mohl být," řekl Stehlík Aktuálně.cz.

"Syrový? Ten dostal Jardu Klemeše předčasně do hrobu," nechal minulý týden se slyšet i člen vedení generálního štábu.

Na Klemešově pohřbu to došlo tak daleko, že rozhořčení chrudimští výsadkáři chtěli Syrového inzultovat. Nakonec jim v tom zabránila jen pieta k jejich patronovi Klemešovi. Za ně to ovšem později udělal na jednání vedení Čs. obce legionářské její tehdejší místopředseda MUDr. Jindřich Sitta. "Už jsem nemohl snést Syrového lži a pokusy o manipulaci a zastrašování členů obce. Jeho kontakty s StB jsou kromě toho v rozporu s našimi stanovami," vysvětluje veterán ze Zálivu a Afghánistánu důvod, proč Syrového zfackoval.

Jestli to Jaroslav Syrový se svou angažovaností pro válečné veterány, ale i někdy až drsným tlakem na ně přehnal anebo je i on obětí zákulisních her není zcela jasné. Pravda bude jako obvykle někde uprostřed.

Již zmíněný člen republikového vedení ČSOL považuje totiž další učinkování Syrového  v obci legionářské za nepřijatelné právě kvůli jeho nevhodnému chování k druhoválečným veteránům. "Chceme se ho zbavit," říká doslova. A rovněž Jana Černochová podmiňuje další podporu obce odchodem Syrového. "Nevím, proč si toho hrubiána naše obec ve svých řadách stále drží," říká například její členka Dagmar Martinková,  jinak také předsedkyně Sdružení Čechů z Volyně a jejich přátel.

"Jsou to všechno jen samé nehorázné lži a polopravdy," reaguje Jaroslav Syrový s tím, že pro veterány doslova dýchá.

A ptá se: "Co je to za taškařici, v níž ministr obrany mění pod tlakem poslanců rozhodnutí, do něhož jim vůbec nic není? Pan Stehlík si zkrátka ochočil výbor pro obranu i mnohé přední politiky a mě teď označuje za viníka svých problémů. Pravdu by vám o něm mohl říct generál Boček, pokud by ovšem nebyl zdravotně indisponován. Já, který se stará o jeho zdraví, jsem ho měl zmanipulovat?! Stejně tak jsem se staral o Jardu Klemeše. Intrikán Stehlík nemá v armádě co dělat. Je to její velká ostuda," brání se Jaroslav Syrový. A není ani zdaleka sám, kdo si to myslí.

Syrový argumentuje i tím, že má negativní lustrační osvědčení a že za nějaký svazek na své jméno v Archivu bezpečnostních složek nenese odpovědnost. "Neviděl jsem ho a není to můj problém."

Stehlík v roli rytíře bez bázně a hany?
Boj o Stehlíka není vlastně už dávno jen sporem o tohoto plukovníka či o to, zda byl či nebyl nadřízenými léta šikanován, nýbrž kauzou, která líčí zvláštní poměry a vztahy na ministerstvu obrany. A ukazuje i na to, co vše může ovlivňovat rozhodnutí (přesněji změnu názoru) jeho šéfa Lubomíra Metnara.

Plukovníku Stehlíkovi neslouží podle jeho kritiků ke cti, že se před léty v nedobrém rozešel s Vojenským historickým ústavem (byl dokonce zástupcem jeho ředitele Aleše Knížka, který ovšem odmítá již zpolitizovanou kauzu jakkoliv komentovat). Stehlík byl odvolán i z postu náměstka ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR), aby byl letos opakovaně zvolen do čela jeho rady. Jako její člen získal už před tím 57 hlasů od 74 senátorů. Senát tedy stojí jednoznačně za Stehlíkem.

A historik Petr Blažek z USTRu o plukovníkovi říká: "Měj jsem z něj vždy dobrý dojem. Krátká doba jeho náměstkování v našem ústavu patří k tomu nejlepšímu období, které jsem v této instituci zažil. Jako člen vládní Etické komise pro ocenění účastníků odboje a odporu proti komunismu kromě toho vím, jak obrovskou má Stehlík zásluhu na tom, aby lidé, kteří se aktivně postavili komunismu, získali statut odbojáře. Před jeho příchodem do čela odboru pro válečné veterány to nestálo za nic, takže ti léta opomíjení hrdinové umírali aniž by se dočkali pro ně tak důležité morální satisfakce. No a dnes už máme v tomhle směru téměř hotovo."

Na Stehlíkovy manažerské schopnosti, vést a motivovat lidi se přesto opakovaně snaží kritika. Nejspíše proto, že se nikdy nevzdal kariéry historika a spisovatele. Zákonitě tedy podle jeho oponentů musel zanedbávat vedení svého odboru pro válečné veterány.

"Skvělý a charismatický historik, jehož vystoupení zaujme a získá snad každého… ale dost mizerný šéf. Vždy upřednostňoval svou obdivuhodnou publikační práci před vedením odboru. Ne že by na to neměl, ale pověst historika a spisovatele pro něj byla vždy důležitější," říká jeden z jeho ministerských kritiků, jenž nechce být jmenován, protože atmosféra kolem Stehlíka přerostla už dávno v citlivé politikum, do něhož jsou zataženi i ti nejvyšší. "Stehlíkův osud budou muset rozhodnout oni a já do toho nehodlám být zapleten," omlouvá se úředník.

Ke Stehlíkovým kritikům patří i jiný vlivný armádní činitel: "Nelze být skvělým historikem, který píše jednu knihu za druhou, a zároveň respektovaným ředitelem odboru, pod nímž pracuje padesát lidí. Dává jim přece práci, jejich kariéry a spokojenost závisí na něm, takže musí dát těm lidem přednost před svými soukromými zájmy či ambicemi. V tomto případě řízení odboru a práci pro tým. Ale to on nikdy neudělal."

Stehlík kritiku odmítá: "Všechny své knihy píšu po večerech. Nikdy nevznikaly na úkor vedení odboru pro veterány. Doplatil jsem na to zdravím, ale i v soukromém životě."

I jiný vysoce postavený generál váhá s vyjádřením o poměrech na ministerstvu obrany. Nakonec to ale shrnuje v několika větách: "Jde o výsledek gumového či lampasáckého myšlení na ministerstvu. Pokud plukovník Stehlík reprezentuje armádu jako málokdo, tak proč ho chtěli z té uniformy svlékat? Žárlí na něj snad? Je dobře že to ministr změnil. Stehlíka znám jako srdcaře. Pravda je ale i to, že někteří mí dobří přátelé v armádě ho nemohou ani vystát," říká s úsměvem generál. Je to snad i kvůli baterii metálů, které si plukovník připnul na uniformu, jak poznamenávají vojenští historici.

Obavy z nařčení protekčního spratka
Jako vítěz se ale po změně názoru ministra obrany Metnara nicméně Stehlík ani trochu necítí: "Je to teď pro mě těžké. Zastal se mě prezident, premiér i mnozí vlivní politici… a to jen proto, že jsem možná poněkud známější než jiní vojáci. Jenomže přede mnou bylo nedůstojně propuštěno mnoho kvalifikovaných lidí, kteří mohli být této zemi při zajištění její obrany velmi prospěšní. Tak třeba mnozí chlapi jen pár týdnů před tím, než by po patnácti letech služby dosáhli na finanční výsluhu. Po návratu z Bruselu byl tak z armády dost necitlivě vyprovozen velmi schopný generál Miroslav Žižka, ačkoliv byl na vrcholu kariéry a měl ze štábů NATO cenné zkušenosti. Takže možná si teď proto mnozí vojáci o Stehlíkovi řeknou: Měl protekci, takže to, na rozdíl od jiných neznámých, přežil."

Tak nějak to asi je. Eduard Stehlík není už dávno obyčejným plukovníkem. Svým způsobem jde o velmi schopnou mediální hvězdu, která se poznala s vlivnými senátory a poslanci, z nichž teď mnozí za Stehlíka zabojovali. Až časem se tedy ukáže, nakolik celá tato kauza prospěje či uškodí Stehlíkovi a samozřejmě i pověsti ministerstva obrany. V armádě sice plukovník zůstává, i v křesle ředitele odboru pro veterány bude dál sedět voják, nemusí to už ale být Eduard Stehlík, na něhož je teď mnohými pohlíženo jako na vlivného intrikána.

Zatím je jisté jen to, že plukovník svými komentáři o poměrech na ministerstvu obrany notně rozvířil emoce svých šéfů, ale také (alespoň pokud jde o Jaroslava Syrového a jeho vliv) v Čs. obci legionářské.

Jan Gazdík
reportér Aktuálně.cz