Snažím se nereagovat ve svých úvahách na osobní invektivy. Dnes ale udělám výjimku. Téma mi totiž přijde velmi pikantní.
Partner, Jany Vaňhové Roman Houska je vlivným členem sociální demokracie v ústeckém kraji. Je znám svou razantností. Z nejrůznějších opletaček s policií asi veřejnost zaznamenala především zproštění všech obvinění za přejetou nohu strážníka městské policie v Chomutově. Nakonec se ukázalo, že strážník na svou vlastní nohu Houskovo auto pravděpodobně záměrně nalákal.
Jeho způsob stranické práce by se mohl popsat jako postupná privatizace strany. Přijímat nové členy lze jen s jeho výslovným souhlasem. Dotace dohazuje především obcím, ve kterých je sociálnědemokratický starosta, nebo je mění za slib založení stranické buňky. Tam, kde byl po volbách spřízněný starosta vyměněn, došlo na výhružky zastavení dotací. Dotčená vzpurná obec oficiálnímu i neoficiálnímu vedení kraje statečně sdělila, že s komplikacemi při financování z jejich strany počítá.
Ti přizpůsobiví, zahaleni do růžových květů však s financováním starosti nemají. Dostanou prostředky z Fondu hejtmana, nebo z jiných zdrojů protékajících krajem a s tím také závaznou informaci o firmě, která později vyhraje výběrové řízení.
Kraj (mohli bychom jej pro názornost nazvat Houskystánem) spravovaný kmotry z ODS a ČSSD však v poslední době velmi zajímá různé útvary policie a také evropské kontrolory. Policejní razie, zatýkání, obviňování se zatím týká jen úředníků. Odsouzení Houskova blízkého spojence Alexandra Nováka však s krajskou dotační politikou nesouvisí a je spojeno s jeho dávnou starostovskou minulostí, kdy tito kmotříci dokonce ještě stáli proti sobě. Teprve později došli k závěru, že v jednotě je síla a přes veřejnosti deklarované ideologické rozpory začali spolu v kraji hospodařit.
V poslední době je však v řadách našich místních mocipánů již trvale přítomna jistá nervozita.. Zřetelně je to patrné v nedávných vyjádřeních Romana Housky v Parlamentních listech. Z problémů, které zmítají krajem obviňuje mě, senátore Horníka, senátorku Dernerovou a Leo Steinera. Prý píšeme udání na všechny strany a tím jsme odpovědni za komplikace s financováním nejrůznějších projektů. To je velmi úsměvné především proto, že jsem nikdy žádné udání ani trestní oznámení nenapsal (Sám jsem byl ovšem z iniciativy kmotra Housky opakovaně vyšetřován, třeba proto, že jsem o něm mluvil, jako o kmotrovi). Dokonce ani v případě, že o mě Roman Houska, Ivana Řápková, Zdeněk Fojtík, Jan Řehák a další prokazatelně lhali, jsem nehledal pomoc u soudu. Je zbytečné zdržovat policii a justici a chtít po nich potvrzení všeobecně známé skutečnosti, totiž, že lidé vedení kmotry lžou. Soudy mají jinou práci. A ta v poslední době přináší své ovoce.
Prohlášení Romana Housky, že přivedu kraj k bídě a na lidi proto přijdou exekutoři je také zajímavá konstrukce. Zmanipulovaná výběrová řízení, špatná kontrola, podivné zacházení s veřejnými prostředky je v pořádku, protože na některé lidi přeci jen něco zbyde. Ale kritika poměrů je to, co může kraj poškodit. Za vyšetřování, zastavení dotací a s tím spojené problémy obcí i jednotlivců čekajících na peníze nemohou ti, kteří vládnou, nýbrž ti, kteří na lumpárny dlouhodobě upozorňují.
Houskovo vyjádření může veřejnost zjednodušeně číst taky takto: Nechte nás krást a mlčte, nebo nebudete mít ani to málo co vám necháváme.