Ruská invaze na Ukrajinu již napáchala nevyčíslitelné škody jak ukrajinským obyvatelům, tak jejich městům, továrnám a majetku. Lidé ale nejsou jediní, kdo je válkou zasažen.

Moderní konflikty dopadají podobnou měrou i na ty, kteří s válkou nemají co do činění; ničí životní prostředí, biodiverzitu a ekosystémy, a to nejen v místě konfliktu, ale i mimo něj. Nejinak je tomu na Ukrajině.

S válkou jsou spojené přímé i nepřímé škody na životním prostředí. Mezi přímé škody patří ničení průmyslových areálů či zanášení vody a půdy těžkými kovy, což je nyní tolik viditelné na vysoce průmyslovém ukrajinském východě. Další škody potom vycházejí ze strategického přemýšlení o přírodě. Vojáci ničí zemi a pálí lesy aby získali strategickou výhodu jako tomu bylo třeba ve Vietnamu. Bránící se populace zase odstřeluje mosty, vykopává zákopy, mění toky řek, vyhazuje do povětří ropné vrty či zabíjí zvířata proto, aby útočníka zpomalila, získala lepší strategické umístění nebo zamezila nepřátelům získávat suroviny. V této taktice spálené země byli Rusové obzvlášť efektivní mnohokrát v historii, například když spálenou zemí zdecimovali Napoleonova vojska v roce 1812.

Moderní války neničí jen půdu a vodu, ale značně negativně dopadají i na biodiverzitu. Nálety decimují zvířata nadměrným hlukem vedoucím k úmrtím či trvalým následkům. Pohyb a aktivita válečných lodí zase mění složení místních ekosystémů zanášením neznámých druhů (jako byl příklad zavlečení hada Bojgy hnědé na Guam za Druhé světové války, jehož přemnožení způsobilo vyhubení 10 z 12 ptačích druhů na ostrově), či zabíjí ryby torpédy a navigační technologií. Množství zvířat umírá i při pozemní válce, ať už kvůli stresu z válčení, či jako jeho přímé oběti.

Válka má také své nepřímé dopady. Obecně se traduje, že válečné období je možná i méně ničivé, než období před jejím vypuknutím. Stát mobilizuje svůj vojenský průmysl, shromažďuje zdroje, často za nemalých obětí na přírodě a vypouštěním tun skleníkových plynů. Aby zaplatil vojenské tažení, šetří na “zbytných” položkách, do nichž často spadá blaho lidí a přírody. Dopady války pak mohou negativně ovlivnit energetické politiky států, což je zřejmé i ze současných diskusí o Ukrajině. Byť by se nabízelo urychlit snížení závislosti na ruském plynu stavbou obnovitelných zdrojů energie, následky povedou skoro jistě i cestou návratu k fosilním zdrojům energie.

Ničení Ukrajiny
Ukrajinu je v tuto chvíli pod vytrvalým ruským ostřelováním. Obrovské množství škod na přírodě již ovšem bylo vykonáno. Rusové první fázi svého ostřelování mířili na průmyslovou a vojenskou infrastrukturu země. Zničili sklady munice v Žitomiru či Kalynivce, bombardovali letiště a jejich zásobárny paliva v Hostomelu, Čuhujivu, Melitopolu a jinde. Tyto útoky ničily nejen instrakturu, ale zásadně znečistily vzduch, půdu i lidské příbytky. Sloupy kouře plného jedovatých plynů a pevných částic zasáhly rezidenční čtvrti a na dekády dopředu zanesly půdu i vodu v okolí.

Strach a nejistota provází rovněž z ruského obsazení zakonzervované jaderné elektrárny Černobyl, v jejíž blízkosti byly naměřeny vyšší hladiny radiace. Boje se odehrávaly i v blízkosti fungující jaderné elektrárny v Záporoží. Rusové s největší pravděpodobností nechtějí elektrárnám ublížit, protože následná katastrofa by zasáhla i je. I tak by ale k neštěstí dojít mohlo, ať už úmyslně, nebo ne.

Největší dlouhodobý ekologický problém se nalézá na východě země. Oblasti lidových republik na Donbase jsou silně industriálními zónami s množstvím metalurgických a chemických továren, několika stovkami uhelných dolů, které jsou navíc podtunelovány 1230 kilometry potrubí na plyn, ropu a amonium. Potenciál znečištění půdy a škod pro lidské zdraví je tam tedy obrovský. Mnoho z těchto míst je pod periodickým útokem a ostřelováním od zabrání Krymu Ruskem v roce 2014 a Světová banka odhaduje, že nejméně 10-20 dolů a několik továren již bylo zasaženo. Důsledky jsou pro životní prostředí strašné - do dolů pronikají podzemní vody, které se tím zanášejí těžkými kovy; z továren uniká ropa, chemické a radioaktivní látky. Místo aby Putinem uznané samozvané státy tyto problémy řešily, aktivně se účastní války, útočí na Ukrajinu a obléhají Mariupol. I proto nejeden odborník označuje toto území jako potenciální environmentální hotspot.

Čím déle bude válka trvat, tím budou tyto dopady horší. Je navíc pravděpodobné, že se ruské útoky budou časem stupňovat a budou čím dál méně mířit na strategické a vojenské cíle - ať už kvůli hrdinské ukrajinské reakci, či Putinovým taktickým chybám. Je sice pravda, že válka může přinést i některé pozitivní efekty - populace některých zvířat (zejména ryb) za některých válek rostla, vegetace a zvířata si nakonec našla cestu i do lidem nepřístupných či zničených oblastí (demilitarizovaná zóna v Koreji) a některá zvířata (například vlci) se dokonce přizpůsobila i válečnému lomozu a hluku. Nicméně celkové dopady nejen na Ukrajinu, ale na celý svět budou drastické. V krátkodobém horizontu povedou k radikálními zvýšení vypouštění skleníkových plynů, opět se nastartují vypínané jaderné elektrárny, ruské rakety zničí další kilometry čtvereční ukrajinské půdy a oslabené vlády budou mít ochranu přírody jako poslední prioritu.

Michal Kolmaš, akademik na Metropolitní univerzitě Praha