Když byl ředitelem Úřadu regionální rady soudržnosti po zadržení jeho předchůdce, dnes již odsouzeného Petra Kušnierze, jmenován Pavel Karel Markvart docela mě to potěšilo. Vybavila se mi slova Václava Havla pár týdnů před jeho smrtí. Prý musí být ještě trochu hůř, aby se lidé zvedli a dosáhli změny stavu společnosti, ve které žijeme. Došlo mi, že ta chvíle již nemůže být daleko.

Že se při rozdělování evropských peněz krade, stejně jako v mnoha jiných případech hospodaření s veřejnými prostředky, není žádné tajemství. A tak mě ani nepřekvapilo, že přistižený malý, podprůměrný lotr byl nahrazen profesionálním loupežníkem. Pavel Markvart se již mnohokrát před tím osvědčil jako člen rady města Chomutova, která byla v posledních čtyřech volebních obdobích, včetně toho právě pobíhajícího, sestavována vždy dle not a přání dnes již rovněž odsouzeného Alexandra Nováka. Pavel Markvart byl jeho prodlouženou rukou. Za primátorku Ivanu Řápkovou psal agresivní a nenávistné články do radničních novin, které ona jen podepisovala. Sehrál svou roli při krádeži, tedy vlastně při dlouhodobém pronájmu chomutovského Kamencového jezera - podobně odpovědná a Novákovu podnikání oddána je ovšem většina současných chomutovských radních. Nováka, když se pro něj stranická půda stala příliš horkou, dokonce nahradil ve výkonné radě ODS.

Jeho jmenování ředitelem úřadu rozdělujícího miliardy, bylo tedy jen logickým vyústěním jeho kariéry. Slova o tom, že dá úřad do pořádku mě naplnila nadšením. Už nemůže být o moc hůře. Musí to přijít.

Další šťára na úřadě a změna ve vedení výboru mě trochu zmátla. Vypadalo to, že je to ono, ale návrh na odvolání ředitele Markvarta neprošel. Prý je kvalifikovaný a kvalitní úředník. Nu dobrá, počkáme do švestek, řekl jsem si a dál jsem vyjadřoval svou obavu o evropské peníze přerozdělované úřadem pod vedení Novákovo člověka.

Pavel Karel měl pak několik měsíců mnoho práce s čištěním úřadu. Nastavoval „vyhovující“ výběrová řízení a tak podobně. Tak si alespoň nyní v chládku trochu odpočine. Léto bylo horké. Bude mít klid. Mě se ale mezitím zmocňuje neklid. Není přeci možné, aby osoby v současné a minulé radě města Chomutova, v politickém vedení kraje a ve vedení úřadu řešícího ROP (jde o ve své podstatě stejnou skupinku osob) nevěděly, čeho jsou součástí. Nesou minimálně politickou odpovědnost za způsobené škody. Anebo nejen politickou?

Obličej hejtmanky Jany nás lákal k poznání krás Ústeckého kraje v Ústeckém kraji. Že by nevěděla za jaké peníze se tu dělá její kampaň? Že by nevěděla, kam měly jít desítky miliónů z propagace rekultivované krajiny? Možná nevěděla, že školy by potřebovaly něco jiného než předražené vánoční stromečky, a také, že z „obvyklých“ pořizovacích cen Krajské zdravotní by se toho pro nemocnice za normálních okolností pořídilo dvakrát tolik. Za každý jednotlivý příklad tohoto plýtvání veřejnými zdroji by měla odstoupit a s ní další a další. No, počkáme. Policie získává sebevědomí, pocit, že práce není marná. A občané mají naději. A taky odpovědnost. Mohou to přeci změnit.