Koronerv představil návrh investic, které „mají postavit Česko zpátky na nohy“; jde v něm o „budování moderní ekonomiky“ a je potřeba „investovat chytře“. Ale: mohou být chytré investice a moderní ekonomika postavené na hloupých a zastaralých nápadech?

Nic jiného totiž není jedna z položek v části veřejných investic: „Pečovatelské domy – schází 36 000 lůžek“.

Tak za prvé, 36 000 lůžek opravdu nikde neschází. Jakkoli se toto hausnumero v médiích často objevuje, nejde o nic jiného než číslo vycucané z nesmyslné evidence a nekriticky propagované zástupci betonářsko-pečovatelské lobby. „Skutečných žadatelů může být víc než o polovinu méně,“ a to je odhad Českého rozhlasu postavený pouze na odečtení mnohačetných žádostí. Pak jsou tu ještě žádosti, které si lidé „dávají do foroty“, protože člověk nikdy neví, kdy to bude potřeba.

Za druhé: Navrhovat k řešení nedostatku péče a stárnoucí populace pečovatelské domy* je jako tvrdit, že chytrou investicí by bylo postavit v každém městě překladiště Amazonu. Spousta betonu a pár mizerně placených pracovních míst – ale problém to neřeší, lidem nepomáhá a ekonomiku „nezchytřuje“.

O nevhodnosti, rizikovosti a nehospodárnosti „pečovatelských domů“ se ví dávno. Aktuální koronakrize tyto problémy ještě zvýraznila, což si uvědomují např. i evropské odbory. Píše se o tom leckde: zde Bloomberg nebo nedávno obsáhle Economist. (Schválně vybírám média, která snad nelze šmahem odbýt jako měkkosrdcatá.)

To vše činí tento nápad Koronervu zcela bizarním.

Místo „pečovatelských domů“ je nutné rozvíjet to, co je skutečně chytré, co má budoucnost a co lidé chtějí – domácí péči.

Investovat do veřejného prostoru a bytů, kde bude snadné se pohybovat i pro lidi s chodítky, vozíky apod. Aby překážkou jejich samostatnosti (a důvodem umístění v zařízení) nebylo, že si nedojdou na nákup nebo že se nedostanou z bytu ven, aby si s někým mohli popovídat.

Investovat do kvalifikovaných zaměstnanců, a to jak formou jejich odborného rozvoje, tak i řádnými platy.

Investovat také do rozumně nastavených a využívaných chytrých technologií, které mohou s leckterou situací a potřebou pomoci.

118 miliard korun, které Koronerv navrhuje utratit za 36000 lůžek, by mohlo výrazně pomoci statisícům (nejen) starých lidí a jejich rodin. Ale to by se uvažování o sociální péči nesmělo řídit koncepty, které byly zastaralé už v minulém století a které se v jiných oborech snaží (nejen) Koronerv vymýtit.

Od významných českých ekonomek a ekonomů bych očekával větší odpovědnost a chytřejší přístup při navrhování moderní budoucnosti.

Milan Šveřepa
Autor je ředitel Inclusion Europe.


*Nutná poznámka: „Pečovatelské domy“ český systém oficiálně nezná. Mohlo by se jednat o domovy pro seniory (lůžka, společné kuchyně, společná péče, leckdy náročná i zdravotní – sociální služba dle příslušného zákona) příp. o domy s pečovatelskou službou (byty, sdílené základní služby typu úklid, donáška oběda – obecní vybavenost). S ohledem na oněch 36000 a ze zkušenosti usuzuji, že Koronerv myslí právě „domovy pro seniory“.