V noci na poslední adventní neděli došlo pod vedením českého předsednictví k přelomové dohodě. Státy EU a Evropský parlament se dohodli na budoucím nastavení jednoho z nejefektivnějších nástrojů pro snižování emisí v EU: systému obchodování s emisními povolenkami EU ETS.

Dohoda znamená rychlejší snižování emisí než doposud: do roku 2030 by měly emise v sektorech, které pokrývá (tedy zejména energetika a průmysl), klesnout emise skleníkových plynů o 62 % oproti roku 2005. Kromě toho se také otevřely dveře pro zahrnutí dalších dvou znečišťujících sektorů do systému zpoplatnění uhlíku – námořní doprava od roku 2024 a spalování odpadů od roku 2028.

Asi nejvíc práce bylo s dojednáním kompromisu ohledně vytvoření zcela nového systému obchodování s povolenkami, který bude pokrývat emise z paliv využívaných v silniční dopravě a ve vytápění a chlazení budov. Tento systém by měl začít platit v roce 2027. Ještě předtím ale vznikne zvláštní Sociální klimatický fond, ze kterého dostanou XY korun domácnosti a malé střední podniky. Pomoc jim mají s drahými cenami energií.

Jedna z největších výhod emisních povolenek je fakt, že kromě snižování emisí, ke kterému prokazatelně přispívají, vytváří také výnosy, které následně mohou vlády využívat na financování klimatických opatření ve svých zemích. Doposud měly členské státy povinnost využívat 50 procent výnosů z emisních povolenek na klimaticky příznivé projekty. Podle nyní schválených pravidel by to nově mělo být 100 procent, což je důležitý krok vpřed. Otázkou ale bude, jak vymahatelné toto pravidlo bude v praxi a jak transparentně budou členské státy o nakládání s výnosy informovat. Jak ukazuje zkušenost z České republiky, tak bohužel ne vždy jsou výnosy z prodeje emisních povolenek využívány efektivně a na podporu snižování emisí. A někdy je tomu přesně naopak.

V Česku peníze z povolenek často končí v „černé díře“

Využívání výnosů z emisních povolenek v České republice je problematické hned z několika důvodů. Ačkoli Česko získalo díky prodeji povolenek od roku 2013 už přes 60 miliard korun, pouze 8 miliard korun ročně je vyhrazeno na opatření snižující emise skleníkových plynů. Zbylé prostředky putují do státního rozpočtu, kde se utopí v „černé díře“ a není možné zjistit, na co byly využity. Ve výsledku tak mohou tyto peníze podporovat aktivity, které emise skleníkových plynu zvyšují, nikoliv snižují.

Zastropováním investic na klimaticky příznivé aktivity se navíc Česko dostává do paradoxní situace, kdy díky rostoucí ceně povolenky roste i celkový objem výnosů, avšak podíl peněz směřujících na podporu zelené transformace klesá. V neposlední řadě se Česko dostává do konfliktu s evropských právem ve chvíli, kdy roční výnosy překročí hranici 16 miliard korun a podmínka využití alespoň poloviny výnosů na klimatická opatření (tedy osmi miliard) tak není splněna.

Bez problémů se navíc neobejde ani samotné využívání oněch osmi miliard korun ročně, které na ochranu klimatu jít mají. Měly by být rovnoměrně rozděleny mezi ministerstvo průmyslu a obchodu a Státní fond životního prostředí, který spadá pod Ministerstvo životního prostředí. Ve skutečnosti ale rezort průmyslu pravidelně získává nepoměrně větší část. Namísto podpory nových projektů však tyto peníze využívá na zpětné pokrytí nákladů z doby tzv. solárního boomu. Lepí se tak díra v rozpočtu a k novému snižování emisí nedochází.

Naproti tomu rezort životního prostředí využívá svoji část výnosů na financování programu Nová zelená úsporám, díky kterému si lidé mohou dovolit zateplovat své domy, instalovat fotovoltaiku na střechu nebo pořídit tepelné čerpadlo. Všechny tyto aktivity nejenže přispívají ke snižování emisí skleníkových plynů, ale také v dlouhodobém horizontu šetří lidem peníze za vytápění a spotřebu elektřiny. O program Nová zelená úsporám je rok od roku stále větší zájem a zasloužil by si proto odpovídající financování.

Jen pokud bude Česko s miliardami korun za povolenky nakládat efektivně, může zelená transformace prospět tuzemské ekonomice a zdejším lidem. A to by mělo být v zájmu všech, a hlavně politiků, bez ohledu na ideologii nebo stranickou příslušnost.

Kateřina Davidová, Centrum pro dopravu a energetiku