Krajní levice i část “konzervativní” pravice si našly společného favorita v (post)komunistické ČLR.

Kolegové mě upozornili na sérii komentářů, kterou projektu Sinopsis v posledních týdnech věnovaly Haló noviny. Ne každý bude tuto tiskovinu znát; list hrdě kráčí ve šlépějích někdejšího Rudého práva z jeho vrcholné éry nechvalně proslulého Jaroslava Kojzara, který skutečně také v Haló novinách dodnes působí, dokonce po boku svého syna. To je v těchto novinách zřejmě zavedená tradice; komentáře zde píše i dcera dlouholetého normalizačního šéfredaktora Rudého práva a posléze redaktora Haló novin Hořeního. Ta je ostatně také autorkou některých ze zmiňovaných komentářů o našem projektu.

Tato jména a souvislosti budou už asi něco říkat pouze pamětníkům. Abychom přiblížili Haló noviny mladším ročníkům, připomeňme, že tento list jednou vejde do dějin hlavně tím, že dal světu současného mluvčího prezidenta republiky Jiřího Ovčáčka, který zde začínal svou dráhu jako redaktor. Ano, ten Ovčáček, který příležitostně tepe nejrůznější postavy českého veřejného života pro údajné “bolševické” manýry či postoje.

K obsahu komentářů samotných je celkem zbytečné se vyjadřovat, snad jen že jejich logika pokulhává dokonce i za jejich stylistikou, a to je co říct. Mohli bychom doporučit výměnu korektora, pokud nějakého mají, a přehodnocení zjevně zakořeněné dynastické praxe dědičných redaktorů, ale kdy kde naslouchali komunisté dobře míněným radám?

Z celé té letmé exkurze do mediálního skanzenu, kde dnes znamená předevčírem, jsem si nakonec odnesl pouze jedno překvapivé pozorování. Vedle nesmlouvavé kritiky projektu Sinopsis, jak se na tento list patří, soudruzi komentátoři jedním dechem srdnatě hájí společnost Home Credit v nedávné kauze “racionalizace” české diskuze o Číně.

Strana, firma, stát
I při zmiňovaných průběžných lapsech ve formální logice komentátorů Haló novin přeci jen zarazí jejich argumenty na obranu společnosti, jež by v očích kovaných marx-leninistů měla představovat jako exponent finančního kapitálu, a dokonce jeho vývozu do dalších zemí, symbol “zahnívání” vykořisťovatelského systému.

Jinak všestranně (a dědičně) uvědomělí autoři však v tomto případě nahlížejí roli finančního kapitálu odlišným prismatem. Inu, jen idiot nemění své názory. Home Credit se pro ně náhle stal nebohou obětí “pravicových novinářů”.

Tento úhel pohledu nápadně kontrastuje s názorem na opačném konci politického spektra. Zastánci “tradičních hodnot” vidí za kritikou Home Creditu “nepřátele kapitalismu” a podobné levicové, ne-li přímo anarchistické živly. Konec konců, Petr Kellner se přece nedávno sám výslovně přihlásil ke “konzervativním hodnotám”, a tak je jen přirozené, že se na něj vrhla levičácká smečka.

Těžce zkoušený Home Credit tak musí současně čelit útokům “pravicových novinářů” i levičáckých “nepřátel kapitalismu”. To je vskutku prekérní situace, která se blíží totálnímu obklíčení, a navíc se poměrně obtížně vysvětluje bez krkolomných argumentačních přemetů. Pro ty naštěstí nejdou Haló noviny ani projekty agentury C&B nikdy daleko.

Pro čtenáře ostatních médií nabízím následující hypotézu: Čínská lidová republika je prostě mocná čarodějka, která dokáže svést dohromady nepravděpodobné souputníky nalevo (hodně nalevo) i napravo (taky hodně). Krajní levice si v ní najde potvrzení svých komunistických ideálů a “konzervativní” pravice zase hezký příklad společnosti, řízené pěkně hierarchicky odshora dolů, jako správná firma, kde podřízení makají a nekecají. To navíc pomáhá za vhodné politické konstelace maximalizovat zisk nahoře a minimalizovat individuální nárokovost dole, což pak výrazně usnadňuje noblesní pěstování tradičních hodnot někde na tropickém ostrově.

Především je však současná ČLR záchytným bodem pro všechny, kdo se poohlížejí po nějaké alternativě k liberální demokracii, kde každý jen kafrá, místo aby se fofrem klidil z cesty vedoucí straně nebo vedoucí firmě. Kdo by měl pocit, že si snad může mezi těmi dvěma vybrat, zjistí nakonec, že jsou jen opačnými stranami stejné mince. Orel nebo panna, firma nebo Strana, “vedoucí síla” je pořád oligarchie.

Martin Hála