Vzpomínám si, jak jsem před lety vešel brzy po ránu do stáje buvolů v chomutovském zooparku a našel kočku, která měla za úkol držet místní populaci hlodavců na snesitelné úrovni, mrtvou. Vykrvácela, neboť měla všechny končetiny usekané.

Návrh zákonné úpravy zpřísňující tresty za týrání zvířat vyvolává vzrušené debaty.
Na jedné straně roste volání po zvýšení trestů, na druhé straně jsou hlasy, které říkají, že současný zákon je dostatečný, ale pokulhává vymahatelnost.

Svým způsobem mají pravdu obě strany.

Sám jsem pro zvýšení trestů, neboť současná úprava a s ní spojená praxe končí i ve velmi vážných případech nanejvýš podmínečným trestem.

Týráme při oslavách

Dobře si ale uvědomuji, že samotné zvýšení trestů situaci dostatečně neřeší. Týrání totiž není jen úmyslné trápení psa, kočky nebo jiného zvířete.

Týráním je bezpochyby nepřiměřené a neuvážené používání zábavní pyrotechniky. A netýká se to jen psa, který ač ukryt v domě, pokouší se v zoufalství zahrabat do podlahy v koupelně.

Ohňostroje v době majálesu vyženou z hnízd samičky zpěvných ptáků, z nichž některé jsou tak vyděšené, že se na hnízdo již nevrátí a odsoudí mláďata, ať ve vajíčkách nebo čerstvě vylíhlá, k pomalé smrti. Po silvestrovské noci se vždy najdou mrtvolky ptáků, kteří se vyplašení bujarou zábavou zabijí o zdi, skla a jiné překážky.

Na hraboše nezákonně

Ve společnosti aktuálně rezonuje rozhodnutí ministerských úředníků povolit plošné trávení hrabošů.
Přiotrávení hlodavci se mnohem snadněji stanou kořistí predátorů, kteří po takové jedem naplněné „pochoutce“ hynou. A vítězem v obnovování jedem zdecimovaných populací bude nakonec hraboš, schopný několika početných vrhů v roce. Čáp, volavka nebo dravý pták mají jen několik mláďat jednou ročně. Hrabošů bude nakonec více a populace často chráněných predátorů bude klesat.

V dlouhodobém horizontu se ministerstvem zemědělství posvěcené opatření bude míjet účinkem. Navíc je plošná aplikace jedu do krajiny ve střetu s řadou zákonů.

Je sice pravda, že zákon o ochraně přírody a krajiny umožňuje podle zvláštních předpisů hubení živočichů. Zákonná výjimka, umožňující v tomto konkrétním případě hubení hrabošů, platí jen pro obecnou ochranu živočichů. Nevztahuje se ale na ochranu zvláště chráněných živočichů, třeba čápů bílých, kteří na podzim loňského roku velmi účinně pomáhali přemnožené hraboše likvidovat a kteří se jako mnoho jiných vzácných zvířat stávají neplánovanými obětmi tohoto opatření.

Zákon také říká, že vyskytují-li se na některém území zvláště chránění živočichové, mají být komplexně chráněna jejich stanoviště. V praxi to znamená, že pokud se někde vyskytují čápi bílí nebo třeba jestřábi, což je prakticky všude, vyžaduje každý zásah předchozí stanovisko orgánu ochrany přírody. Úředníci mohou se stanovením podmínek žadateli vyhovět. Na územích s výskytem čápů černých, orlů, luňáků, puštíků, volavek červených nebo třeba poštolek rudonohých není ale zásah přípustný vůbec.

Otrávení ohrožených obratlovců není jen závažný delikt proti zákonu o ochraně přírody, ale současně jde o nedovolené usmrcení zvířete dle zákona o ochraně zvířat proti týrání, a tedy případně i o trestný čin.

Z toho vyplývá, že nejen jednotlivci, ale i úřady zastupující stát, se svým rozhodnutím mohou dopouštět týrání zvířat a že v tomto směru máme před sebou ještě dlouhou cestu.

Zvýšení trestních sazeb můžeme považovat za krok správným směrem, nikoliv za komplexní řešení často velmi neohleduplného a sobeckého přístupu ke zvířatům.