Většina společnosti považuje naší ekonomiku, správu věcí veřejných, morálku volených činitelů, ale i prostou náladu spoluobčanů ve vztahu k současnému dění za řekněme ne ideální. Je sice pravda, že vždy může být hůř, ale mnozí si v současné době myslí, že již ne o moc.
Jednoduchý recept na řešení přitom neexistuje. Nejlepší cesta z pekla je vychovat lepší, korupcí, klientelismem, sobectvím a nesnášenlivostí nezatíženou generaci. Jinými slovy mnohem větší podpora vzdělávání.
Musím se ale přiznat, že po představení připravovaných změn v našem školství začínám propadat beznaději. Základem výuky prý bude, dle zpráv z ministerstva školství, na příště matematika, jazyky a výuka národního sebevědomí.
Proti matematice, českému i jiným jazykům nelze nic namítat. Ovšem absenci povinné výuky přírodních věd považuji za problematickou. Nehrozí pouze, že i vysokoškoláci budou vránu pokládat za samici od havrana a srnu od jelena. Věc je mnohem složitější. Budeme vychovávat úzké specialisty, jistě skvělé odborníky v oboru, kteří však nedokáží výsledky své práce zasadit do širších souvislostí. Ty nejlepší myšlenky, objevy a vynálezy se pak mohou velmi snadno obrátit proti člověku a principu trvale udržitelného života. Příkladem může být kácení primárních lesů pro výrobu biopaliv z palmy olejné, stavby solárních elektráren na zemědělské půdě či nakládání s biotopem národního parku jako s hospodářským lesem. Navigace v každém autě ještě neznamená, že se obejdeme bez zeměpisných znalostí. Tak výrazným zásahem do základního školství může velmi snadno dojít k naprosté devastaci základních znalostí příštích generací, a to pod odborným dohledem poradce Václave Klause mladšího a s požehnáním hradu.
Zavést povinný předmět výchovy k národnímu sebevědomí pak považuji za kuriozitu podtrhující hloupost připravovaných změn v základním školství.
Jistě, že by velkým národům, jako jsou Američané, nebo Rusové, slušela špetka národní skromnosti a nám naopak trocha národní hrdosti.
Ale na co máme být hrdi? Lidé potřebují příklad. Mají být tím příkladem netolerantní lidé budící kolem sebe nesnášenlivost vůči odlišnostem, nebo lidé, kteří jsou úspěšní ve využívání a zneužívání národních respektive evropských dotací? Máme snad být hrdi na to, že naši čelní představitelé pomáhají, nebo nečinně přihlížejí, rozebírání veřejných prostředků, a způsobují tak národnímu hospodářství škody daleko přesahující částku sto miliard korun ročně, což ostatně zhruba odpovídá výši schodku státního rozpočtu? Máme být hrdi na kuriózní vystupování našeho prezidenta ve světě, jehož pověst dávno předčila slavného hradního šaška Žita? Prezidenta, který nerozlišuje čisté a špinavé peníze, nevysvětlil podivné financování své strany a nakonec trapným zcizením cenného protokolárního pera stvrzuje, že krást je normální. I pro „nejlepšího polistopadového ministra školství“ bude obtížné zvyšovat národní sebevědomí v Česku.