Žijeme v pohádce
Co mají společného vánoční pohádky Anděl páně a S čerty nejsou žerty? Jsou milé, plné pohádkových bytostí, ukazují na věčný boj dobra a zla.
Mne v nich ale zvláště zaujaly dvě postavy správců. V obou příbězích pracovití správci spravují majetek svých pánů tak, že jim nakonec, tedy těm pánům, žádná starost s majetkem nezbude. Správci je o vše připraví. Od jednoho nakupuje správce pod cenou pozemky, aby měl pán alespoň nějakou hotovost. Druhý pomáhá až tak, že nakonec nabídne i odkoupení celé té barabizny po předcích, čímž míní starý rodový zámek. Oba šlechtici si vybrali správce, kterým platí za služby, tedy spravování majetku, a dopadli málem jak sedláci u Chlumce. Nepřipadá vám ta zápletka velmi aktuální?
Velké firmy, které léta staví předražené silnice jsou smutné, že ministerstvo potažmo stát po letech jejich věrných služeb již nemá na další stavby. Proto obětavě přispěchaly s tím, že klidně budou stavět dál za své na dluh. Jaká velkorysost, vezmeme-li v úvahu, že na nedávné apelování ministra Bárty na přezkoumání zakázek ve snaze snížit náklady hlasitě vykřikovaly, že jdou s cenami na krev. Jejich zisky jsou často jen ubohých dvacet, pětadvacet procent. V nákladech mají ovšem ještě všechna ta poradenství, faktury za monitoring médií, velmi drahé pronájmy luxusních kanceláří od těch, kteří jim pomáhají zakázky získat a podobně. To pak snadno zvedne cenu za stavbu kilometru silnice na první příčku mezi okolními státy. Není nad dobré a především dobře placené služby.
Podobně je na tom obětavé spravování zdravotnických zařízení Krajskou zdravotní v Ústeckém kraji. Werichův pekař coby císař Rudolf II prohlásil, že se má nakupovat ve velkém, aby se ušetřilo. Tak se tedy nakupují násobně předražené počítače, lavičky, odpadkové koše, zdravotní materiál a drahé přístroje ve velkém, aby se ušetřilo. Ušetřilo na vlastní vily, jachty, auta, financování kampaní a špinících kampaní.
Jsou to stejně oddaní správci našeho majetku, tedy veřejných prostředků, jako ti, kteří například v Chomutově prodávali pár kroků od náměstí obecní pozemky pro stavbu hotelu spřáteleným firmám za bratru 350 Kč za metr čtvereční, nebo pronajali na padesát let za 250 tisíc ročně areál Kamencového jezera vydělávající milióny s tím, že mu přidávají další milióny na provoz i investice. Jim podobní správci nám sloužili a realizovali podivné zakázky na ministerstvu obrany či připravovali nedogmatické spravování Státního fondu životního prostředí s tím , že je třeba mnohem více prostředků pustit do ekonomiky, tedy především do té paralelní, správcovské.
Prostě žijeme jak v pohádce, v té vánoční pohádce. Obětavými správci se to tu jen hemží. Jde jen o to, zda je nakonec také vezme čert.
Mne v nich ale zvláště zaujaly dvě postavy správců. V obou příbězích pracovití správci spravují majetek svých pánů tak, že jim nakonec, tedy těm pánům, žádná starost s majetkem nezbude. Správci je o vše připraví. Od jednoho nakupuje správce pod cenou pozemky, aby měl pán alespoň nějakou hotovost. Druhý pomáhá až tak, že nakonec nabídne i odkoupení celé té barabizny po předcích, čímž míní starý rodový zámek. Oba šlechtici si vybrali správce, kterým platí za služby, tedy spravování majetku, a dopadli málem jak sedláci u Chlumce. Nepřipadá vám ta zápletka velmi aktuální?
Velké firmy, které léta staví předražené silnice jsou smutné, že ministerstvo potažmo stát po letech jejich věrných služeb již nemá na další stavby. Proto obětavě přispěchaly s tím, že klidně budou stavět dál za své na dluh. Jaká velkorysost, vezmeme-li v úvahu, že na nedávné apelování ministra Bárty na přezkoumání zakázek ve snaze snížit náklady hlasitě vykřikovaly, že jdou s cenami na krev. Jejich zisky jsou často jen ubohých dvacet, pětadvacet procent. V nákladech mají ovšem ještě všechna ta poradenství, faktury za monitoring médií, velmi drahé pronájmy luxusních kanceláří od těch, kteří jim pomáhají zakázky získat a podobně. To pak snadno zvedne cenu za stavbu kilometru silnice na první příčku mezi okolními státy. Není nad dobré a především dobře placené služby.
Podobně je na tom obětavé spravování zdravotnických zařízení Krajskou zdravotní v Ústeckém kraji. Werichův pekař coby císař Rudolf II prohlásil, že se má nakupovat ve velkém, aby se ušetřilo. Tak se tedy nakupují násobně předražené počítače, lavičky, odpadkové koše, zdravotní materiál a drahé přístroje ve velkém, aby se ušetřilo. Ušetřilo na vlastní vily, jachty, auta, financování kampaní a špinících kampaní.
Jsou to stejně oddaní správci našeho majetku, tedy veřejných prostředků, jako ti, kteří například v Chomutově prodávali pár kroků od náměstí obecní pozemky pro stavbu hotelu spřáteleným firmám za bratru 350 Kč za metr čtvereční, nebo pronajali na padesát let za 250 tisíc ročně areál Kamencového jezera vydělávající milióny s tím, že mu přidávají další milióny na provoz i investice. Jim podobní správci nám sloužili a realizovali podivné zakázky na ministerstvu obrany či připravovali nedogmatické spravování Státního fondu životního prostředí s tím , že je třeba mnohem více prostředků pustit do ekonomiky, tedy především do té paralelní, správcovské.
Prostě žijeme jak v pohádce, v té vánoční pohádce. Obětavými správci se to tu jen hemží. Jde jen o to, zda je nakonec také vezme čert.