Bylo to v úterý prvního října. Předchozí víkend, pokud jste vyšli z domu po jedenácté, zahříval ještě břehy Vltavy závany babího léta, i když chlad byl patrný hned, jak slunce zapadlo za obzor – to už jsem ale seděl v metru. V pondělí jsem to také ještě přehlédl, domácí záležitost mě od cesty do práce trochu zdržela a cesta po Türkově v půl desáté ráno se teplotně nikterak nelišila od cest předchozí týden – jen skladba vozidel, ve které SUV helikoptérových rodičů nahradily utahané dodávky, naznačovala, že tentokrát jsem vyjel skoro o dvě hodiny později než obvykle.

Takže mi to uniklo a teprv úterek mi dal pocítit ranní chlad plnou silou. Paní škrábající před odjezdem přední okno svého vozu ještě vyvolala na mé tváři chápavý úsměv; moje kolo nocuje v předsíni. Ledový vzduch v sídlištním parku měl horskou kvalitu; a obvyklá bohdalecká kolona tentokrát proudila takovým tempem, že jsem se ani nemusel věnovat jejímu předjíždění. Teprve v údolí Vršovické ulice jsem se pořádně rozdýchal a věděl jsem, že městská polozima, při které se drasticky mění skladba pouličních cyklistů, právě nastala.

Auto, blafající takřka neznatelně v kolmém stání a čekající trpělivě, než řidič vykouří ranní cigaretu, bylo prvním, které jsem ochutnal – trpělivý a lehký zápach nafty. Pak benzíňáky, i bez pohledu na espézetku bylo poznat, kdo přijel z dálavy středních Čech a kdo voní sladce studeným motorem, roztočeným v nízkých obrátkách před pěti minutami někde na Strašnické. A ovšem, ve stoupání Chorvatské, kde každý nezahřátý motor dostane pořádně zabrat – takové týrání se ale brzy projeví, a vůz, který měl ještě léta oddaně sloužit, začne jankovatět natolik, že bude zakrátko prodán druhořadému majiteli a ponížen na bazarovou plečku. Definitivní potvrzení změněného ročního období mi ale zajistil studený nafťák čekající přede mnou na odbočení do Korunní: o saze vycházející z jeho výfuku bych snad mohl i opřít svoje kolo – kdybych měl tolik odvahy.

Mrazivá rána potvrzují: začíná cyklistická mimosezóna – a s ní sezóna smogová. Jaká bude ta letošní? Kolik přinese dnů, kdy Prahu zakryje zažloutlý příkrov auty otráveného vzduchu, ve kterém musí člověk na kole dýchat zlehýnka, jako by ten vzdoušek srkal? A jak dlouho budou cyklotrasy mimo hlavní silnice spoutány příkrovem třikrát zmrzlé břečky? Bude tahle zima jiná než ty předchozí a přinese třeba i jen náznak směřování k tomu, že těch jedů ve vzduchu bude časem méně? Povede se třeba zařídit, aby alespoň některé ty výfuky smrděly za pár let místo na Malé Straně někde vysoko nad střechami Střešovic, byť vytažené tam ohyzdným komínem?

Nu, zatím ale začíná podzimní režim, který vyžene z ulic nejměkčí skupinu cyklistů: denní jezdce. Nastávají dva měsíce se světly, větrovkou a nadáváním na bike ninji. Až přituhne, nasněží a správa komunikací nasolí hlavní tahy, bude to už jen pro ty, kdo vědí, jak se na silnicích chovat. A i pro ně je důležité to, co právě začíná v zákulisí: příprava velkých dopravních změn ve výjimečném roce 2014. Povedou se tak, aby bylo smogu o té další zimě méně? Nebo si na sebe Praha v podobě Blanky a áčka do Motola upletla bič, který se postavil jen proto, aby se postavil?

Příští rok bude zajímavý.

Vratislav Filler, Auto*Mat
Vyšlo na webu prahounakole.cz