V době, kdy svět zažívá největší bezpečnostní krizi od druhé světové války, kdy jaderná mocnost a stálý člen Rady bezpečnosti OSN vede oblastní válku v Ukrajině a netají se touhou rozšířit svou agresi (kterou Moskva nazývá "rozšířením své sféry vlivu") na další státy.

Existuje však ještě jedna výzva, jak s tyranem bojovat.

V posledních dnech napsalo několik západních veřejných představitelů a politiků své příspěvky a prohlášení, které mají společné téma. Snaží se obměkčit Putina částečným uspokojením jeho choutek na úkor Ukrajiny a Ukrajinců. Vyzývají k „malé“ oběti, která by zachránila svět před „velkou hrozbou“.

Úvodník listu New York Times „Válka na Ukrajině se komplikuje a Amerika není připravena“ vyvolal minulý týden v Kyjevě, Washingtonu, Berlíně a dalších evropských a amerických městech mnoho emocí. Podobné úvahy zveřejnili jak evropští politici (např. italská vláda), tak američtí politici (např. bývalý americký ministr zahraničí Henry Kissinger). Největší ohlas vyvolal článek v NYT.

Odmítněme však emoce. Analyzujme návrhy střízlivě.

Redakce NYT zdůrazňuje, že se v žádném případě nesnaží „uklidnit agresora“, ujišťuje čtenáře, že podporuje Ukrajinu, a zdůrazňuje význam boje za svobodu. Vzápětí však nabízí pravý opak.

Ignorujíc vše, co bylo řečeno na začátku, redakce NYT nabízí Putinovi právě to, co chce.

Tvrdí, že porazit Rusko a obnovit územní celistvost Ukrajiny je prostě nemožné. Proto vyzývají Bílý dům a Západ, aby připravily Ukrajinu na prohru. Za tímto účelem požadují, aby Biden varoval Zelenského, že ozbrojená podpora bude omezená. „To jsou vlády povinny udělat, ne usilovat o iluzorní vítězství (Ukrajiny ve válce),“ uvádí se v článku.

„Konfrontace s touto realitou může být bolestivá,“ dodávají autoři, kteří si zřejmě neuvědomují, jak daleko od reality jsou jejich návrhy.

Nejprve zdůrazněme, že nejsme naivní.

Deníky Ukrajiska pravda a European Pravda se mezinárodní politikou zabývají již řadu let; víme, jak je cynická. Není zde místo pro altruismus a role hodnot je nesrovnatelně menší než ve veřejných projevech. Když se vlády Spojených států, Německa, Francie, Velké Británie, Itálie atd. starají o globální bezpečnost, řídí se vlastními zájmy, protože těží ze stability světové ekonomiky.

Donucení Ukrajiny k porážce ve válce je však strategicky poškodí.

Trváme na tom, že je to otázka porážky.

Ztrátu části území nelze nazvat jinak. Bez ohledu na to, jak je tato formulace zamaskována.

V ukrajinské společnosti panuje shoda, že jedinou cestou k vítězství je obnovení územní celistvosti Ukrajiny, včetně Donbasu a Krymu. Stejný názor veřejně zastává ukrajinská vláda, stejně jako armáda. Všechny ostatní možnosti budou znamenat, že válka ještě neskončila, nebo že Ukrajina byla poražena.

Postoj Ukrajiny v této věci je klíčem k určení toho, jak budou ostatní země interpretovat výsledek války. Nezáleží na tom, co říká Bílý dům, pokud se ukrajinský lid považuje za poraženého.

Nakonec Spojené státy zdůraznily důležitost boje proti Putinovi, když americkou pomoc Ukrajině označily za Lend-Lease, podobnou pomoci z dob druhé světové války. Že by se prezident Roosevelt dohodl s Hitlerem a nabídl Německu, aby si ponechalo část obsazené Evropy? Ale přesně to prezidentu Bidenovi někteří radí!

Kreml také udělá vše pro to, aby se svět dozvěděl o jeho vítězství ve válce s NATO a Ukrajinou.

Je třeba zdůraznit, že i když ukrajinská armáda vede válku proti agresorovi; přičemž Západ jí pouze (a často neochotně) poskytuje podporu; mnoho lidí na celém světě si myslí opak. Vidí to jako válku mezi Ruskem a NATO. Porážka Ukrajiny bude vnímána jako porážka NATO, a zejména Spojených států.

Můžete před tím zavírat oči a popírat to, ale na realitě to nic nemění, zejména v zemích, kde jsou silné pozice protizápadní propagandy, včetně té ruské a čínské. Pokud se americká vláda rozhodne ke kroku, který radí NYT, poškodí tím důvěryhodnost Spojených států a Západu v zemích, kde se společnost nerozhodla o směru svého vývoje.

Otázka z jejich strany bude znít tvrdě:

„Jaký má smysl bojovat za demokracii a západní hodnoty, když Západ zradil i Ukrajinu?“

V tomto století se Ukrajinci dvakrát postavili za svou demokratickou budoucnost. Nyní se brání vojenské agresi bývalého impéria, které chce zničit Ukrajinu jako nezávislý stát a které oznámilo svůj záměr zastavit směřování Ukrajiny na Západ.

Pokud Západ nakonec donutí Ukrajinu obětovat území Rusku, jak vůbec přesvědčí ostatní státy, aby podpořily demokracii? Odpověď na tuto otázku nenajdete, neexistuje. Skokový nárůst skepse vůči USA, EU a NATO bude v mnoha zemích včetně Evropy nevyhnutelný.

Ztráta mezinárodního vlivu nevyhnutelně povede k problémům v mezinárodním obchodu, energetice a podobně, protože zahraniční politika se zákonitě obrací zpátky do domácího prostředí.

Dalším rozměrem, který NYT tlačí do propasti, je bezpečnost.

Rusko bude výrazně oslabeno a v případě zachování tvrdých sankcí se může po značnou dobu zdržet nových agresivních akcí. To však nebude trvat věčně.

Ústupky nepřinesou „mír pro naši dobu“, který kdysi Chamberlain mylně předpověděl podpisem mírové smlouvy s Hitlerem. Pocit beztrestnosti bude rozhodující pro další tyranii, a to i po Putinově odchodu. Jedinou otázkou je, kdy dojde k dalšímu útoku a kdo bude jeho cílem – Moldavsko, Gruzie, opět Ukrajina nebo někdo jiný. Výjimkou nejsou ani země NATO – hrozby se týkají Polska a pobaltských států.

Okupovaný Krym se pro Putina stal vojenskou základnou, z níž odpaluje rakety přes celou Ukrajinu. Později ji může využít i k útoku na další země v regionu.

Pokud dojde k ústupkům, Rusko bude vědět, že může získat nová území a zůstat bez trestu, protože Západ se ho bojí. Z ekonomického hlediska nemá Rusko co ztratit – stále je v izolaci a pod nejtvrdšími sankcemi v historii.

Rusko není jedinou zemí na světě, která sní o napadení jiné země. Těžko si lze představit hlasitější výzvu k čínské agresi proti Tchaj-wanu než uznání ruského záboru území.

Spojené státy a Západ mají v tomto případě i další problémy.

Globální potravinová krize by se mohla zhoršit. Porážka Ukrajiny v této fázi války nepřinese trvalý mír s Ruskem, pouze zmrazí konflikt. Je nepravděpodobné, že Ukrajina získá zaručený bezpečný přístup k Černému moři, hlavní exportní trase pro ukrajinské obilí. Rusko zaminovalo Černé moře, aby zablokovalo ukrajinské přístavy. V době míru by odminování trvalo několik měsíců až rok. Tím, že si Moskva ponechá okupovaná území a bude kontrolovat moře, může tento proces oddálit o mnoho let.

Zároveň se tím zvýší přímé výdaje západních dárců, Spojených států a EU na pomoc při obnově Ukrajiny. Faktem je, že účinné snížení nákladů vyžaduje dvě komponenty najednou. První je demokratická kontrola výdajů. Západní vynucování porážky Ukrajiny však respekt k demokratickým institucím nepodpoří. Druhou podmínkou jsou investoři, kteří oživí ekonomiku. Půjde však mnoho investorů do země, jejíž bezpečnost Západ tak snadno obětuje? Budou ochotni zde investovat, když si uvědomí, že mír je dočasný a nejistý?

Toto není úplný výčet problémů. Pokud se tyto problémy zkombinují, zničí zbytky globálního bezpečnostního systému, kterému prozatím dominuje Západ.

Naštěstí mnozí západní politici tyto problémy chápou. Chápou, že Západ potřebuje podpořit Ukrajinu a ukrajinské vítězství neméně než Kyjev.

Je třeba také zdůraznit: Ukrajina se nakonec sama rozhodne, co bude považovat za své taktické vítězství. Zda se na chvíli zastavit před obnovením plné územní celistvosti, nebo jít až do konce. Potřebujeme Krym znovu dobýt hned, nebo si udělat přestávku a vrátit ho později?

Ukrajina o tom již diskutuje. Pro nás jsou na rozdíl od Ruska důležité životy našich vojáků a civilistů.

Ale je to a musí to být rozhodnutí Ukrajiny. Protože pokud se ho Západ pokusí vnutit omezením pomoci nebo jinými prostředky, povede to ke katastrofě.

A to nepotřebuje ani Ukrajina, ani Spojené státy, ani Německo, ani Francie, ani italská vláda, ani redakce The New York Times.

Text byl zveřejněn jako editorial na webech Evropská Pravda a Ukrajinska Pravda. Z anglického originálu přeložil František Marčík.