V roce 2015 jsem jako čerstvě vystudovaná lékařka v malebném regionu Taíz měla plno plánů a snů. Představovala jsem si, jak se začnu učit angličtinu a půjdu na doktorské studium do ciziny. Život měl pro mě ale jiné plány.

Jedno březnové odpoledne toho roku se vše v Taízu náhle změnilo. Do města přišli ozbrojenci a ulice se do večera proměnily v bojiště.

Tu noc jsem probrečela. Zatímco venkovní výbuchy rozbíjely okna i dveře mého domu, křičela jsem strachy. Tehdy jsem byla v osmém měsíci těhotenství se svým prvním dítětem. Schovávali jsme se doma celé dny. Dítě jsem přenášela do desátého měsíce. Lékaři pro to nemohli najít žádnou fyziologickou příčinu — stál za tím strach, trauma a stres, kterým jsem procházela.

Nakonec mi po 44 týdnech těhotenství udělali císařský řez — v době, kdy byl ve městě kvůli válce nedostatek kyslíku a zdravotnických pomůcek. Lékaři odešli a mnoho nemocnic už bylo zcela zavřených.

Pamatuji si, jak jsem ležela v nemocnici po porodu, zatímco oknem mého pokoje prolétly střely. Má matka se s mým dítětem schovala na toaletách, já jsem se ale kvůli pooperačním bolestem nemohla hnout ani o centimetr. Když jsem otevřela oči, na stěně pokoje jsem viděla stopy po kulkách. Začala jsem zkoumat, jestli některá z nich nezasáhla i mě. Naštěstí ne.

Ani další událost neumím z mysli vytěsnit. Pohonné hmoty byly během konfliktu nedostatkovým zbožím. Někdo tajně zaparkoval nákladní auto plné paliva v naší čtvrti. To se ale během bojů vznítilo. Zhruba tři stovky lidí utrpěly popáleniny. Spousta z nich zemřela. Slyšela jsem, jak křičeli o pomoc. Bylo to jako ocitnout se v noci sama v domě, kde straší, a poslouchat příšerný řev.

Intenzivní boje v Taízu pokračovaly a čas se na několik měsíců zastavil. V květnu 2016 jsem se přestěhovala do čtvrti Al-Houban, která byla relativně bezpečnější. Začala jsem pracovat s Lékaři bez hranic a ve svém životě se chtěla pohnout dopředu. Můj syn zůstal s mou matkou v centru Taízu, kde jsem ho mohla navštívit zhruba jednou za tři měsíce. Cesta z centra do čtvrti Al-Houban byla totiž velmi nebezpečná. Doteď si vzpomínám, jak mizerně jsem se cítila, když jsem se musela se synem loučit. I přes to všechno pro mě bylo důležité pokračovat v praxi a vydělávat peníze, abych pak mohla vycestovat a věnovat se doktorátu.

Frontová linie rozdělila Taíz napůl. Čtvrť Al-Houban kontrolují síly Ansar Alláh, zatímco centrum města je pod kontrolou mezinárodně uznávané jemenské vlády. Lidé, kteří teď žijí na opačných koncích frontové linie, kdysi tvořili jednu komunitu. Na druhé straně mají příbuzné a rodinu. Miny a ostřelovači jim ale znemožnili se mezi nimi volně pohybovat.

Před válkou cesta z centra do čtvrti Al-Houban trvala asi 10 minut, dnes trvá šest hodin kodrcavé jízdy autem po nebezpečných horských cestách. Z našich střech vidíme domy našich přátel, ale přes pásmo min a ostřelovačů se k nim nemáme jak dostat.

Nyní pracuji pro Lékaře bez hranic v centru Taízu, kde žiji se svými dvěma dětmi. Je mi líto, že je nemohu vzít ven do parku nebo se s nimi jen projít po ulici, protože nejistota z nás učinila zajatce. Bojím se, že kdybych je nechala hrát venku, mohli by je unést nebo by je mohla zasáhnout zbloudilá střela.

Lidé z Taízu platí těžkou cenu za válku, se kterou nemají co do činění. Život nám komplikuje prudká inflace. Potřeby jako elektřina, voda nebo zdravotní péče nejsou pro spoustu lidí dostupné. V minulosti jsem například kupovala mléko v přepočtu za dva dolary, teď stojí čtyřikrát tolik.

Psychické zdraví místních bylo také nalomeno. Je snadné uhodnout proč. Žijí v situaci, kdy se neustále cítí nejistě, nemají žádné příležitosti, jak se zaopatřit a chybí jim naděje na lepší budoucnost.



S prodlužováním konfliktu Taíz celkově přichází o naději. Ta je pro stovky tisíc lidí, kteří zde žijí, mrtvá. Já však zůstávám odhodlaná a optimistická a dál věřím v jednu věc. Nejenže uspěji, ale že mé děti budou mít lepší budoucnost. Stále jdu za svými sny, i když někdy cítím, že dveře na této cestě nejdou otevřít.

Doktorka Shroq Saeed pracuje pro Lékaře bez hranic jako koordinátorka lékařských aktivit v jemenském Taízu.