Náš hradní pán odsoudil chování doktorů v krizi jako nevhodné, neseriózní, nezodpovědné a tak podobně. Potřebujeme šetřit, jinak se systém zhroutí. Není kde brát a uskrovnit se tedy musí každý. Jediná cesta je podpořit reformy Nečasovy vlády. To jsou nejčastěji zaznívající argumenty znějící unisono z hradu i ze Strakovky. Má v tomto sporu pravdu pán, který visí na obrázku ve školních třídách, nebo doktoři hrozící odchodem z nemocnic?

Musím se přiznat, že i bez hlubší znalosti (nebo právě bez hlubší znalosti) bych asi dal tentokrát, pro mě nezvykle, za pravdu hradnímu panovi.

Je-li společnost v krizi, pak nezbývá než si na pár let utáhnout opasky. Ale neslyšeli jsme tuto radu od našeho proslaveného ekonoma již v době, kdy byl krátce po sametové revoluci ministrem financí? Lidé si utáhli opasky a národ obohatil světový slovník o tunelování. Podstatný byl však ekonomický růst. V zájmu jeho udržení pan profesor rozhodl, že jsou jenom jedny peníze. Přesněji řešeno, že nejsou žádné špinavé peníze. Skryté financování politických stran a rozebírání veřejných financí je tedy, dle této teze, v pořádku. Hlavně udržet ten růst. V jeho zájmu musí i příroda stranou. Její ochranu si můžeme dovolit, až bude silná ekonomika. Otázkou je, zda bude ještě co chránit.

Ale také na tuto otázku pan ministr, premiér, předseda sněmovny a prezident (mluvíme stále o jednom člověku) zná odpověď. Nikdy žádné ničení přírody neviděl, nevidí a žádný rozumný člověk to nemůže říci. A tak je růst HDP vlastně zcela zbytečně komplikován, kromě jiného, Šumavským národním parkem, ekoteroristy a legislativou přehnaně chránící životní prostředí.

Od revoluce nepřetržitě zefektivňujeme nakládání s veřejnými prostředky, hledáme úspory ve státní správě, omezujeme výdaje, kontrolujeme veřejné finance, až jsme se dostali do hluboké krize. Firmy stavějící předražené silnice jdou se svými patnácti, ale i pětadvaceti procenty zisku na krev. Už není kde uspořit. Snad by se, dle bývalého ministra Drobila, mohly vzít prostředky ze státního fondu životního prostředí a pomoci tak důležitým liniovým stavbám. Ve fondu ovšem již berou jiní. Zelení jej nedokázali efektivně rozházet a tak zvýšit HDP. Dnes je situace, ne zaplať bůh, ale zaplať my všichni, jiná. Místo hladové zdi máme dotace z veřejných zdrojů, na kterých se přiživují spřátelené hladové firmy a zprostředkovatelé. Hlavně rozhýbat stagnující ekonomiku. Proto je pochopitelný nářek z hradu nad odchodem milovaného ministra, který jen špatně vybral vedoucího fondu. Přece pro boj s krizí je dobrý každý prostředek.

Jen ti doktoři to nechtějí pochopit. Přitom i zdravotnictví musí před krizí zachraňovat mnoho spřátelených, hladových firem. V zájmu toho Krajská zdravotní v progresivně spravovaném Ústeckém kraji nakupuje počítače do všech ordinací svých nemocnic dvakrát i třikrát předražené. Desítky miliónů ulitých z nákupu magnetické rezonance pomáhají potřebným kamarádům přežít. Jen ti doktoři nechtějí pochopit, co je hradnímu pánovi dávno jasné. Bojujeme s krizí. A jistě víc než sto miliard korun ročně, tedy v podstatě celý schodek státního rozpočtu, jsou přece přesně ty prostředky, které zvláštně efektivní systém spravování společnosti využívá pro své pojetí boje s krizí a zajišťuje tak růst svých vlastních a spřátelených firem. Až všechny dostatečně narostou , budou na řadě platy lékařů. To přeci musí pochopit i vysokoškolsky vzdělaný člověk.