Ačkoli politici se při vysvětlování zdražování energií rádi schovávají za rostoucí cenu povolenek, ta není jeho hlavní příčinou.

Zrovna minulý čtvrtek se nad tím, jak zdražování řešit, sešli v Bruselu unijní leadeři včetně dosluhujícího českého premiéra Andreje Babiše. Přitom právě on a jeho poslední dvě vlády mají na triku současnou energetickou krizi. A nemůžou za ni emisní povolenky ani boj proti klimatu, ale laxnost v budování lokálních udržitelných zdrojů energie. Stačí totiž srovnat křivku ceny plynu a elektřiny s prudkým vrcholem v říjnu a cenu povolenek, která stoupá od začátku roku pozvolna stálým tempem. Cena emisních povolenek se tak na finální ceně energií na burze podílí maximálně 20 %. Největší vinu nese situace na globálním trhu se zemním plynem. Evropská legislativa nám přitom už léta nabízí možnosti, jak se na růst cen energií z fosilních paliv připravit.





Povolenky na vypouštění skleníkových plynů musí provozovatelé fosilních zdrojů energie odevzdávat od roku 2005, kdy vznikl evropský systém obchodování s emisemi. Princip povolenek byl a je vždy stejný: Víme, že musíme omezovat emise plynů, které působí rozvrat klimatického systému. Proto je stanovena hranice, kolik jich lze ročně vypustit a ta se každoročně snižuje, aktuálně tempem 2,2 % za rok. Na toto množství jsou vydány povolenky, které si kupují znečišťovatelé a za každou vypuštěnou tunu musí jednu povolenku odevzdat.

Povolenky jsou tedy každý rok vzácnější, což by, při konstantních emisích, mělo vést k jejich stoupající ceně. Od roku 1997, kdy jsme převzali zodpovědnost, za klima v rámci Kjótského protokolu víme, že emise musíme snižovat. V evropském systému jsme přitom dostali výjimku a do roku 2020 získávaly české elektrárny část povolenek zdarma s podmínkou, že výnosy z jejich prodeje použijí k vlastní modernizaci. Ve skutečnosti majitelé elektráren, včetně českého státu, zisky z povolenek využili spíš k vylepšení účetní bilance. Evropský účetní dvůr na příkladu Česka ukazuje, že ve státech s povolenkami zdarma došlo k mnohem nižšímu poklesu uhlíkové náročnosti a podílu uhlí na výrobě elektřiny. Česko tedy zaspalo. Na očekávatelný růst cen povolenek jsme se mohli dávno připravit a převést naši energetiku na udržitelnější. Místo toho jsme tuto šanci, kterou většina evropských zemí nedostala, projedli.

A nejen to. Od roku 2013 Česko získalo z výnosů povolenek přes 62 miliard korun. Podle evropské směrnice je polovina těchto výnosů určena na řešení změny klimatu, čtvrtina výnosů je v Česku určena pro Novou zelenou úsporám. Ve skutečnosti ale ze 16,5 miliard, které jsme loni získali z výnosů, dostal program pouhých 2,1 miliard, letos má v rozpočtu jen 1,35 miliardy. V dalších letech, kdy výnosy z povolenek rostou, naplánovala dokonce končící vláda převést do programu jen půl miliardy korun ročně, zbytkem peněz lepí děravou státní kasu. Místo toho dolila do Nové zelené úsporám peníze z Národního plánu obnovy. Energetické renovace a obnovitelné zdroje pro domácnosti, jejichž podpora už byla dávno naplánována, teď vláda prezentuje jako zbrusu nové opatření, řešící nenadálou pandemii.

A ještě v jedné oblasti minulé vlády zklamaly. Od roku 2011 u nás prakticky stagnuje výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů. Přitom ve světě i v Evropě jde o energetický zdroj s nejvyšším podílem investic a nejrychleji rostoucím výkonem. Při nákupu elektřiny na burze v rámci evropského trhu mají obnovitelné zdroje zásadní vliv na cenu. Při jejich zanedbatelných provozních nákladech nastupují při nákupu vždy jako první v rámci logiky známé jako „merit order“. Až poté obchodníci nakupují další, dražší palivové zdroje. Čím vyšší je tedy dostupný výkon obnovitelných zdrojů, tím méně přichází ke slovu dražší elektřina z plynu a uhlí. V Modernizační fondu - který je financován právě z prodeje emisních povolenek - se pro Česko přitom nachází přes 250 miliard korun, které může jednoduše použít na financování lokálních a obnovitelných zdrojů. Většina zatím leží ladem a poslední vláda nedokázala zpřístupnit prostředky všem zájemcům, vynechala zejména obce a komunitní energetiku.

Snižování emisí je pro naše hospodářství určitě výzva. Renomovaní ekonomové a konzultační společnosti dlouho upozorňují, že nejlepší efekt při nejnižších nákladech mají právě úspory energie a obnovitelné zdroje. České vlády a energetické firmy se zuby nehty drží zastaralého modelu energetiky, jehož vysoké ceny teď zaplatíme my všichni.

Ondřej Pašek, Hnutí DUHA