Kristalina Georgievová, evropská komisařka pro mezinárodní spolupráci, humanitární pomoc a řešení krizí

Humanitární pracovníci mají náročné povolání. V současné době to vypadá, že jsme obklopeni požáry a záplavami. Nejnebezpečnější práci však mají ti, kteří pracují v konfliktních oblastech. Věděli jste, že za minulý rok zahynulo při plnění svých úkolů více humanitárních pracovníků než příslušníků mírových sil OSN? Věděli jste, že během jednoho desetiletí se počet mužů a žen, kteří přišli o život během humanitárního působení, ztrojnásobil – ze 30 v roce 1999 na 102 v roce 2009, a že počet únosů stoupl z 20 na 92?

Já jsem tyto statistiky neznala, dokud jsem nenastoupila do funkce komisařky pro humanitární pomoc Evropské unie (EU). Od té doby jsem procestovala mnoho míst, kde lidé čelí nebezpečí a bezpečnostním rizikům den co den. V červnu jsem navštívila projekty humanitární pomoci financované EU v Dárfúru. Setkala jsem se s humanitárními pracovníky ve městě Nyala, které je pro ně jako jedno z mála míst v Dárfúru považováno za poměrně bezpečné. Dva dny po mé návštěvě byli dva humanitární pracovníci, kteří tam pracovali, uneseni v prostorách jejich velitelství. Naštěstí byli od té doby propuštěni, ale obavy o osobní bezpečnost v oblasti, v níž pracují, jsou nadále značné.

V dnešní době trpí humanitární činnost tím, že je více vystavena bezpečnostním rizikům – od obtěžování, ohrožování a únosy až po zabíjení. Jen před několika dny bylo 8 zahraničních humanitárních pracovníků brutálně zavražděno v Afghánistánu. Při jiném letošním chladnokrevném útoku bylo v Pákistánu zabito šest humanitárních pracovníků. Byli to profesionálové a nepřišli o život z důvodu vlastní nezodpovědnosti. Znepokojující pravdou je, že se z nich postupně stávají záměrné cíle. Tradiční základní ochrana humanitárních pracovníků závisela na jejich „uznání“ válčícími stranami, v souladu s přísným uplatňováním humanitárních zásad neutrality, nezávislosti a nediskriminace. Toto uznání je však v dnešních konfliktech čím dál více ohroženo. V některých případech se humanitární pracovníci stávají cílem proto, že jsou považováni za nepříjemné „očité svědky“ hrůz páchaných na civilním obyvatelstvu, jako v Demokratické republice Kongo. V jiných případech se cíli stávají z politických nebo ideologických důvodů, jako v Afghánistánu. Někde se únosy humanitárních pracovníků také staly ekonomicky výhodnou činností. Ať už jsou skryté motivy jakékoli, všechny tyto činy neubližují pouze lidem. Narušují rovněž naši důvěru v univerzální hodnoty lidskosti a solidarity – bez ohledu na náboženství, kulturu, rasu nebo politické smýšlení.

Nejnebezpečnějšími místy pro humanitární pracovníky, jako je Afghánistán, Somálsko nebo Súdán, jsou ve skutečnosti také těmi, kde jsou humanitární potřeby největší. A jak se stále zmenšuje humanitární prostor, řeší humanitární pracovníci často kruté dilema: zachraňovat nadále životy obětem, nebo chránit svůj vlastní život? To je ten důvod, proč dlužíme humanitárním pracovníkům víc než jen výraz sympatie a obdivu pro jejich nasazení a odvahu. Dlužíme jim rozhodnou akci na mezinárodní úrovni vedoucí ke změně podoby – a statistik – jednoho z nejnebezpečnějších povolání na světě. Jakožto hlavní humanitární dárce a politický hráč má Evropa v úmyslu plně převzít svoji odpovědnost.

V září představí EU na Valném shromáždění Organizace spojených národů návrh rezoluce o Bezpečnosti humanitárních pracovníků a ochraně pracovníků Organizace spojených národů. S ostatními partnery budeme při vyjednávání spolupracovat v jednotném duchu, abychom zajistili nejvyšší možnou úroveň společného závazku k plnění této rezoluce a k jejímu účinnému skutečnému provádění. Rozšíříme politickou, technickou a finanční podporu našim humanitárním partnerům (útvarům OSN, Červenému kříži / Hnutí červeného půlměsíce, nevládním organizacím), aby se zlepšila jejich bezpečnost a ochrana. Děláme – a nadále budeme dělat – vše, co je v našich silách, abychom pokračovali v preventivních činnostech, jako je šíření mezinárodního humanitárního práva mezi stranami konfliktu nebo praktické bezpečnostní protokoly. A pokud toto všechno selže a zločiny proti humanitárním pracovníkům budou nadále páchány, budeme podporovat přísná trestní opatření. Střelba na humanitární pracovníky je podle mezinárodních úmluv válečným zločinem. Proto musí být trestné činy spáchané na humanitárních pracovnících potrestány – jako projev spravedlnosti, ale rovněž jako účinný odstrašující nástroj v boji proti beztrestnosti.

U příležitosti dne 19. srpna, Světového humanitárního dne, je namístě vzdát čest všem mužům a ženám, kteří riskují svoje životy pro záchranu životů lidí, již potřebují pomoc. Toho dne zahájí velký transparent umístěný na budově Evropské komise v Bruselu evropskou propagační kampaň nazvanou „Nestřílejte! Jsem humanitární pracovník“, jejímž cílem bude zvýšit povědomí široké veřejnosti a veřejnoprávních orgánů o nebezpečích a obtížích, jimž humanitární pracovníci čelí.

Nemůžeme jen tak dopustit, aby byli humanitární pracovníci zabíjeni, neboť je to i víra a naděje vkládaná do člověka, která tím umírá. Nestřílejte! My jsme humanitární pracovníci.


Text poskytlo Zastoupení Evropské komise v České republice