Catherine Ashtonová, vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a místopředsedkyně Evropské komise

Před méně než měsícem mě 27 předsedů a předsedkyň vlád Evropské unie vybralo jako první vysokou představitelku pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, což je funkce vytvořená Lisabonskou smlouvou. Tato Smlouva představuje nové možnosti, jak Evropu zlepšit a zvýšit její význam pro občany. Může nám rovněž pomoci nalézt silnější a soudržnější hlas na světové scéně.

EU má ve světě dobrou pověst, která se zakládá na našich pevných hodnotách svobody a demokracie, právním státě a dodržování lidských práv. Již dnes hovoříme přesvědčivě a jasně o hlavních otázkách, které je třeba řešit, ať je to změna klimatu, chudoba, konflikty nebo terorismus. V rámci úspěšných civilních a vojenských misí ve čtyřech různých světadílech podnikáme konkrétní kroky. Jsme největšími poskytovateli humanitární pomoci a financování projektů. Jsme rovněž hospodářská velmoc, která čítá půl miliardy lidí. I přesto se tvrdí, že naše politická síla není taková, jaká by měla být.

Mojí prací je v rámci dvojité úlohy předsedkyně Rady ministrů zahraničí a místopředsedkyně Evropské komise náš hlas posílit a sjednotit. Věřím, že mnoha věcí lze dosáhnout prostřednictvím tzv. tiché diplomacie. Potřebujeme lidi, kteří umí naslouchat stejně dobře jako hovořit a kteří pracují v zákulisí stejně dobře jako v záři reflektorů. Abychom dosáhli svých cílů, potřebujeme rovněž jednat koordinovaně.

Mojí první prioritou bude vybudovat nové diplomatické služby, které jsou zakotveny v Lisabonské smlouvě. Evropská služba pro vnější činnost bude sídlit v Bruselu a bude mít zastoupení po celém světě. Tato síť by měla být pýchou Evropy a vzorem pro zbytek světa, měla by zaměstnávat nejtalentovanější pracovníky ze všech členských států EU, kteří budou pracovat v našem společném zájmu. Pro naše občany by měla představovat přidanou hodnotu k tomu, co již jejich země dělají, a pro naše partnery po celém světě fungovat jako důvěryhodný a spolehlivý partner v evropských záležitostech. Měla by to být diplomatická služba pro 21. století.

EU musí ukázat svou sílu v krizových a konflikty zasažených oblastech. Je to nejen odpovědnost globálního aktéra, ale s ohledem na bezpečnost Evropy i rozumná politika. Mým cílem je zlepšit spolupráci, použít a rozvinout různé řídící nástroje pro krizové situace, které již máme k dispozici, a zároveň ještě více využít našich civilních a vojenských kapacit, abychom splnili svou úlohu.

Na Balkáně a v oblasti jižního Kavkazu již hrajeme významnou roli. Na Blízkém východě můžeme jednat společně s USA, stavět na probíhajících činnostech a podporovat dialog. Evropa se angažuje také v Africe, mimo jiné vytvářením bezpečného koridoru pro námořní plavidla ohrožovaná piráty v blízkosti Afrického rohu. Tento koridor doplňuje mnoho aktivních pozemních iniciativ. Evropa také aktivně působí v Afghánistánu, nejen v rámci své vojenské přítomnosti, ale také prostřednictvím pořádání školení a budování infrastruktury, například financuje mzdy více než poloviny afgánského policejního sboru. Spolu s našimi partnery hodláme rovněž vyvíjet tlak na Írán, aby splnil mezinárodní závazky svého jaderného programu.

Budu se rovněž snažit posílit naši spolupráci se strategickými partnery, jako jsou Spojené státy, Čína, Rusko, Indie a Brazílie. Musíme se vypořádat s rozdílnými stanovisky, která v rámci Unie stále zastáváme, ale abychom mohli pracovat, i s mnoha společnými výzvami, kterým v současnosti čelíme. Tento přístup neznamená, že jsme na ostatní partnery zapomněli – Evropská unie má úzkou síť bilaterálních vztahů a dohod se zeměmi na celém světě. Tuto síť a existující multilaterální systém budeme využívat na podporu našich hodnot a zájmů.

Především bych uvnitř EU i nadále ráda pokračovala v otevřené a vážné diskuzi o cílech naší zahraniční politiky. Budu spolupracovat se svými kolegy ministry a kolegyněmi ministryněmi zahraničních věcí v členských státech, s národními parlamenty a s Evropským parlamentem. O naší politice musíme komunikovat s občany, kteří by na oplátku měli vyjádřit svůj názor.

Jeden z otců Evropy, Jean Monnet, kdysi řekl: „Ambiciózní je každý. Otázkou je, jestli má ambice něčím být, nebo ambice něco dělat.“ Sama sebe počítám mezi ty, kdo mají ambice něco dělat, a doufám, že moje období ve funkci vysoké představitelky bude charakterizováno konkrétními výsledky.

Text poskytlo Zastoupení Evropské komise v České republice