Pandemie koronaviru změnila mnohé. Když před časem přišla média s informací, že se v nejzasaženějších oblastech Itálie trojnásobně zvýšila úmrtnost proti běžnému období, nebylo moc čemu se divit. Životní rituály naruby, stres a přetížené zdravotnictví se mohly podepsat na zdravotním stavu i těch jedinců, kteří neonemocněli koronavirem. Podobné statistiky přišly o něco později i z Británie. Ve Švédsku má zase pandemie přímo na svědomí už přes 3 500 životů ve věkové skupině nad 80 let, a to v populaci, která je velikostí srovnatelná s českou, byť proslulá dlouhověkostí.

Když začal Český statistický úřad v reakci na vývoj úmrtnosti v zahraničí zveřejňovat počty úmrtí na týdenní bázi, přistupovali jsme k datům se záměrem potvrdit či vyvrátit pro Česko existenci trendů pozorovaných jinde. Jistě, přímých obětí koronaviru je u nás naštěstí málo, úmrtnost ale mohla být ovlivněna nepřímými efekty.

Při vyhodnocení jsme se zaměřili na počty úmrtí od 11. do 18. týdne, odpovídající pro letošek období od 9. března do 3. května. Zabývali jsme se separátně věkovými skupinami 40 až 64, 65 až 84 a 85+, pro něž jsme údaje z roku 2020 srovnali s průměrem období 2011-2019 ve stejných týdnech. Počty úmrtí v roce 2020 jsou oproti průměru 2011-2019 na první pohled vyšší pro věkové skupiny 65-84 a 85+. Takové srovnání ale nebere v potaz demografické trendy, tedy vývoj počtu žijících jedinců v té které věkové skupině. Počet úmrtí v období 2011-2019 skutečně trendově klesal pro věkovou skupinu 40-64 a naopak rostl pro zbývající dvě skupiny, z toho u té starší výrazněji. Pro relevantní srovnání s rokem 2020 je tedy třeba se buďto zaměřit místo na prostý počet úmrtí na úmrtnost (tj. počet úmrtí relativně k počtu žijících jedinců), nebo zbavit časové řady počtu úmrtí jejich trendu. Obě metody by měly dávat obdobné výsledky. Zvolili jsme druhou z nich.

Výsledky jsou v jistém směru překvapující. Týdenní, trendově očištěné počty úmrtí v roce 2020 proti průměru 2011-2019 byly marginálně vyšší ve věkových skupinách 40-64 (432 proti 424) a 65-84 (1095 proti 1088), ale zřetelně nižší ve věkové skupině 85+ (486 proti 534). Provedené statistické testy toto tvrzení podporují. Zatímco odchylky ve věkových skupinách 40-64 a 65-84 nejsou ničím víc než náhodou, snížení počtu úmrtí pro skupinu nad 85 let během nouzového stavu náhodné není, a to s pravděpodobností vyšší než 98 %.

Bylo by troufalé od makroekonoma se pokoušet o vyčerpávající vysvětlení uvedeného jevu, který může souviset s řadou vědních disciplín. Skončím tedy jedním empirickým pozorováním a vyslovením jedné neověřené hypotézy. Za prvé, životní podmínky nejstarších lidí byly nouzovým stavem dotčeny méně než lidí z ostatních věkových skupin. Za druhé, omezení proti šíření koronaviru mohla zabránit šíření jiných nemocí, které během srovnávaného období roku obvykle vedou ke zvýšení četnosti úmrtí mezi nejstaršími ročníky.

Pavel Sobíšek
Autor je hlavní ekonom UniCredit Bank.