O. Pašek: Drahé energie jsou pokutou za nečinnost dvou posledních vlád
Ačkoli politici se při vysvětlování zdražování energií rádi schovávají za rostoucí cenu povolenek, ta není jeho hlavní příčinou.
Zrovna minulý čtvrtek se nad tím, jak zdražování řešit, sešli v Bruselu unijní leadeři včetně dosluhujícího českého premiéra Andreje Babiše. Přitom právě on a jeho poslední dvě vlády mají na triku současnou energetickou krizi. A nemůžou za ni emisní povolenky ani boj proti klimatu, ale laxnost v budování lokálních udržitelných zdrojů energie. Stačí totiž srovnat křivku ceny plynu a elektřiny s prudkým vrcholem v říjnu a cenu povolenek, která stoupá od začátku roku pozvolna stálým tempem. Cena emisních povolenek se tak na finální ceně energií na burze podílí maximálně 20 %. Největší vinu nese situace na globálním trhu se zemním plynem. Evropská legislativa nám přitom už léta nabízí možnosti, jak se na růst cen energií z fosilních paliv připravit.
Povolenky na vypouštění skleníkových plynů musí provozovatelé fosilních zdrojů energie odevzdávat od roku 2005, kdy vznikl evropský systém obchodování s emisemi. Princip povolenek byl a je vždy stejný: Víme, že musíme omezovat emise plynů, které působí rozvrat klimatického systému. Proto je stanovena hranice, kolik jich lze ročně vypustit a ta se každoročně snižuje, aktuálně tempem 2,2 % za rok. Na toto množství jsou vydány povolenky, které si kupují znečišťovatelé a za každou vypuštěnou tunu musí jednu povolenku odevzdat.
Povolenky jsou tedy každý rok vzácnější, což by, při konstantních emisích, mělo vést k jejich stoupající ceně. Od roku 1997, kdy jsme převzali zodpovědnost, za klima v rámci Kjótského protokolu víme, že emise musíme snižovat. V evropském systému jsme přitom dostali výjimku a do roku 2020 získávaly české elektrárny část povolenek zdarma s podmínkou, že výnosy z jejich prodeje použijí k vlastní modernizaci. Ve skutečnosti majitelé elektráren, včetně českého státu, zisky z povolenek využili spíš k vylepšení účetní bilance. Evropský účetní dvůr na příkladu Česka ukazuje, že ve státech s povolenkami zdarma došlo k mnohem nižšímu poklesu uhlíkové náročnosti a podílu uhlí na výrobě elektřiny. Česko tedy zaspalo. Na očekávatelný růst cen povolenek jsme se mohli dávno připravit a převést naši energetiku na udržitelnější. Místo toho jsme tuto šanci, kterou většina evropských zemí nedostala, projedli.
A nejen to. Od roku 2013 Česko získalo z výnosů povolenek přes 62 miliard korun. Podle evropské směrnice je polovina těchto výnosů určena na řešení změny klimatu, čtvrtina výnosů je v Česku určena pro Novou zelenou úsporám. Ve skutečnosti ale ze 16,5 miliard, které jsme loni získali z výnosů, dostal program pouhých 2,1 miliard, letos má v rozpočtu jen 1,35 miliardy. V dalších letech, kdy výnosy z povolenek rostou, naplánovala dokonce končící vláda převést do programu jen půl miliardy korun ročně, zbytkem peněz lepí děravou státní kasu. Místo toho dolila do Nové zelené úsporám peníze z Národního plánu obnovy. Energetické renovace a obnovitelné zdroje pro domácnosti, jejichž podpora už byla dávno naplánována, teď vláda prezentuje jako zbrusu nové opatření, řešící nenadálou pandemii.
A ještě v jedné oblasti minulé vlády zklamaly. Od roku 2011 u nás prakticky stagnuje výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů. Přitom ve světě i v Evropě jde o energetický zdroj s nejvyšším podílem investic a nejrychleji rostoucím výkonem. Při nákupu elektřiny na burze v rámci evropského trhu mají obnovitelné zdroje zásadní vliv na cenu. Při jejich zanedbatelných provozních nákladech nastupují při nákupu vždy jako první v rámci logiky známé jako „merit order“. Až poté obchodníci nakupují další, dražší palivové zdroje. Čím vyšší je tedy dostupný výkon obnovitelných zdrojů, tím méně přichází ke slovu dražší elektřina z plynu a uhlí. V Modernizační fondu - který je financován právě z prodeje emisních povolenek - se pro Česko přitom nachází přes 250 miliard korun, které může jednoduše použít na financování lokálních a obnovitelných zdrojů. Většina zatím leží ladem a poslední vláda nedokázala zpřístupnit prostředky všem zájemcům, vynechala zejména obce a komunitní energetiku.
Snižování emisí je pro naše hospodářství určitě výzva. Renomovaní ekonomové a konzultační společnosti dlouho upozorňují, že nejlepší efekt při nejnižších nákladech mají právě úspory energie a obnovitelné zdroje. České vlády a energetické firmy se zuby nehty drží zastaralého modelu energetiky, jehož vysoké ceny teď zaplatíme my všichni.
Ondřej Pašek, Hnutí DUHA
Zrovna minulý čtvrtek se nad tím, jak zdražování řešit, sešli v Bruselu unijní leadeři včetně dosluhujícího českého premiéra Andreje Babiše. Přitom právě on a jeho poslední dvě vlády mají na triku současnou energetickou krizi. A nemůžou za ni emisní povolenky ani boj proti klimatu, ale laxnost v budování lokálních udržitelných zdrojů energie. Stačí totiž srovnat křivku ceny plynu a elektřiny s prudkým vrcholem v říjnu a cenu povolenek, která stoupá od začátku roku pozvolna stálým tempem. Cena emisních povolenek se tak na finální ceně energií na burze podílí maximálně 20 %. Největší vinu nese situace na globálním trhu se zemním plynem. Evropská legislativa nám přitom už léta nabízí možnosti, jak se na růst cen energií z fosilních paliv připravit.
Povolenky na vypouštění skleníkových plynů musí provozovatelé fosilních zdrojů energie odevzdávat od roku 2005, kdy vznikl evropský systém obchodování s emisemi. Princip povolenek byl a je vždy stejný: Víme, že musíme omezovat emise plynů, které působí rozvrat klimatického systému. Proto je stanovena hranice, kolik jich lze ročně vypustit a ta se každoročně snižuje, aktuálně tempem 2,2 % za rok. Na toto množství jsou vydány povolenky, které si kupují znečišťovatelé a za každou vypuštěnou tunu musí jednu povolenku odevzdat.
Povolenky jsou tedy každý rok vzácnější, což by, při konstantních emisích, mělo vést k jejich stoupající ceně. Od roku 1997, kdy jsme převzali zodpovědnost, za klima v rámci Kjótského protokolu víme, že emise musíme snižovat. V evropském systému jsme přitom dostali výjimku a do roku 2020 získávaly české elektrárny část povolenek zdarma s podmínkou, že výnosy z jejich prodeje použijí k vlastní modernizaci. Ve skutečnosti majitelé elektráren, včetně českého státu, zisky z povolenek využili spíš k vylepšení účetní bilance. Evropský účetní dvůr na příkladu Česka ukazuje, že ve státech s povolenkami zdarma došlo k mnohem nižšímu poklesu uhlíkové náročnosti a podílu uhlí na výrobě elektřiny. Česko tedy zaspalo. Na očekávatelný růst cen povolenek jsme se mohli dávno připravit a převést naši energetiku na udržitelnější. Místo toho jsme tuto šanci, kterou většina evropských zemí nedostala, projedli.
A nejen to. Od roku 2013 Česko získalo z výnosů povolenek přes 62 miliard korun. Podle evropské směrnice je polovina těchto výnosů určena na řešení změny klimatu, čtvrtina výnosů je v Česku určena pro Novou zelenou úsporám. Ve skutečnosti ale ze 16,5 miliard, které jsme loni získali z výnosů, dostal program pouhých 2,1 miliard, letos má v rozpočtu jen 1,35 miliardy. V dalších letech, kdy výnosy z povolenek rostou, naplánovala dokonce končící vláda převést do programu jen půl miliardy korun ročně, zbytkem peněz lepí děravou státní kasu. Místo toho dolila do Nové zelené úsporám peníze z Národního plánu obnovy. Energetické renovace a obnovitelné zdroje pro domácnosti, jejichž podpora už byla dávno naplánována, teď vláda prezentuje jako zbrusu nové opatření, řešící nenadálou pandemii.
A ještě v jedné oblasti minulé vlády zklamaly. Od roku 2011 u nás prakticky stagnuje výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů. Přitom ve světě i v Evropě jde o energetický zdroj s nejvyšším podílem investic a nejrychleji rostoucím výkonem. Při nákupu elektřiny na burze v rámci evropského trhu mají obnovitelné zdroje zásadní vliv na cenu. Při jejich zanedbatelných provozních nákladech nastupují při nákupu vždy jako první v rámci logiky známé jako „merit order“. Až poté obchodníci nakupují další, dražší palivové zdroje. Čím vyšší je tedy dostupný výkon obnovitelných zdrojů, tím méně přichází ke slovu dražší elektřina z plynu a uhlí. V Modernizační fondu - který je financován právě z prodeje emisních povolenek - se pro Česko přitom nachází přes 250 miliard korun, které může jednoduše použít na financování lokálních a obnovitelných zdrojů. Většina zatím leží ladem a poslední vláda nedokázala zpřístupnit prostředky všem zájemcům, vynechala zejména obce a komunitní energetiku.
Snižování emisí je pro naše hospodářství určitě výzva. Renomovaní ekonomové a konzultační společnosti dlouho upozorňují, že nejlepší efekt při nejnižších nákladech mají právě úspory energie a obnovitelné zdroje. České vlády a energetické firmy se zuby nehty drží zastaralého modelu energetiky, jehož vysoké ceny teď zaplatíme my všichni.
Ondřej Pašek, Hnutí DUHA