Na cestách pražskou MHD můžete pozorovat takovou malou normalizaci. Ano, myslím tu za Husáka. Lidé-cestující cestují, přijali realitu jaká je, zdají se být smířeni s osudem, nereptají, nebo jen potichu. Ve skutečnosti je to celé ale pěkně štve. Alespoň řadu z nich ano.

Na co narážím: od loňského září zavedli Dopravní podnik, Ropid a magistrát docela brutální změny ve vedení linek a v jízdních řádech. Narychlo. A když se z cestující veřejnosti, městských částí, i dopravní fakulty ČVUT ozývaly hlasy, že je to nedomyšlené nebo přímo pomýlené, slibovali (to hlavně Ropid a magistrát v čele s náměstkem pro dopravu Josefem Noskem z ODS) „vyhodnocení“ a „případné korekce“.

Po sedmi měsících se vpodstatě žádné korekce nekonají a veřejné vyhodnocení spočívá v lednovém průzkumu, podle něhož není cestující veřejné mínění nijak nadšeno – přestože plánovači MHD slibovali opak, prý se měl dopravní servis celkově zlepšit. (Čemuž, doufám, nevěřili ani oni sami.)

Tolik připomínka, nezbytná pro pochopení slova „normalizace“. Protože v MHD se navenek neděje nic, náměstek Nosek se více méně nebaví ani s brblajícími občany, ani s městskými částmi (termín vyhodnocení loňských novinek byl odsunut na červenec) – a lidé spořádaně jezdí tam a zpátky. Co jim také zbývá, že.

Příklad. Linka 170, jeden z tzv. metrobusů, dlouhých páteřních linek o mnoha zastávkách. Směrem od Vltavy ke stanici metra Budějovická projíždí Braníkem a Krčí, velkou oblastí, která je na ní do značné míry závislá. Dopravní inovace 170ku přesměrovaly do „páteřní“ ulice Na Strži, která je ovšem každé všední ráno ucpaná, protože tudy míří do centra automobily ze stále zahušťovaných jižních předměstí. Ulice Na Strži vede v tomto úseku do docela strmého kopce, a i když má v každém směru dva pruhy, dopravní preference MHD veškerá žádná (co byste chtěli?). Zatímco plný autobus stoupá přískoky kolonou vzhůru, automobily – v drtivé většině obsazené jen řidičem – se mu těsně před nosem zařazují do jeho dráhy. Nervy autobusáků bych chtěl mít.

Výsledkem je, že cesta k metru s Dopravním podnikem trvá o 10 minut déle, je nepohodlnější a jízdní řády tou dobou nedávají smysl.

A také: když se plně obsazený autobus desetkrát, patnáctkrát rozjíždí do kopce, docela určitě to prospívá jeho spotřebě nafty. Což je důležité, protože kromě péče o cestující (viz výše) měly změny v MHD vyvolat také úspory, bratru ve výši 400 milionů. Jak to s nimi dopadlo, zatím magistrát neinformoval. Nezbývá než si to představovat cestou ve 170ce. Času je dost.

Na závěr injekci optimismu: Volby jsou už napřesrok na podzim a politici se před nimi jistě budou chtít vytasit s něčím populárním. Tak v roce 2010 nechali (nejvíc se zasloužil radní Vodrážka) v pátek a v sobotu jezdit metro do jedné (a po volbách to škrtli jako zbytečnost). Čím blíž do voleb, tím naděje na lidumilné změny v MHD, ne-li na perestrojku, rostou. Normalizace povolí šrouby, těšte se.

Jan Lipold, Aktuálně.cz