Populismus je cosi jako rakovina demokracie. Bujení některých aspektů demokracie, které hubí celý demokratický systém.

K populismu také patří jeho vlastní rétorika, způsob komunikace. Rétorika populismu je rétorikou aktivismu, který burcuje pravý lid proti společnému nepříteli (např. liberálním elitám, EU, starým strukturám či politikům). Proto je pro populismus tolik vítaný pocit ohrožení, kdy je síla výzev k odporu proti nepříteli nejúčinnější. Pokud stav ohrožení neexistuje, populisté popírají skutečnost a navozují alespoň zdání stavu ohrožení, v čemž jim napomáhá šíření konspiračních teorií. Populistická rétorika je zaměřená na pocity a emoce spíše než na názory. Populisté politického a názorového protivníka moralizují: politické soupeření je pro ně morální souboj a protivník, oponent není chápán věcně, ale je morálně odsuzován (zrádce, zaprodanec, ovce apod.).

Šíření koronaviru od brzkého jara 2020 je takovým stavem ohrožením, což bylo a je patrné zejména z počtu nemocným a zemřelých. Vlády populistických stran a hnutí v řešení pandemie selhaly, což jsme sami zažili na příkladu Babišova ANO (viz můj komentář na Aktuálně.cz, 25.3.2020). Populisté neumí stav ohrožení řešit, umí vyvolávat jeho zdání, které potřebují pro svůj úspěch.

Pandemie však zrodila zajímavý populistický a konspirační proud ve veřejném prostoru: popírače přesvědčené o tom, že pandemie je výmysl (konspirace elit) za účelem nastolení tyranie a potlačení demokratických svobod. Tomuto názorovému proudu nechybělo nic z populistické rétoriky: stav ohrožení založený na představě celosvětové konspirace, emoce, popření skutečnosti, rozdělování společnosti na pravé, statečné občany a lékaře bojující za zrušení roušek na straně jedné a zbaběle poslouchající ovce či zaprodance, kteří bezdůvodně omezují své svobody.

Jedním z aktivistických hnutí tohoto směru je Zdravé fórum. V následujícím textu se chci věnovat populistické rétorice během pandemie koronaviru na příkladu blogů MUDr. Jana Hnízdila, který patří k mediálně nejznámějším a nejaktivnějším spolupracovníkům Zdravého fóra. Tón jeho textů prochází proměnou. Na jaře 2020 píše místy věcně, snaží se o humor. V létě se jeho příspěvky nesou v duchu toho, že není třeba nic dělat, žádná opatření se nemají přijímat, a strašení dalšími vlnami, že je lží psychopatů. Na začátku podzimu 2020, kdy už je jasné, jak pochybné předpovědi napsal během jara a léta, se z pokusů o vtip a nadhled stane žlučovitá hysterie. Autor se uzavře do svého světa, ze kterého buď káže nesmysly („Pandémie by nebyla, nebýt médií“ nebo „V brzké době u nás zřejmě dojde k dosažení vrcholu epidemie a počty začnou klesat. Veškerá omezení a represe to jen o pár měsíců odsunuly.“), uráží názorové protivníky (zde, zde nebo zde) nebo zveřejňuje pochvalné vzkazy od svých příznivců. Od začátku roku 2021 pak převažuje přetiskování vyjádření členů Zdravého fóra, dopisy fanoušků a ukázky z nové knihy.

Skuteční odborníci a tupé ovce
Aktivistický tón je v příspěvcích patrný od začátku až téměř do současnosti. V prosinci Hnízdil na facebooku píše, že „skončil čas poslušnosti a petic. Nastal čas neposlušnosti a vzdoru. Spojme se!“ Jako by tato výzva byla v předvánočních dnech vyslyšena a o důsledcích na začátku roku 2021 víme. I později je Hnízdil přesvědčen o tom, že „Stát skončil. Je potřeba to vzít na vědomí a začít jednat.“ Jak jednat? Odmítnout roušky, odmítnout omezení, odmítnout očkování. Nikoli pomáhat, ale nebrat ohled na ostatní a soustředit se na vlastní „kvalitu života“. V Hnízdilových textech plných výzev k neposlušnosti a odmítání všeho, co by mohlo zmírnit následky pandemie, nalézám následující pozitivní doporučení: „Ke koronaviru je nejrozumnější přistupovat jako k běžné viróze. Zůstat pár týdnů doma, v klidu, v teple, hlídat si příjem tekutin, tlumit příznaky. Hlavně ale nesledovat zprávy o tom, kolik lidí se nakazilo a kolik zemřelo.“ Nikdo nepopírá, že vláda jednala a jedná chaoticky, ale pokaždé, když jedná v souladu s tím, co doporučuje Hnízdil, skončí to průšvihem: větším počtem nemocných a mrtvých.

Stejně jako u ostatních populistů i v Hnízdilových textech je klíčové dělení na pravé občany, skutečné doktory a zbabělé ovce, případně zaprodané elity. Názory „skutečných odborníků a lékařů“ nám vláda tají (tj. neprosazuje názory Zdravého fóra a Hnízdilových přátel, např. že vir koronaviru je srovnatelný s virem chřipky nebo spalniček).

Stav ohrožení a konspirační teorie
Ačkoli Hnízdil v jednom příspěvku tvrdí, že covid podle něj není konspirace2, postupně se k politice konspiračních teorií přeci jen dostane: „Není vůbec dokázáno, že by koronavirus způsoboval větší škody, než chřipka… Z počátku jsem si myslel, že chaos je důsledkem neznalosti, momentu překvapení. Po deseti měsících jsem přesvědčený, že je záměrný. Jde o to lidi zmást, vyděsit, aby nevěděli, kde jim hlava stojí, co platí, co neplatí, co se smí, co se nesmí. Pak je snadné s nimi manipulovat, zotročit je.“ Za covidem je snaha manipulovat s lidmi a demokracii ohrožují paramilitantní jednotky: „Formují se jednotky rouškobrany Idioti bez roušek - Hunters. Tak vypadá nevynucená poslušnost, tak se kráčí k tyranii.“ „Poslední ohniska odporu jsou nemilosrdně likvidována,“ píše Hnízdil v dalším ze svých hysterických příspěvků. Jím popisovaná realita je situací občanské války, která však má utajené ekonomické pozadí: „Špitály se skutečně plní, za pozitivně testovaného pacienta navíc dostávají od zdravotních pojišťoven násobek platby oproti pacientům negativním. To už je motivace.“

Hnízdil argumentuje, že stres založený na predikcích možného vývoje je horším zabijákem než covid sám. (zde, zde nebo zde) Na místo predikcí založených na základě matematických modelů však sám nabízí hysterické vize totalitní apokalypsy a konspirace. Ty mají stresovat méně?

Strašení dalšími pandemickými vlnami byl podle Hnízdila také výmysl: „Když se lidé začali vzpamatovávat, následovala další dávka oleje pod kotel strachu: Přijde druhá vlna, třetí vlna, bude hůř… Realita u nás?… Koronavirem onemocní řádově desítky, maximálně to byly stovky lidí týdně.“ Počty nemocných dosahovaly desetitisíc denně, desítky až stovky lidí denně umíraly. V textech Jana Hnízdila samozřejmě nenacházíme jakoukoli sebereflexi a korekci vlastních nesmyslů a chybných odhadů. Není to potřeba, protože populistické využívání konspirace nezná minulost, ale jen apel na emoce lidí v současné situaci, teď a tady. Apel na emoce, které je potřeba živit pokaždé radikálnějšími texty.

Mám se rád, ostatní (a hlavně staří) jsou mi ukradení
Jak jsem psal výše, politici pracují s názory a postoji lidí. Populisté pracují mnohem více s emocemi. Podobnou práci s emocemi najdeme i v textech Jana Hnízdila. Tyto emoce jsou navíc zajímavě zacíleny, pozitivní emoce se týkají především Hnízdila samého a jeho textů.(zde, zde, https://blog.aktualne.cz/blogy/jan-hnizdil.php?itemid=36037, zde nebo zde) Naopak zcela chybí pochopení či soucit s nemocnými, to jsou jen čísla a statistiky. Absence soucitu a zvrácená racionalita se ukazuje například v úvahách o starších umírajících: „Průměrný věk lidí zemřelých ‚s‘ Covid je 80 let. Muži se u nás dožívají v průměru 76-ti, ženy 82-ti let. Pacienti zemřelí ‚s‘ Covid žijí paradoxně déle, než je průměr.“ Umírající starší lidé nás nezajímají, žili už dost dlouho. Stejně by dřív nebo později umřeli, nám to za ten stres s rouškami nestojí.

Argumentace Jana Hnízdila pro zrušení protiepidemických opatření je stejně tak dobrá jako argumentace pro zrušení omezení rychlosti v obcích. Každý, kdo někdy o víkendu vezl rodinu na oběd k příbuzným, ví, jak je omezení rychlosti v obci stresující. Proč řidiče zbytečně stresovat takovým omezením jejich svobody jako je snížená rychlost v obci? Ano, po zrušení omezení rychlosti může v obcích umřít pár lidí, ale co to je k počtu řidičů, kterým se tak uleví od stresu! Ostatně, každý jednou umře a mezi zrušením omezení rychlosti a úmrtí na silnici není žádná kauzalita, maximálně jen korelace. Chodci se navíc naučí dávat si pozor. V souladu s Hnízdilovou logikou lze tvrdit, že zrušení omezení rychlosti v obci přináší samá pozitiva stejně tak jako zrušení protiepidemických opatření v době epidemie.

Názorový odpůrce je zamindrákovaný chudák, diskuse je k ničemu
Populisté a konspirátoři každého politického a názorového protivníka moralizují. Politické soupeření je pro ně morální souboj a protivník, oponent není chápán věcně, ale je morálně odsuzován (zrádce, zaprodanec, ovce apod.). Na jedné straně skuteční lékaři a odvážní, praví občané, na druhé straně zaprodanci, psychopati a ovce. (zde nebo zde) Hnízdilovou odpovědí na věcné kritiky jsou osobní útoky. Jakákoli polemika s odlišnými názory v jeho textech chybí. Jeho blogy jsou spíše kázáním gurua, který se nemusí zpovídat ani rozumu ani druhým lidem. Kritického komentátora napadne jako morálně pochybného jedince a Jaroslava Flégra představí jako pošahaného chudinku. (zde nebo zde) Je nehorázné, že tuto dehonestaci názorového oponenta Hnízdil představuje jako jeho obranu.

Patrná je také snaha vyhnout se jakékoli debatě či přímé konfrontaci. Například v říjnu na svém Facebooku uveřejňuje, že „Pokud je nějaký komentář negativistický, vulgární nebo agresivní, je zablokován. Veškeré další komentáře jsou automaticky mazány, aniž by byl posuzován jejich obsah. Na této stránce jsou vítány komentáře výlučně pozitivní. Děkuji za pochopení. V úctě. Jan Hnízdil“. Úsměvná je Hnízdilova poznámka „vyloučil jsem se pro podjatost“, jíž vysvětluje svou neúčast na setkání s názorovými oponenty. Pro podjatost se vylučuje soudce, nikoli strana sporu: Hnízdil se tak cítí buď rovnou soudcem své vlastní při, anebo jej diskuse nezajímá. Zároveň ale konspirátoři své protivníky potřebují a jejich výsledky se (možná nevědomky) shodují: stejně jako chaotické kroky vlády Andreje Babiše, tak také rady Jana Hnízdila a Zdravého fóra mají za důsledek nemocné a mrtvé.

Závěrem: je pro to vysvětlení?
Jan Hnízdil zasvětil podstatnou část svého veřejného života boji s psychopaty, jako je podle něj například Václav Klaus. Jasně se vymezoval proti voličům Okamury či Klause ml. Lze si klást otázku, co to znamená, pokud se nakonec setká na jedné straně ideové barikády právě s Václavem Klausem či poslancem Lubomírem Volným (původně SPD). Hrdinou je pro Jana Hnízdila brazilský prezident, populista Bolsonaro, který „na začátku pandemie odmítl nosit roušku, zavřít ekonomiku, mluvil o chřipečce. Média z něj udělala vyvrhele, zrůdu, psali o něm, že chce Brazílii zničit, svět obletěla videa hromadných hrobů v Manausu. Bolsonaro se nenechal strhnout. Ještě v květnu umíralo v Manausu s covidem denně sto lidí, koncem srpna už to byli jedinci nebo nikdo. Bolsonarovi dneska tleskají i největší kritici. Uznávají, že způsob, jakým zemi provedl pandémií nebyl vůbec špatný.“ Nevím, jaká byla situace v Manausu, ale v den publikace tohoto tvrzení v lidnaté Brazílii umřelo s covidem přes 800 lidí, na jaře 2021 to bylo několik tisíc mrtvých denně. Brazílie je nyní desátá v počtu covid-mrtvých na milión obyvatel, z větších evropských zemí je na tom hůře jen Maďarsko, Bosna a Hercegovina, Česká republika, Makedonie a Bulharsko (https://www.worldometers.info/coronavirus/).

Ať už je vysvětlení pro Hnízdilovo spříznění s Klausem, Volným či Bolsonarem jakékoli, je podle mne důležité připomínat, že slova a názory mají svoji váhu. Slova neslouží jen k oslavě sebe sama nebo k probouzení vypjatých emocí. Veřejná debata o chybách vlády, společnosti a pandemii musí pokračovat věcně, otázkou je, zda se něco takového podaří.

Jakub Jirsa
Autor přednáší na FF UK.