Být policejním plukovníkem a šéfem kriminálky je zajisté cenná životní zkušenost. Jen je to zkušenost velmi úzce specializovaná. Do politiky se dle mého názoru moc nehodí. Politik musí mít širší záběr a schopnost zasáhnout mysl voličů, ideálně celou společnost nebo aspoň její významnou část.

Není pochyb, že takový šéf kriminálky za svoji profesní kariéru pronikne do myšlení zločinců různého charakteru a že ví velmi dobře, co od takových osob může čekat v dobrém i zlém. To je zajisté velmi cenná zkušenost u Policie ČR nebo Vězeňské služby, v politice je její využití však silně omezené.

Statistiky uvádějí, že asi 20 000 osob trvale tráví část svého života ve výkonu trestu, tedy ve věznici. To je část společnosti, u které by zajisté dokázal pan plukovník Šlachta uspět. Například by jim mohl slíbit generální amnestii. Nejsem si však jist, zda by takovýto morální hazard ocenili jeho voliči znovu po 4 letech v dalších volbách, pokud by zažili zesílenou vlnu kriminality.

Můžeme vůbec předpokládat, že zná pan policejní plukovník mentalitu nás zbylých cca 10,68 miliónů obyvatel? Tedy těch, kteří chodí každý den do zaměstnání, podnikáme, užíváme si zasloužené penze, chodíme do škol, studujeme?

A ví vůbec, co běžní občané k životu potřebují? Bezpečnost a zákon samozřejmě, tj. jakýsi minimální standard, ale to nestačí, země by se měla také vyvíjet v mnoha dalších směrech k lepšímu (v lidských právech, ekonomice, technologiích, ve snižování závislosti na fosilních zdrojích, kultuře, sociálních a mezilidských vztazích a obecně směřovat k vyšší autonomii, svobodě a převzetí odpovědnosti jednotlivců za vlastní osud). V ničem z toho nám nemůže Policie ani Vězeňská služba účinně pomoci.

Anebo pokud získá nějakou politickou moc po letošních volbách, bude na nás pohlížet stejně jako na těch 20 000? Budeme potenciálně podezřelí občané, které je lépe neustále hlídat, odposlouchávat a sbírat na ně neustále nějaké informace a ty ukládat, pro případ, že by…?

Nevolí si náhodou potenciální voliči pana policejního plukovníka pod krycím názvem spravedlnosti a zákona spíše to, co jsme zvyklí označovat jako policejní stát a co starší ročníky pamatují z 50. a 70. let? Tedy dobu, kdy jsme se západní Evropě ekonomicky vzdalovali a uvnitř země převládl trend udávání, bonzování, šmírování a donášení, jako nejlepšího způsobu, jak se v daném režimu dostat k výhodám?

Podstatou každé prosperující země je důvěra mezi lidmi. Protože kde nelze důvěřovat, nelze riskovat a bez risku nelze podnikat. Pokud si důvěru dáme vzít a zvolíme si raději morální úpadek a zemi plnou agentů a šmírování, prohrajeme budoucnost sobě i svým potomkům na dlouhé roky. A to nejen proto, že se takový šmírovací mechanismus každému státu velmi prodraží na nákladech. Mnohem větší neštěstí je to díky dopadu na morálku, naději a ochotu lidí k jakékoli aktivní činnosti, která by tuto společnost rozvíjela a směřovala vůči budoucnosti.

Ing. Pavel Večeřa