Reálně hrozí, že nad nejnovějším nápadem ministra školství si ukroutí hlavu i opeřený krutihlav. A ten ji přitom dokáže bez rizika otočit téměř kolem dokola. Což teprve hlavy učitelů, žáků, rodičů žáků, prostě obětí bizarních experimentů ministra Dobeše.
Školy by již neměly být státem financovány pouze příspěvkem na žáka, ale budou navíc zvlášť trestány za nižší počet žáků ve třídě, než je ministerstvem stanovený optimální stav.
Je řada pedagogů, kteří by rádi drželi nižší počet žáků ve třídách, neboť kvalita výuky je pro ně výše než ekonomika. Za stávajících podmínek to možné je. Při realizaci nového nápadu to v mnoha případech možné nebude. Platí sice, že vzdělání především, ale můžeme se spokojit i s druhým místem. Na prvním jsou úspory a rozumná rozpočtová politika. Veřejnost je třeba přesvědčit, že druhé místo je také krásné. I druhým místem lze dokázat, že máme zájem na podpoře vzdělání. Nakonec je to přeci vklad do našich dětí, do budoucnosti.
Jaký však bude ve skutečnosti dopad Dobešových změn. Jsou školy v malých obcích a menších městech, které požadovanou normu třídožáků splnit nemohou. Pan ministr proto rychle přispěchal s optimálním řešením. V takovém případě může školu dotovat obec. Dovedu si živě představit Prahu, Plzeň, Brno, jak přispěje do rozpočtu školy. Tam to ale nebude zapotřebí. A co třeba různé Kotěhůlky v Krušných, Jizerských, Orlických a jiných horách. Při současném nespravedlivém rozdělování daní malé obce dostávají výrazně méně na hlavu než velká města. Místo napravení těchto křivd budeme z rozpočtů malých obcí tahat ještě více. A když obec několik set tisíc ročně navíc neutáhne? Škola se zavře. Žáci si přeci mohou přivstat, prošlapat si sněhovou vánicí cestičku k autobusové zastávce a dojet patnáct, dvacet kilometrů do městské školy. Občasnou kalamitu navíc jistě děti s radostí uvítají. Peníze na dopravu vytažené z kapes rodičů jsou vlastně protikrizovým opatřením a na každý pád tím vším zvýšíme HDP.
A co na to chudák krutihlav?
Všichni, myslím i včetně krutihlava, jsme schopni pochopit, že boj s krizí něco stojí a může i bolet. Některé věci, nebo služby budou dražší, nebo nebudou. Týká se to ale všech? Není to tak, že po boji s korupcí budou chudí chudší a bohatí mnohem bohatší?
Evropská unie podporuje vzdělávání. Miliardy se hrnou do české kotliny takovým tempem, že to ministerstvo nestačí zúřadovat. Pomáhá kdo má ruce a nohy. Firma, která staví asi kvalitní, ale v každém případě pro nás všechny velmi drahé silnice se dala na vzdělávání pro konkurenceschopnost a realizuje nákladný projekt za miliony, aby středním školám přiblížila strojírenství. Vrchní, který již v minulosti vícekrát společnosti ochotně „pomohl“, například si za hubičku pronajal areál chomutovského Kamencového jezera, který mu navíc kamarádi z radnice dál bohatě dotují, má s dotacemi velké zkušenosti. Tam kde jiní dostali z fondu hejtmana na školy a nemocnice sedmdesát procent, dostává on na své podnikání stoprocentní dotaci. Je tedy dost „kvalifikovaný“, aby v rámci operačního programu vzdělávání pro konkurenceschopnost realizoval projekt Metodika pro lesnické školy za dvacet pět miliónů z EU. Firmy, které si v Ústeckém kraji rozebraly stovky miliónů z tohoto zdroje by se daly spočítat na prstech jedné ruky. A také k jedné ruce patří. Tím se vše vysvětluje. Ministerstvo školství ušetří státu stamilióny, vytahá peníze z malých obcí, zkomplikuje život rodičům a žákům, a také zruší mnoho malých vesnických škol. Do EU pěkně odvedeme naše státní peníze, které se nám vrátí formou evropských dotací, za které některým z nás naši kmotři dovolí vyrobit pěkné mnohamilionové vzdělávací DVD.
No, nekupte to, když je to tak laciné.