Budoucí vláda chce obnovit ministra pro evropské záležitosti. Ta odcházející to shazuje jako zbytečnost. Data ale ukazují, že takový ministr „bez baráku“ může ušetřit dost problémů a hodně užitečného zařídit.

Všechny politické strany před volbami slibují, že v Evropě budeme slyšet a vymůžeme si svoje zájmy. A po volbách fňukají, že se jim různé dohody evropských zemí nelíbí. Navíc za sedm měsíců budeme „řídit“ Evropu. Vládu čeká předsednictví v Radě EU a bude plánovat a řídit schůzky ministrů 27 zemí. To není málo. A odcházející kabinet se na to moc nepřipravoval.

Takže investovat do toho, aby nám vyjednávání v EU lépe šlo, se zdá bez kontroverze. Když ale Petr Fiala zmínil možnost ministra bez portfeje, tedy bez ministerstva, který by to měl na starosti, Andrej Babiš mu to okamžitě omlátil o hlavu.

Komu se chce na jednání?

Jak ukázala analýza dat projektu České zájmy v EU a Asociace pro mezinárodní otázky, ani samotným českým ministrům se na celoevropská jednání nechtělo. Svými náměstky či vyslanci se nechali zastupovat častěji než ostatní země, které čeká předsednictví.

Tady je první důvod, proč by se ministr pro Evropu hodil. Během předsednictví bude potřeba někdo, kdo bude řídit jednání ministrů „obecné povahy“, kde nejde o specifický resort. Když to bude člen vlády, bude mít přeci jen u ministrů větší autoritu než nikým nevolený český úředník.

Druhý důvod je vyjednávání právě těch českých zájmů. Odcházející vláda se střídavě tvářila, že jí to jde i že jí to nejde. Třeba Andrej Babiš podpořil Zelenou dohodu, aby se potom tvářil, že skoro neví, o co jde. Někdy - při jednání o speciálním pandemickém balíčku peněz - to Babišovi spíš vyšlo díky spojenectví s Rakouskem, jindy - při rozdělování vakcín a cenách energií - ale působil spíše jako kůl v plotě. Třeba chtěl tvrdošíjně zahrnout do závěrů summitu něco, co už dávno navrhla Evropská komise. Prý o tom nevěděl.

Umění totiž není blokovat jednání a bouchat do stolu, ale vyjednat si předem spojence a podporu. A neposléhat jen na chaotickou V4. Tomu může evropský ministr dost pomoci.

Už jen proto, že to není postava natolik politická, jako premiér.

Ministr je jiná váha

Nedělejme si iluze, že ministři se každý týden sejdou a vymýšlí, jako táhnout za jeden provaz a navzájem si pomáhat. Většinou je to naopak - každý kope za svůj resort a koordinace a harmonizace je ukrutně těžká. Tady může evropský ministr taky pomoci. Zvlášť pokud to bude místopředseda vlády. Koaliční diplomacie a vnitrovládní půtky rozhodně nelze hrát, když je člověk na pozici druhých houslí.

Nelze brát na lehkou váhu, že každý úřad plodí úředníky a úředníci si vyrábí úřední úkony, práci a formuláře. Ale jak ukazují data Asociace pro mezinárodní otázky, specializovaného ministra pro evropské záležitosti mělo na předsednictví nejméně 11 zemí, další to řešily tím, že explicitně přidaly tuto agendu ministrovi zahraničí - což u nás není. Prostě úroveň ministra je lepší, než věc ponechat jen na státním tajemníkovi či tajemnici.

Na rozdíl od jiných zvažovaných úřadů, miniaturní ministerstvo pro EU už v podstatě existuje - a Babiš to přiznává. Na Úřadu vlády je sekce pro evropské záležitosti, která mimo jiné připravuje předsednictví. Ta by měla případnému ministrovi bez portfeje v podstatě stačit. A je to levnější, než úředníky stěhovat ze Strakovky na kopec do Černínu.

A pokud to stačit nebude, tak v této oblasti se každý chytře přesunutý úředník určitě vyplatí. Ostatně po větší investici od českého předsednictví a vyjednávání v EU volají veřejně i byznysmeni, kteří jsou jinak na vytváření úřadů notně alergičtí.

Autor je iniciátorem konsorcia České zájmy v EU.
Na textu se podíleli také Vít Dostál a Jiří Palounek z Asociace pro mezinárodní otázky.