V srpnu uplynulého roku téměř všichni ve světě bedlivě sledovali situaci v Afghánistánu a tamní mocenský převrat. Postupně se pozornost odklonila jinam, země se přitom potýká s vysokou mírou podvýživy. „K péči se dostanou jen šťastlivci.“

Tak popisuje situaci na místě doktor Lékařů bez hranic, který pracuje ve městě Laškargáh. V nemocnici, kde působí, docházejí i lůžka.

Čtyři stovky. O tolik akutně podvyživených dětí pečujeme každý měsíc v nemocnici Boost v Laškargáhu na jihu Afghánistánu. Každému z těchto malých pacientů je méně než pět let. Bojují s těžkými komplikacemi, jako jsou zápaly plic, průjmy nebo problémy trávicí soustavy.

Já pracuji pro Lékaře bez hranic jako doktor a působím na jednotce intenzivní výživové péče. Můžu vám říct jediné, v současnosti máme plné ruce práce.

Docházejí lůžka
Během konfliktu a doby, kdy se změnilo vedení státu, se k nám spousta lidí vůbec nemohla dostat. Bylo to příliš nebezpečné. Přístupové cesty byly často neprůjezdné. Tato situace i mě osobně zasáhla. Moje matka těžce onemocněla, a tak musela vyhledat lékařskou pomoc. Zabralo nám celé dny, než se nám podařilo ji dostat do Herátu – na druhé straně země. Svůj boj o život prohrála 10 dní poté, co se u ní nemoc projevila. Bylo to strašné období.

Ale zpět do Laškargáhu. Bezpečnostní situace se tady zlepšila. Lidé mohou cestovat, a tím se počet pacientů v našem výživovém centru zdvojnásobil. V květnu jsme přijali 250 dětí, v poslední době je jich až 500 měsíčně. Obzvlášť nás znepokojuje fakt, že nám docházejí lůžka. Aktuálně se o každou postel dělí dvě rodiny, jedna matka a jedno dítě.

Snažíme se být flexibilní, ale i tak můžeme přijmout jen ty, co jsou na tom nejhůře. V tomto ohledu je naprosto klíčová triáž pacientů. A snažíme se, aby ti, co jsme přijmout už nemohli, našli pomoc v jiných nemocnicích. Přes to všechno panuje v našem centru relativní klid. Matky se úzkostlivě bojí o své malé ratolesti, pociťují ale také radost a úlevu, že zde mohou být a že se jejich dětem dostalo pomoci.

K péči se dostanou jen šťastlivci
V provincii Hílmand, pod kterou spadá nemocnice v Laškargáhu, zdravotnictví zkolabovalo. Lidé tak přicházejí z daleka, třeba i z oblastí na severu země. Takové cesty trvají přes tři hodiny, což je pro těžce nemocné děti dlouhá cesta. Lidé, co k nám dorazí, jsou ti, co mají štěstí.

Vzpomínám si na jednu rodinu, která k nám doputovala až z města Musa Qala, které už dlouho kontroloval Tálibán a odkud k nám dorazila jen hrstka pacientů. Jejich příběh ilustruje, jaké rozměry má ve skutečnosti tato krize.

Rodina, o které mluvím, byla chudá. Když byla mladá maminka těhotná, měli problém zajistit si obživu. A nebyli sami. Chybí práce a všechno na trhu je drahé. Lidé mají omezený přístup k informacím ohledně zdraví i rodičovství. A tak, když jejich dítě vážně onemocní, nevědí, kam jít a co dělat. Tato maminka byla po porodu velmi slabá. Nemohla proto kojit. Její holčička byla podvyživená od prvního dne, co přišla na svět. I když máme mnoho pacientů v péči tři týdny, tuhle holčičku tady máme už tři měsíce. Je pořád slabá, ale doufáme, že se její stav díky naší péči zlepší.

Hledání naděje
V Afghánistánu se lidé pořád bojí. Každý den. Věřím, že si zasloužíme dobrý život v míru. V takové situaci mi dává naději to, že pracuji právě pod vlajkou Lékařů bez hranic. V nemocnici Boost máme více než 1300 zaměstnanců, je to jeden z největších projektů této organizace na světě. Dochází k nám nejméně 700 pacientů denně. Někdy jich je i 900. Většina z nich jsou děti.

Náš tým ve výživovém centru pracuje dnem i nocí, aby bojoval s přímými zdravotními komplikacemi podvýživy, ale také třikrát denně připravoval jídlo pro naše malé pacienty.

Pracuji zde od roku 2010, kdy se tato nemocnice otevřela. A nikdy jsem nepřestal být hrdý na to, jakou práci každý den odvádíme. Pracujeme bez přestání, abychom pomohli chudým lidem. Právě ti jsou jedni z nejzranitelnějších osob, na které doléhá to, co se v zemi děje. Stejně jako tomu bylo u rodiny z města Musa Qala. Lékaři bez hranic díky svým dárcům poskytují něco, na co by jinak tito lidé nedosáhli: bezplatnou lékařskou péči, která zachraňuje životy. Jako zdravotník politickou situaci neřeším, jsem tu pro své pacienty.







Lékař Mohammed* pracuje v nemocnici Lékařů bez hranic Boost v Laškargáhu, kde organizace působí přes 10 let. Jeho jméno bylo z bezpečnostních důvodů změněno.